Článek
Bylo mu čtyřiačtyřicet a sál pražské Státní opery strnul v šoku. Muž na pódiu svíral pod paží živého kohouta a pronášel cosi do zlatého mikrofonu. Daniel Landa, trojnásobný Slavík, právě oznámil, že „už není Danielem Landou, ale kouzelníkem Žitem“.
Začal se smát vlastním slovům, ale v očích mu hořel zmatek. Pak jeho hlas ztvrdl. „Má to smysl, do ******?“ zahřměl do hlediště plného celebrit a navázal výčitkou, že dvacet let zpívá, a „pak se stejně volej komunisti“. Moderátor se ho pokusil s úsměvem přerušit, ale Landa jen ledově odsekl: „Slušnej člověk se kouzelníka Žita bát nemusí.“
Do mikrofonu pak udeřil poslední slova: „Zloději! Jste zmetci, jsem na vás strašně nasrán!“ Sál zahučel. Někteří diváci si mysleli, že se zbláznil. On to tehdy nazval „mediální sebevraždou“. Těsně předtím položil kohouta na zem – symbolicky pustil svého rozzuřeného démona ze řetězu. Když se za ním zavřela opona, nic už nemělo být jako dřív.
Ještě než se z Daniela Landy stal samozvaný „kouzelník Žito“, prošel si přerodem, který sahá hluboko do jeho minulosti. Narodil se v Praze roku 1968, v generaci „Husákových dětí“. Dětství strávil spíše po vesnicích než v metropoli – rodiče se mu rozvedli, vyrůstal pouze s matkou.
Otcova pevná ruka mu chyběla a malý Dan začal brzy vzdorovat autoritám. Už na konzervatoři ho učitelé vídali častěji po hospodách než v lavici. Jeho puberta byla temná: „Ve čtrnácti si myslel, že jeho otec je největší idiot. A v jednadvaceti už si říkal, že se ten stařík přeci jen něco naučil,“ vzpomíná s nadsázkou Landův otec Stanislav, bývalý automobilový závodník, který synovi předal lásku k vůni benzínu.
Jejich vztah byl dlouho chladný – jako by syn neměl žádné emoce. „Psycholožka mi řekla, že jsem jako masový vrah, protože nemám žádné emoce,“ přiznal později Landa o jedné návštěvě u odborníka v mládí. Tehdy jen pokrčil rameny: co mohl citům rozumět patnáctiletý kluk, který se učil přežívat v drsném světě normalizační Prahy?
Bylo mu dvacet, když si ostříhal vlasy dohola a obul vysoké „kanady“. Psal se rok 1988, režim se hroutil, ale v ulicích už duněl vztek generace, která toužila po „něčem jiném“. Mladý Daniel se přidal ke skinheadské subkultuře – zpočátku spíš z protestu proti uniformní šedi socialismu než z promyšlené nenávisti.
„Na začátku 90. let jsme byli všichni rasisté a já rozhodně ano. Taková byla doba,“ vzpomíná později upřímně. Ještě před pádem režimu založil s kamarádem Davidem Matáskem kapelu Orlík, pojmenovanou po vinárně, kde parta podobných rebelů trávila večery. Koncert Orlíku byla událost.
Po malých sokolovnách se trousili vyholení mladíci, pivo teklo proudem a v předních řadách občas vystřelila ruka k nacistickému pozdravu. Landa stál na pódiu v kožené bundě, s mikrofonem pevně sevřeným v dlani, a zpíval svým chraplavým barytonem bojovné refrény.
„Bílá liga, bílá síla…“ řvali s ním opilí skinheadi. Pod podium hajlovali holohlaví výtržnici – a dnešní kazatel „národní jednoty“ je tehdy nenapomenul. Orlík vydal dvě alba nabitá energií Oi! punku, jež rytmizovala neonacistické bitky v ulicích raných devadesátek. „Z padesáti písniček Orlíku jsou takové tři. Ale to k tomu skinheadství té doby patřilo. Vítězila radikalita mládí,“ hájí se Landa o mnoho let později.
I sám sobě však musel přiznat, že texty jako Bílá liga nebo Bílej jezdec byly jako zápalky hozené do sudu prachu porevoluční svobody. Důvody rozpadu nebyly jen umělecké, ale především pragmatické. Tlak veřejnosti a médií sílil a nálepka „rasistické kapely“ se stávala neúnosnou.
Klíčovou roli sehrál David Matásek, vystudovaný herec a v té době již člen činohry Národního divadla, pro kterého byla spojitost s extremistickou scénou profesně likvidační. Zatímco Landa byl ochoten v konfrontačním postoji pokračovat, Matásek a další členové kapely chtěli z bludného kruhu ven. Vnitřní napětí ohledně směřování a rostoucí společenská ostrakizace tak nevyhnutelně vedly k zániku projektu, který se stal symbolem divoké a kontroverzní polistopadové éry.
Landa to nesl hořce, ale „není mi líto mé minulosti,“ prohlašuje. „Museli bychom se bavit v kontextu doby…“ říká suše ke starým hříchům. Možná tak omlouvá především svého někdejšího já – vzteklého, ztraceného kluka, který hledal pevný bod ve světě.
Ten vztek ale Danovi Landovi vydláždil cestu k výjimečné kariéře. Psal se rok 1996 a v pražském Divadle Ta Fantastika se zvedla opona – premiéra původního muzikálu Krysař. Temný příběh muže s píšťalou a kápí, který svým hlasem očaruje město, pro Landu symbolicky mnoho znamenal. Do Krysaře vložil kus sebe.
Ve zšeřelém hledišti seděla vedle kritiků i Landova mladá manželka Mirjam, rodačka z Německa, která Daniela znala od jeho dvaceti let a dokázala v něm probudit cit, o jakém dříve neměl tušení. Svatbu měli už v roce 1990 – v nejisté době po revoluci – a o osm let později se jim narodila první dcera.
Všechno dobrý, lásko😅.Muzeum na demarkační linii u Rokycan je naprosto parádní, byť ty exponáty jsou dost děsivý. Resp. jejich účel… Dokonce tam chovají i tygry.🐅
Posted by Daniel Landa on Sunday, August 17, 2025
Daniel Landa zatím v polovině devadesátých let dospíval v úspěšného umělce. Přerod z frontmana kontroverzní skinheadské kapely v respektovaného muzikálového autora však nebyl tak samozřejmý, jak by se mohlo zdát. Veřejnost byla zpočátku nedůvěřivá a mnozí kritici se ptali, zda nejde jen o další provokaci.
Landovi pomohly tři klíčové faktory. Zaprvé, jeho nesporný hudební talent, formovaný již na pražské konzervatoři. Zadruhé, samotné téma Krysaře – příběh o charismatickém, nepochopeném a nebezpečném outsiderovi – mu bylo šité na míru a umožnilo mu přetavit svůj obraz rebela do umělecké polohy.
A zatřetí, zásadní vliv měla jeho žena Mirjam, která mu pomohla nejen umělecky, ale i v navigaci složitým světem divadelní produkce. Krysař se tak stal nejen komerčním hitem, ale i jakousi veřejnou zpovědí a uměleckým očištěním, které mu otevřelo dveře do světa, jenž se pro něj zdál být navždy uzavřen.
Z kdysi vyhroceného skinheada se stal respektovaný hitmaker – a mainstream si ho zamiloval. V anketě Zlatý slavík se pravidelně umísťoval mezi nejoblíbenějšími zpěváky země. Naučil se mírnit svá slova, krotit běsy. Navzdory úspěchu se však zdálo, že ho v nitru stále něco pohání kupředu. Jeho další kroky naznačovaly neustálou potřebu dokazovat sobě i okolí, že je víc než jen autor popových hitů – jako by se snažil smýt staré viny novými, ještě většími výzvami.
„Dělat si věci po svém je pro mě nejdůležitější,“ prohlašoval Landa navenek. Uvnitř však zůstával věčně hladový po výzvách. Jakmile dobyl hudební pódia, obrátil se ke zcela jiným cílům.
V otcových stopách sedl do závodního auta a na konci devadesátých let brázdil autokrosové tratě – vyjezdil si dokonce titul Nováček roku. Adrenalin pro něj byl droga i terapie. Jeho přátelé říkají, že strach necítil – neměl na něj čas. V ostrých šotolinových úsecích Rallye Bohemia zažil Landa několik nehod.
Když mu bylo šestačtyřicet, postavil se v ringu profesionálnímu thaiboxerovi. První kop mu málem zlomí vaz, po ostrém háku vidí soupeře „místy i osmkrát“, jak sám později přizná v nadsázce. Přesto bojuje dál. Vydrží všechna tři kola. Z rozbitého obočí mu teče krev, noha podklesává bolestí, ale on stojí.
Hala burácí potleskem. Landa sice prohrál na body, ale pro tisíce svých příznivců vyhrál – nad svým vlastním strachem. Možná v ten moment cítil euforii podobnou té, kterou zažíval kdysi před třiceti lety ve sklepních klubech s Orlíkem. Jenže teď už nepotřeboval nenávistné slogany ani cizí ideologii. Teď už bojoval jen sám za sebe.
Čas ukázal, že Landova pověst je spletitější. Zpěvák nikdy nepřestal být kontroverzní, jen své démony převlékl do jiných kabátů. Když v roce 2015 vydal píseň „Ariai“ nazpívanou s afghánským muzikantem, zpíval o „jedné rase árijců“ letící vstříc míru. Část publika nevěřila vlastním uším – byl to zase ten starý Landa s rasovými narážkami, nebo nový Landa, který spojuje kultury?
Daniel Landa se znovu stává slyšet, když je země v úzkých. V lednu 2021 přichází před poslance s peticí Blanický manifest – země se potýká s pandemií a on nekompromisně kritizuje vládní opatření. V televizním přenosu stojí před mikrofonem, tentokrát v obleku a bez kohouta.
Mluví potichu, ale slova volí jako bodce. „Namísto vysvětlení a jasného konceptu z nás, zdravých lidí, vyrábíte duševní mrzáky bez práv,“ říká poslancům a v jeho hlase zní zadržovaný hněv. Žádá „vrácení osobních svobod“ a varuje před „novým virovým protektorátem“. Někteří politici mu zatleskají, jiní kroutí hlavou.
Landa opět rozděluje. Jedni v něm vidí statečného „lidového hrdinu“, který se zastává bezmocných živnostníků. Druzí varují, že populista s minulostí extremisty nemá právo kázat o svobodě. Ačkoli petice Blanický manifest nasbírala přes 45 tisíc podpisů a Landa díky ní získal značný mediální prostor, její reálný politický dopad byl nulový.
Jednou ho nálepkují za „nácka, rváče, sektáře“, jindy mu lidé na stadionu sborově zpívají státní hymnu a děkují za probuzenou hrdost. Těžko hledat na české scéně podobně rozporuplnou osobnost. Daniel Landa se v jednom životě stal mnohým: skinheadským králem, miláčkem publika, závodníkem, boxerem i samozvaným kouzelníkem. A v každé té roli něco znamenal.
„Chci jasně deklarovat lásku ke krajině, ve které jsem se narodil,“ řekl kdysi a tahle věta se jako nit vine vším, co dělá – ať už svérázně nebo pošetile. V hloubi duše zůstal Daniel Landa tím malým klukem z Bořanovic, který kdysi postrádal pevné objetí a tak si vysnil svůj vlastní svět spravedlnosti a síly. Ten svět ho přivedl na scestí i ke slávě.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Daniel_Landa
https://tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek/265445-video-landa-urazel-na-slavicich-narod-ma-to-smysl-do-pr-ele-zlodeji-jsem-nas-an
https://www.super.cz/clanek/celebrity-nejotevrenejsi-zpoved-o-zpevakove-zivote-tohle-nam-rekl-o-danu-landovi-jeho-tatinek-346418
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/368795/priznani-daniela-landy-jste-jako-masovy-vrah-rekla-mu-psycholozka.html
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/landa-v-devadesatych-letech-jsem-byl-rasista-132188
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/150532/daniel-landa-za-orlik-se-nestydim-co-po-mne-chcete.html
https://www.idnes.cz/sport/ostatni/video-landa-v-profesionalnim-ringu-prohral-ale-vydrzel-cela-tri-kola.A140613_093526_sporty_par
https://cnn.iprima.cz/sledujte-zive-zpevak-landa-ve-snemovne-s-petici-blanicky-manifest-za-svobodu-2020-16485
