Český sirotek, který dobyl Hollywood. Miloš Forman emigrovat nechtěl a svoji manželku musel žalovat

Otec se ještě sklonil k synovi, vtiskl mu do dlaně složený lístek pro maminku a tichým hlasem slíbil, že všechno bude v pořádku. Bylo to naposledy, co Miloš Forman svého tátu viděl. Tři měsíce poté malý Miloš marně den co den vyhlížel tatínkův návrat na čáslavském nádraží.

Osmiletý chlapec se musel poprvé smířit s bolestí, které ještě nerozuměl. Psal se duben 1940 a gestapo právě zatklo jeho otce – gymnaziální profesor Rudolf Forman byl členem protinacistického odboje Obrana národa.

Než ho odvedli, stačil chlapci předat onen dopis na rozloučenou a ujistit ho, že se brzy vrátí. Jenže válka tyhle sliby neuznávala. Za dva roky přišla pro rodinu Formanových další rána. Dne 7. srpna 1942 vtrhla do jejich domácnosti německá tajná policie znovu – tentokrát si odvedli maminku Annu.

Důvod? Místní hokynář jménem Havránek, při výslechu přistižený s protinacistickými letáky, raději udal dvanáct čáslavských žen včetně paní Formanové, aby zachránil vlastní krk. Miloš zůstal sám. Oba rodiče putovali do vězení a odtud dál do pekla koncentračních táborů – maminka zemřela 1. března 1943 v Osvětimi, otec po strastiplné cestě přes Terezín a Buchenwald naposledy vydechl 10. května 1944.

Náruč rodičů vystřídala internátní škola a pěstouni. Osiřelého Miloše se ujali příbuzní; nějaký čas žil u strýce Boleslava a tety Anny v Náchodě, později našel zázemí u rodiny ředitele Gymnázia v rodné Čáslavi.

Po válce padlo rozhodnutí poslat malého Formana do prestižního internátu pro válečné sirotky v Poděbradech. Tam jej čekalo nejedno překvapení. „Překvapilo mě, kolik žáků školy pro sirotky má tátu i mámu,“ vzpomínal po letech režisér na poděbradská léta. Do výběrové školy totiž zdaleka nenastoupili jen osiřelí chlapci jako on – mezi spolužáky měl syny ministrů, diplomatů i vysokých komunistických funkcionářů.

Vznikla z ní nejlepší střední škola v zemi, na kterou se tlačila ruku v ruce nová socialistická elita i staropražská smetánka. Malý Miloš tu navzdory smutným začátkům života získal skvělé vzdělání – a možná ještě cennější přátele. V Poděbradech poznal své vrstevníky, kteří ho měli provázet celý život: budoucího filmaře Ivana Passera a také Václava Havla, pozdějšího dramatika a prezidenta republiky.

Školními druhy mu byli i bratři Mašínové, synové legendárního odbojáře, kteří se později sami proslaví ozbrojeným bojem proti komunistickému režimu.

Poválečné dětství ale nebylo idylickou náplastí na prožité rány. Forman v Poděbradech sice našel kamarády, ale skutečnou rodinu už nikdy nepoznal. „Miloš je člověk, kterej už je hotovej, kterej žil strašně dlouho určitým způsobem a žil sám. Strašně moc let. Od dětství,“ připomněla jeho manželka Martina Formanová, že hluboké osamění si nesl už z chlapeckých let.

Možná i proto se brzy naučil hledat únik ve světě vlastní fantazie. Divadlo, film, příběhy – tam všude mohl zapomenout na svůj smutek. Už jako školák poprvé přičichl ke kozku divadla, když ho starší bratr Pavel, působící u kočovné operetní společnosti, brával mezi kulisy.

Nádherné baletky pobíhaly v naškrobených kostýmech a chlapec je pozoroval s otevřenou pusou. Najednou do šatny vtrhl postarší, neupravený chlapík s pomačkaným sakem a pleší na hlavě – režisér. Všechny ty krásné ženy na něm mohly oči nechat: culily se a laškovaly, jen aby si jich všiml a pochválil je. „To by se mi taky líbilo,“ blesklo nejspíš hlavou malému Milošovi. V ten okamžik možná našel svůj životní vzor a rozhodl se, že jednou bude režisérem.

Zatímco svět dospělých drtily náročné události dějin, dospívající Miloš Forman se s tichou zarputilostí připravoval na dráhu, kterou si vysnil. Nevyhnuly se mu však ani střety s novými mocipány. V únoru 1948 převzali v Československu vládu komunisté a jejich ideologie začala pronikat i do škol.

Mladý Forman to nevydržel – údajně si utahoval z komunistických hesel a jeden z učitelů ho obvinil ze zesměšňování strany. Kázeňský prohřešek znamenal vyhazov z poděbradského internátu a poslední ročník gymnázia musel Miloš dokončit v Praze. Ani tahle epizoda ho ale nezlomila. V nitru introvertního sirotka uzrávalo odhodlání ukázat světu, co v něm vězí. A k tomu vedla jediná cesta – film.

Po maturitě se chtěl hlásit na režii na DAMU, ale při talentových zkouškách neuspěl; prý nedokázal věrohodně zahrát „boj za světový mír“. Hrozilo, že místo školy nastoupí na povinnou vojnu, což v polovině 50. let nevěstilo nic dobrého. Co teď? Mladý Forman neváhal – přihlásil se v náhradním termínu na pražskou FAMU a byl přijat na obor scenáristika.

Chtěl se vyhnout vojně, ale našel mnohem víc. „Zpětně si uvědomuji, že mi FAMU dala přesně to, co dávala mým učitelům – šanci přečkat za větrem stalinské běsnění 50. let, které jinak rozvracelo všechny a všechno,“ řekl později.

Na fakultě měl vynikající pedagogy včetně spisovatele Milana Kundery a s neskutečnou energií nasával všechno, co mohlo pomoci jeho budoucí kariéře. Už během studií pracoval jako asistent u filmu na Barrandově a krátce po absolutoriu se naplno vrhl do vlastní tvorby.

Talent o sobě dal vědět brzy. Roku 1963 zaujal Forman svým polo-dokumentárním snímkem Konkurs, kde si pohrál s fiktivním konkurzem v divadle Semafor. Následovala celovečerní prvotina Černý Petr (1964), neobyčejně civilní portrét dospívajícího kluka, která k překvapení svého tvůrce vyhrála hlavní cenu na festivalu v Locarnu.

Z Miloše Formana se stalo jméno, o němž se mluvilo nejen doma, ale i ve světě. Jeho další film Lásky jedné plavovlásky (1965) – hořká komedie o naivní dívce z maloměsta – dokonce získal nominace na Oscara a Zlatý glóbus. Československá kinematografie té doby zažívala zlatou éru a Forman patřil k jejím nejtalentovanějším tvářím.

Nebyl to ale jen film, čím mladý režisér žil. Měl v sobě citlivou duši, ale i jistou neklidnou energii – a slabost pro půvabné ženy. Ještě jako student okouzlil teprve šestnáctiletou herečku Janu Brejchovou, když se objevila na konkurzu k filmu Štěňata.

Ona jeho jméno neznala a zpočátku ho odmítala, jenže Miloš se nevzdal. Začal se psát příběh jedné osudové lásky. Brejchová se do něj bezhlavě zamilovala, navzdory nesouhlasu svých rodičů. V osmnácti si Jana Miloše prosadila a vzali se. Ukázalo se však, že tak mladé manželství nemá pevný základ. Forman nebyl připravený na klid rodinného života – spíše naopak.

Svou krásnou ženu trápil nevěrami a románky, nedokázal se vzdát bohémského stylu. Když se zakoukal do jedné baletky a aféru neukončil, manželství s Janou Brejchovou se rozpadlo. Po čtyřech letech, v roce 1962, skončila jejich pohádka rozvodem.

Forman měl vždy slabost pro múzy – a nezůstal dlouho sám. Další životní lásku potkal brzy poté: byla jí tmavovlasá zpěvačka Věra Křesadlová. Aby se s ní sblížil, pozval ji nevinně na casting do připravovaného filmu Konkurs.

Věra tehdy o nápadníkovi z filmové branže neuvažovala, ale když ji Miloš později pozval na rande a ukázal jí svou pravou tvář – inteligentní, charismatický muž s ironickým humorem – zamilovala se. Vzali se v roce 1964 a zanedlouho přišla na svět dvojčata Petr a Matěj.

Zdálo by se, že po letech nejistoty našel Forman konečně rodinné štěstí, které sám v dětství ztratil. Jenže opak byl pravdou. Režisér žil hlavně prací a domů se chodil prakticky jen vyspat. Manželství s Křesadlovou mělo daleko do idyly – postupně se odcizovali, byť navenek tvořili pár. A pak přišlo léto 1968.

Zatímco se Věra s malými syny načas vrátila k rodině do Prahy, Forman pobýval pracovně v Paříži. Tušil, že doma v Československu není politická situace růžová, ale zlé sny zaháněl prací na svém prvním zahraničním projektu.

V rámci kulturní výměny totiž dostal oficiální povolení odjet „za velkou louži“, kde začínal natáčet svůj první americký film Taking Off. V duchu plánoval, že po dokončení filmu se vrátí do Prahy – snad s dalším úspěchem na kontě. Jenže v noci z 20. na 21. srpna 1968 se domů vrátily místo něj tanky a vojska Varšavské smlouvy.

Když pařížskému bytu, kde Forman přespával, nad ránem zazvonil telefon a opilý přítel mu oznámil invazi, Miloš mu vynadal do bláznů: „To je hloupý vtip, jsi namol, běž spát!“. Teprve když se vzápětí ozval znovu a Forman si pustil rádio, pochopil krutou pravdu. Jeho vlast byla obsazena cizí mocností.

„Ani jeden z Čechů tomu nevěřil, zatímco mí francouzští a angličtí přátelé říkali, že se to stane. Ten první okamžik byl šok,“ vzpomínal později. Během noci se z nadějného filmaře na cestách stal uprchlík. Forman strávil dva dny v Paříži v mrákotách u telegrafu agentury AFP a horečně zjišťoval zprávy z Prahy. A v duchu tušil, že nic už nebude jako dřív.

Miloš Forman původně nechtěl emigrovat. „Když jsem na tom filmu začal ve Státech pracovat, nikdy by mě nenapadlo, že tam zůstanu. Naivně jsem si myslel, že vytvořím veledílo a doma mě přivítají se slávou,“ líčil později hořce. Po okupaci se přesto snažil jednat oficiální cestou: u československých úřadů velmi slušně požádal o prodloužení výjezdní doložky, aby mohl dokončit rozdělanou práci.

Odpovědí mu byl nezvratný ortel. Filmexport s ním obratem rozvázal pracovní poměr a domů už ho nechtěli. „Spadla klec,“ konstatoval Forman suše. Najednou neměl na vybranou – vrátil by se do vlasti, kde o něj nestáli, a ještě by ho možná čekal postih. Zůstal tedy ve Spojených státech. Ocitl se sám, bez peněz a bez rodiny v cizí zemi. Psal se podzim 1968 a Miloš Forman si musel vybudovat život úplně od nuly.

Těžké začátky nesl statečně, byť v soukromí prožíval bolestné odloučení. Jeho manželka Věra Křesadlová a jejich čtyřleté děti zůstaly v Praze za železnou oponou – a nikdo netušil, na jak dlouho. Poslední ránu vztahu, který už tak skomíral, dodala nucená mnohaletá separace.

Věra mohla vycestovat na Západ jen výjimečně; v následujících letech dostala povolení navštívit manžela jen čtyři krát. Oba manželé si mezitím zařídili život po svém. Forman se napevno usadil v Americe a Věra v Československu nakonec našla útěchu po boku jiného muže, dramaturga Jana Kratochvíla, s nímž počala syna Radima.

Došlo tak k bizarní situaci: Miloš Forman oficiálně stále zůstával jejím chotěm, a aby mohli svůj svazek ukončit, musel ženu v roce 1969 formálně zažalovat pro cizoložství. „Když jsem s Kratochvílem přišla do jiného stavu, řešilo se, jestli se máme rozvést…

Kratochvíl přiznal otcovství a Miloš mě jako manželku musel zažalovat, jinak to nešlo,“ vzpomínala Křesadlová. Forman hořkou absurditu přetavil v černý humor: „Pak si z toho v Americe dělal legraci, že má třetího syna bez práce,“ dodala jeho druhá žena s úsměvem.

Také Miloš se snažil jít dál. V USA ho zachránilo jediné – práce. Dokud točil, nemusel myslet na stesk. Ze začátku bral, co přišlo. Neměl žádné peníze, a tak s vděčností přijal nabídku natočit dvě reklamy, aby se uživil. To byl bod zlomu, první malá výhra.

Zanedlouho poté už zase stál za kamerou při větším projektu: jeho americký debut Taking Off (Odcházím, 1971) získal dokonce Hlavní cenu poroty v Cannes. Jenže komerčně snímek propadl a Forman se ocitl ve slepé uličce.

V cizí zemi, bez uznání, o které tak stál. Během pár let v Americe zažil euforii i tvrdý pád na zem. A opět se ocitl sám – přesně jak to vystihla jeho žena: „Strašně moc let žil sám. Od dětství a speciálně od toho, co přišel do Ameriky.“

Nevzdal se. V roce 1974 dostal Miloš Forman druhou šanci – a chopil se jí s veškerou vervou. Producent Saul Zaentz mu svěřil režii filmu podle kontroverzního románu Kena Keseyho Vyhoďme ho z kola ven. Výsledek, psychologické drama Přelet nad kukaččím hnízdem (1975) s Jackem Nicholsonem v hlavní roli, se zapsal do dějin kinematografie.

Syrový, dojemný i mrazivě absurdní portrét vzpoury jedince proti útlaku získal obrovský divácký ohlas a pět Oscarů – včetně těch za nejlepší film a režii. Miloš Forman, kdysi opuštěný český chlapec, stanul v Hollywoodu na absolutním vrcholu. Když v březnu 1976 přebíral zlatou sošku, dojatě děkoval „svým přátelům v Československu“. Jedno velké lidské vítězství bylo na světě.

Následující léta potvrdila, že Forman není režisér jednoho filmu. Naopak – zdálo se, že promění ve zlato, na co sáhne. V roce 1979 uvedl legendární muzikál Vlasy (Hair), podobenství o americké generaci hippies, a byť akademie tentokrát ceny neudělila, z filmu se stal kult.

O dva roky později zabodoval dramatem Ragtime (1981), výpravným příběhem rasové nesnášenlivosti, za který získal Zlatý glóbus.

A pak přišel další životní triumf: Formanovo zpracování osudů hudebního génia Mozarta. Film Amadeus (1984) se natáčel z velké části v Praze a Forman se díky tomu mohl po více než deseti letech v exilu vrátit do vlasti.

Výsledek všechny ohromil. Amadeus proměnil osm z třinácti oscarových nominací a stal se jedním z komerčně nejúspěšnějších filmů desetiletí. Forman získal svého druhého Oscara za režii. Při přebírání ceny se zaleskly slzy i tomu věčně ironickému muži: kdesi uvnitř věděl, že dosáhl něčeho nevídaného – splnil si svůj americký sen.

Úspěch ve světě filmu je vrtkavý. Miloš Forman to zakusil vzápětí na vlastní kůži. Jeho další snímek Valmont (1989), adaptace klasického románu Nebezpečné známosti, byl nešťastnou shodou okolností uveden téměř současně s jinou verzí téhož příběhu v režii Stephena Frearse.

A Formanův film bohužel zapadl. Kritikové jej strhali a označili za propadák; Formana to nesmírně zasáhlo. Po tolika vítězstvích přišla studená sprcha a režisér prý tehdy uvažoval, že s filmem skoncuje. Neudělal to. Vzepřel se nepřízni osudu stejně jako tolikrát dřív.

V následujících letech znovu překvapil svět – kontroverzním životopisným dramatem Lid versus Larry Flynt (1996) či dojemným portrétem komika Andy Kaufmana Muž na Měsíci (1999). Získal další nominace na Oscara i ceny z festivalů. Jeho jméno se ocitlo v galerii nedotknutelných klasiků světové režie.

Pracovní štěstí si Miloš Forman musel tvrdě vybojovat – a stejně klikatě se odvíjel i jeho soukromý život. Když v roce 1989 padla železná opona, byl už mnoho let formálně rozvedený a sám. Oficiálně se rozvádět s Křesadlovou nijak nespěchal; paradoxně mu vyhovovalo, že má rodinu v Československu, přestože sám žil za oceánem.

Teprve když se v New Yorku seznámil s výrazně mladší modelkou Martinou Zbořilovou, začalo se vše měnit. Martina mu vstoupila do života nejprve jako osobní asistentka, brzy však po boku slavného režiséra zdomácněla. Forman se znovu nadechl k životu i lásce. V pozdním věku, kdy jiní už dávno odpočívají, on znovu poznal, jaké to je chovat v náručí miminka – Martina mu roku 1998 porodila další dvojčata, syny Andrewa a Jamese. Ve třiašedesáti letech tak byl Miloš potřetí otcem.

„Člověk vždy musí snít výše, než na co má,“ říkával rád, a jeho vlastní život to potvrzoval. Po třech dekádách prázdnoty našel klid v rodinném kruhu. Martina se stala jeho třetí manželkou a Forman po jejím boku prožil klidné, plodné roky na sklonku života.

S přibývajícím věkem ubývalo sil. Od 90. let trávil režisér většinu času na svém rozlehlém statku ve státě Connecticut, daleko od rušného Hollywoodu. Zdravotní obtíže – především zhoršující se zrak – ho postupně připravily o možnost létat přes oceán.

Do Česka přestal jezdit úplně; dlouhé cesty by jeho tělo nezvládlo. Na svou vlast ale nezapomněl. Po téměř půlstoletí v Americe zůstával spojený s rodnou zemí pomyslnou pupeční šňůrou. Jeho domov za mořem se proměnil v malou českou oázu – v kuchyni voněl guláš nebo kachna a v lednici nikdy nechybělo vychlazené plzeňské pivo.

Nad psacím stolem mu visel obraz českého malíře Václava Špály a v zahradě zasadil lípy, národní stromy své domoviny. Když ho navštěvovali přátelé z Čech, připadali si u Formanových jako doma.

Poslední roky života prožil Miloš v poklidu milovaného ranče obklopen rodinou. Na sklonku života si přál jediné: „odejít do uměleckého nebe v pohodlí svého ranče“ – a to se mu splnilo.

V dubnu 2018 jeho životní pouť tiše došla konce. V nemocnici v Danbury, jen pár kilometrů od jeho domu, se s ním sešla celá rodina, včetně všech čtyř synů. Drželi ho za ruce, když v 86 letech naposledy vydechl.

Miloš Forman – sirotek z Čáslavi, kterému dějiny vzaly rodiče, ale daly mimořádný talent – dokázal proměnit svůj smutek v umění a zapsal se navždy do dějin kinematografie.

Zdroje:

https://english.radio.cz/night-changed-everything-menzel-and-forman-recall-1968-invasion-8826226

https://www.krajskelisty.cz/stredocesky-kraj/12272-o-nejslavnejsiho-rezisera-se-cesi-pripravili-sami-milos-forman-emigrovat-nechtel-nemel-ale-na-vyber-zpocatku-ho-v-usa-zachranily-reklamy-tajnosti-slavnych.htm

https://milosforman.com/cz/about/biography

https://dvojka.rozhlas.cz/za-milosem-formanem-strasne-moc-let-zil-sam-od-detstvi-a-specialne-v-usa-7449395

https://www.vlasta.cz/celebrity/milos-forman-filmy-zivot-manzelka/

https://en.wikipedia.org/wiki/Milo%C5%A1_Forman