Hlavní obsah

Erich Kempka: osobní řidič Adolfa Hitlera spálil tělo vůdce i jeho ženy. Práce v SS nikdy nelitoval

Foto: By Josef Gierse ,CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=8785473

Erich Kempka jako řidič s vůdcem

Byl jedním z mála lidí, kteří trávili s Adolfem Hitlerem hodiny v těsné blízkosti, a přesto zůstal v historii spíše okrajovou postavou. Erich Kempka, vedoucí Vůdcova vozového parku, měl jedinečný vhled do soukromí i fungování nacistického režimu.

Článek

Erich Peter Kempka se narodil 16. září 1910 v hornickém městě Oberhausen na severu Porúří. Narodil se jako jedno z deseti dětí do rodiny horníka, která žila skromným, ale pracovitým životem. Po základní škole absolvoval vyučení v oboru automechanik a na krátkou dobu nastoupil do podniku vyrábějícího motocykly DKW.

Již jako mladý muž se zajímal o motory, rychlost a velké cestovní automobily, ale jeho život změnila politika. V roce 1930 vstoupil do nově se rozvíjející Nacionálně socialistické německé dělnické strany (NSDAP).

V té době byla ekonomická krize a spousta dělníků byla přitahována Hitlerovými sliby, že Německo pozvedne. Ke vstupu do strany přispělo i to, že v regionu Porúří měli nacisté silné zázemí a mladí muži v nich viděli možnost kariéry.

První krok k vysněné práci řidiče mu poskytl vlivný krajský vedoucí NSDAP a pozdější Reichskomissar pro Norsko Josef Terboven. Právě on doporučil mladého automechanika do funkce záložního řidiče v osobním doprovodu Adolfa Hitlera.

Kempka s úctou vzpomínal, že jej Terboven pozval do Essenu, kde řídil jeho služební vůz, a odtud už byl jen krok do vybrané společnosti Hitlerových osobních strážců. Již v roce 1932 se stal členem elitního osmičlenného SS‑Begleitkommanda des Führers, jednotky zajišťující osobní ochranu a přepravu vůdce. Nasazení v eskortě mu umožnilo cestovat po Německu a poznat kulisy rychle rostoucí nacistické moci.

Když se Adolf Hitler stal kancléřem a následně „Vůdcem“ Německa, zvyšovala se potřeba spolehlivého a loajálního doprovodu. Kempka se vypracoval z pozice záložního řidiče v osobní automobilové eskortě až na hlavního šoféra.

Zásadním mezníkem bylo úmrtí původního řidiče Julia Schreka v roce 1936. Schreck, někdejší spolubojovník z raných dnů NSDAP, zemřel na meningitidu a Hitler mu prý vystrojil dojemný pohřeb. Vůdce potřeboval nového řidiče, kterému by mohl důvěřovat, a volba padla na stále jen šestadvacetiletého Kempku.

Kempka se stal nejen řidičem, ale rovněž vedoucím celého Hitlerova vozového parku. Řídil organizaci kolon, plánování cest i údržbu vozidel. V roce 1939 darovali Hitlerovi k padesátinám speciální pancéřovaný Mercedes, který mechanici upravili podle Kempkových technických požadavků.

Tento obří luxusní vůz měl neprůstřelná skla, aby ochránil Vůdce před atentátníky. Není bez zajímavosti, že Hitler si v autě tradičně sedal na přední sedadlo vedle řidiče – chtěl být blíž silnici a také rád komentoval okolí.

Hitlerova kolona sestávala obvykle ze šesti až osmi černých mercedesů. Vůdcův vůz byl v průvodu obklopen z obou stran vozy Führerbegleitkommanda (FBK) a Říšského bezpečnostního úřadu (RSD), které převážely ozbrojené příslušníky SS. Konvoj doplňoval sanitní vůz a automobil pro tiskovou agenturu. Kempka jako vedoucí vozového parku odpovídal za to, že vozidla jsou v perfektním stavu a na místě včas.

Vzestup v SS a civilní život

Kariéra v nacistických složkách automaticky zahrnovala členství v paramilitární organizaci SS. Kempka nosil černou uniformu s odznakem Totenkopf (lebka), a postupem času mu Heinrich Himmler udělil vyznamenání Totenkopfring (prsten s lebkou) a čestný meč SS.

Pozornost však vyvolala i jeho účast v projektu Lebensborn, který měl „očistit“ arijskou rasu. Program Lebensborn spravoval domovy pro ženy „rasově vhodné“ a podporoval plození dětí s SS muži. Ačkoliv není jisté, zda měl Kempka potomky v rámci tohoto programu, jeho členství ukazuje, že byl vnitřně přesvědčeným stoupencem nacistických idejí.

Mimo profesní život se Kempka zasnoubil s Gertrudou „Gerdou“ Daranowskou, která pracovala jako Hitlerova stenografka. Jejich vztah byl náhle ukončen v roce 1943, kdy se Gerda provdala za důstojníka Luftwaffe Eckharda Christiana.

Podle některých zdrojů se Kempka poté krátce oženil, ale kvůli manželčině údajné minulosti prostitutky bylo manželství rozvedeno; Hitlerovy sekretářky Christa Schroederová a Traudl Jungeová později uváděly, že Hitler sám tlačil na Kempku, aby se s nevhodnou ženou rozvedl.

Kempka nebyl jen tichým řidičem; byl přítomen u řady dramatických okamžiků Třetí říše. Během takzvané Noci dlouhých nožů v červnu 1934, kdy Hitler nechal vyvraždit vedení SA včetně Ernsta Röhma, údajně asistoval u Röhmova zatčení. Kempka také vyprávěl příběh o smrti Hitlerovy neteře Geli Raubalové v roce 1931. 

Mladá žena se zastřelila v Hitlerově mnichovském bytě, což Vůdce hluboce zasáhlo. Kempka později řekl, že Hitler nechal její pokoj navždy uzamčený a nosil klíč na řetízku. Tato událost měla podle historiků silný vliv na Hitlerovu osobnost a stále se o ní spekuluje.

Ve službě mu poskytla blízkost k nejvyššímu vedení nahlédnout do fungování Třetí říše, ale zároveň jej zavázala k absolutní loajalitě. Kempka se zúčastnil zahraničních cest, například do Itálie, kde v roce 1937 doprovázel Hitlera na setkání s Benitem Mussolinim.

Foto: By Bundesarchiv, Bild 136-B3542 / CC-BY-SA 3.0, CC BY-SA 3.0 de, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=5418542

Kempka veze Hitlera a Mussoliniho

Jako řidič byl často svědkem neformálních debat – Hitler v autě rád mluvil, občas o silničním provozu, jindy o dlouhodobých plánech. Kempka ve svých memoárech uvádí, že v autě byli řidiči pro Vůdce téměř „rodinnými příslušníky“.

Hitler požadoval pro své řidiče občerstvení a prý je považoval za své „nejlepší přátele“. Kempka nicméně poznamenal, že Vůdce byl posedlý morálkou svých řidičů a rád je kritizoval, pokud se dopustili milostných avantýr.

V době, kdy v roce 1939 Německo zaútočilo na Polsko, se Kempka stal důležitou logistickou součástí Wehrmachtu. Jeho vozy převážely Hitlera na frontu i na inspekční cesty do obsazených území. Během invaze do Polska v září 1939 byl fotografován, jak s Hitlerem projíždí Varšavou.

Podobné snímky se později staly součástí propagandy, jež měla demonstrovat Vůdcovu blízkost „obyčejným“ vojákům.

V letech 1937–1945 nesl Kempka titul „Leiter des Führerhauptquartier Kraftfahrwesens“ – vedoucí vozového hospodářství hlavního sídla Vůdce. V této funkci měl na starosti kompletní flotilu služebních vozů. Nejčastěji šlo o impozantní limuzíny Mercedes-Benz 770 (typ W150) se šestilitrovými motory.

Kempka dohlížel na jejich údržbu, výměnu pneumatik, tankování a logistiku. Každý vůz měl určené strojníky a mechaniky. Během let války se do vozového parku zařazovaly i nákladní automobily, motocykly a sanitní vozy pro doprovod. Přípravy zahrnovaly i nácvik evakuace kolony při náletu a opatření proti partizánským útokům.

Poslední měsíce války

V lednu 1945 doprovázel Kempka Hitlera do Berlína, kde se německé vedení uchýlilo do sídla Říšského kancléřství a později do podzemního bunkru. Kempka byl v těchto měsících zodpovědný za flotilu přibližně 40 vozidel a tým 60 řidičů a mechaniků.

Situace se rychle zhoršovala: spojenecké bombardéry ničily německá města a Rudá armáda postupovala k Berlínu. Kempka ve svých pamětech popisuje zoufalou atmosféru v bunkru – Hitler byl zestárlý, ruce se mu třásly, chodil shrbený. Řidiče však stále ujišťoval, že zázračné zbraně obrátí válku.

Když 20. dubna 1945, na Hitlerovy 56. narozeniny, se konala poslední smuteční ceremonie, Kempka vůdci popřál a měl s ním krátký patnáctiminutový rozhovor.

Deset dnů nato, 30. dubna, Adolf Hitler se svou novomanželkou Evou Braunovou spáchali sebevraždu v podzemním bunkru.

Ihned poté dostal Kempka s dalšími členy doprovodu za úkol zajistit, aby jejich těla nebyla vystavena veřejné hanbě nebo zajata Sověty. Pobočník Otto Günsche jej instruoval, že je třeba spálit Vůdcovo i Evino tělo podle Hitlerových posledních přání.

Kempka vylíčil, že byl v šoku, když se dozvěděl o Hitlerově smrti, ale přesto vzal asi 200 litrů benzinu a oleje z poničených mercedesů na dvoře Říšského kancléřství.

Podle své verze vytáhl těla na zahradu, položil je do kráteru po bombě a spolu s Günschem, Lingem a Bormanem je polil benzinem. Kempka zapálil oheň a sledoval s nimi, jak plameny pohlcují těla. Podle jiných verzí tělo zapálil někdo jiný a Kempka byl jen u toho. Jak do bylo doopravdy už dnes nikdo nezjistí.

Útěk z Berlína a zajetí

Po provedení hrůzného úkolu se Kempka spolu s dalšími členy SS a civilními zaměstnanci snažil prorazit sovětské obklíčení. 1. května 1945 se jejich skupina vydala ke stanici metra Friedrichstrasse. Spolu s Martinem Bormannem, Lékařem Ludwigem Stumpfeggerem a dalšími se pokusili prorazit přes zničený Weidendammerský most.

Kolonu vedl tank Tiger II, ale ten byl sovětským dělostřelectvem vyřazen a mnoho příslušníků SS zahynulo. Kempka byl raněn střepinou. Podle jeho svědectví se Bormann a Stumpfegger oddělili a údajně zahynuli při výbuchu; Kempka později vypověděl, že viděl Bormannovo tělo během útoku, což zopakoval i před Mezinárodním vojenským tribunálem v Norimberku. Tato verze však zůstává předmětem sporů, protože Bormannovo tělo se našlo až v 70. letech.

Kempkovi se podařilo uniknout v civilních šatech, které mu poskytla jugoslávská dívka, jež předstírala, že je jeho manželkou. Skrýval se několik týdnů, putoval z jedné vesnice do druhé, dokud nebyl 20. června 1945 zadržen americkými jednotkami v Berchtesgadenu. Američanům se brzy přiznal, že byl Hitlerovým řidičem, a stal se tak jedním z prvních svědků, kteří potvrdili, že Hitler spáchal sebevraždu.

Jeho výpovědi však byly nestálé – Kempka během vyšetřování často měnil podrobnosti a sám později přiznal, že „říkal vyšetřovatelům to, co chtěli slyšet, jen aby si zachránil život“.

Po dvou letech vazby byl Kempka v říjnu 1947 propuštěn. V poválečné západní Německu žil relativně nenápadný život; pracoval jako obchodní zástupce a vyhýbal se politice. V roce 1951 vydal své paměti pod názvem Ich verbrannte Adolf Hitler (doslova „Spálil jsem Adolfa Hitlera“).

Kniha byla v době vydání vnímána jako senzace, protože přinášela detailní líčení posledních dnů v bunkru. Přestože někteří historici považují Kempkovy vzpomínky za zveličené a plné sebeprezentace, poskytují cenný pohled na Hitlerův každodenní život a na dramatické události konce války.

Kempka nikdy veřejně neprojevil lítost nad svou účastí v nacistické mašinérii. Naopak se účastnil srazů veteránů Waffen‑SS, například ještě rok před svou smrtí navštívil setkání 1. tankového sboru SS v Limburgu.

V soukromí prý často hovořil o Hitlerovi s nostalgií a své činy obhajoval, což vyvolává otázku, do jaké míry si bývalý vůdcův řidič uvědomoval hrůzy nacionálně socialistického režimu. Zemřel 24. ledna 1975 ve věku 64 let ve městě Freiberg am Neckar.

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Erich_Kempka

https://www.thehistoryreader.com/military-history/erich-kempka/

https://g.cz/vudcuv-osobni-ridic-erich-kempka-k-50-narozeninam-dal-vudci-opancerovany-mercedes-na-konci-valky-se-postaral-o-spaleni-jeho-tela/

https://www.archives.gov/files/iwg/reports/hitlers-shadow.pdf

https://archive.org/details/iwashitlerschauf0000kemp

https://hitlerparody.fandom.com/wiki/Erich_Kempka

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz