Hranická propast je nejhlubší na světě, prý pohltila krále i hrad loupeživého rytíře

Temná noc kolem roku 906. Moravský panovník Mojmír II. se zoufale žene na koni hlubokými lesy – v patách má družinu zrádných velmožů, kteří ho chtějí zabít a rozvrátit říši. Únava svírá krále i koně, únik se zdá nemožný… když tu se mezi stromy náhle otevře tma a obrys skalnaté jámy. Mojmír o ní ví. V posledním zoufalém gestu pobídne koně a skočí do propasti zahalené neproniknutelnou černí. Pronásledovatelé ho slepě následují – a všichni bez výjimky mizí v bezedné díře. Tak praví stará pověst o Hranické propasti. Mojmír obětoval svůj život, aby strhl nepřátele do záhuby a uchránil Velkou Moravu před zradou.

Osudný otvor v zemi, který se stal dějištěm této legendy, najdeme dodnes u města Hranice na Přerovsku. Na povrchu působí poměrně nenápadně – v lesích se tu skrývá malebné jezírko obklopené vápencovými skalami. Kdo netuší, co je pod hladinou, nepoznal by, že hledí do nejhlubší zatopené propasti světa.

Hranická propast (lidově zvaná také Bezedná) budí hrůzu i fascinaci už celá staletí. Místní folklór tvrdí, že vede až do pekla. Další mrazivé příběhy vyprávějí, kterak se v okolí zjevuje přízrak prokletého rytíře na ohnivém koni. Býval to loupeživý pán, jehož hrad stával na místě nynější propasti – než se celé jeho sídlo propadlo do země.

Od těch dob rytířův duch bloudí kolem díry a nemá klidu, zejména o Vánocích. Na Štědrý den je prý z hlubin slyšet tiché cinkání zvonků ze zmizelého hradu, jako ozvěna dávné tragédie. Není divu, že se dříve říkalo, že se v propasti otevírá brána do pekel a samotný ďábel si tudy stahuje hříšníky.

Legendami to však nekončí. Hranická propast je velmi skutečná přírodní anomálie, která dodnes skrývá nejedno tajemství. Už Jan Amos Komenský ji roku 1627 zakreslil do mapy Moravy jako zřejmě první známou jeskyni svého druhu u nás. Lidé se odedávna snažili dosáhnout jejího dna – marně.

První písemný záznam o pokusu změřit hloubku pochází ze 16. století. Lékař a učenec Tomáš Jordán z Klauznburku tehdy zaznamenal svědectví starého přítele, který se jako mladý do propasti potopil, aby našel dno. „…ale že to daremné bylo, ačkoliv plovati velmi dobře uměl,“ posteskl si neúspěšný odvážlivec před více než čtyřmi sty lety. Na dno zkrátka nedosáhl a musel uznat porážku.

Po staletí se tradovalo, že jáma možná opravdu nemá dno. Až začátkem 20. století se objevily seriózní snahy o průzkum – nejprve s pomocí provazů a olovnic. Ty údajně naznačovaly hloubku jen několik desítek metrů, což budilo dojem, že díra není tak hluboká.

Jenže to byl omyl. Roku 1963 se do temného jezírka na dně propasti ponořil potápěč Jiří Pogoda a zjistil šokující věc: to, co se považovalo za dno, byla jen skalní plošina pod vodou. Zpod ní vedla propast dál do neznáma. Od 60. let se tak Bezedná propast stala obrovskou výzvou pro speleopotápěče.

Postupně vycházelo najevo, že úzké jezírko je pouze hrdlem, pod kterým se ukrývá rozsáhlý zatopený labyrint. Jeskynní potápěč Miroslav Lukáš se tu v roce 1978 náhodou protáhl vzhůru jedním komínem a vynořil se v úplné tmě – objevil suchou jeskyni plnou bílých krápníků, kterou poeticky pojmenoval Nebe. Podobných skrytých prostor je v hlubinách více a přístup k nim vede jedině pod vodou.

V zatopených částech navíc potápěči naráželi na nečekané překážky: neprostupné zúženiny, spletité chodby a dokonce celé kmeny stromů, které do propasti napadaly při povodních. Hranický kras je zkrátka plný překvapení – na rozdíl od většiny vápencových jeskyní, které vznikly leptáním dešťové vody z povrchu, tady se skála rozpadla působením horkých minerálních pramenů stoupajících z hlubin Země.

Jinými slovy, příroda tu vytvořila průrvu zdola směrem nahoru. Není divu, že má propast úctyhodnou hloubku a uvnitř se dají najít i raritní útvary (například podvodní „gejzírové“ stalagmity, pozůstatky někdejších minerálních vývěrů).

V 90. letech na sebe Hranická propast upozornila ve světových speleologických kruzích. Do jejích průzkumů se pustil polský elitní potápěč Krzysztof Starnawski, kterého tato díra doslova okouzlila. Už v roce 2000 se tu potopil do 181 metrů, ale narážel na limity tehdejší výstroje i lidského organismu. Později se s lepší technikou vracel opakovaně a postupně posouval dosaženou hloubku o desítky metrů.

Významný zlom nastal v roce 2015, kdy se v hloubce kolem 200 m podařilo odstranit úzkou skalní překážku přezdívanou Mikádo – tím se otevřela volná cesta do dosud nedostupných částí propasti. Starnawski však dobře věděl, že člověk sám takové hlubiny nezvládne bezpečně prozkoumat. Navázal proto spolupráci s konstruktérem Bartłomiejem Gryndou, který vyvinul dálkově ovládanou miniponorku (ROV) schopnou ponořit se mnohem hlouběji než potápěč.

Dne 27. září 2016 pak nastal průlom. Česko-polský tým prováděl zdánlivě rutinní test robota v jezírku Hranické propasti, když se najednou na monitoru ukázalo číslo 404 metrů – a pořád stoupalo. Napjatí výzkumníci sledovali, jak ROV klesá hlouběji a hlouběji, až nakonec došla délka kabelu. Robot se zastavil, ale na dno stále nedosáhl. Na břehu jezírka všechno ztichlo, než propukl jásot.

Hranická propast právě překonala dosavadního světového rekordmana (italskou jeskyni Pozzo del Merro hlubokou 392 m) a vyšvihla se na první místo. „Pět set metrů? Tisíc? Těžko říci…“ glosoval s úžasem vedoucí expedice Starnawski, když si uvědomil, že skutečné dno může ležet ještě mnohem hlouběji.

Objev byl okamžitě nahlášen spolupracující redakci National Geographic, odkud přišla nadšená odpověď: „Gratulujeme – a hlavně zatím nikomu nic neříkejte!“ Svět se o novém rekordu dozvěděl o dva dny později a Hranice u Přerova se rázem ocitly v centru pozornosti speleologů z celého světa.

Naměřených 404 metrů tehdy zdaleka nebylo konečných. V následujících letech se odhodlané týmy pokoušely stanovit hloubku propasti přes ještě lepší techniku. Jeden pokus za druhým posouval onu hranici: 450 metrů, 465 metrů… Až nakonec v srpnu 2022 česko-maďarská expedice oznámila hodnotu 519,5 metru (z toho asi 450 m připadá na zatopenou část a 69 m na suchou jeskyni nad hladinou).

To už je hloubka, kam by se vešly takřka dvě Eiffelovky nad sebou! Hranická propast si tím bezpečně udržela titul nejhlubší zatopené sladkovodní jeskyně na světě. A skutečné dno? To se dosud nikomu nepodařilo zahlédnout. Geologové nevylučují, že konečná hloubka může dosáhnout až kilometr – tedy dvojnásobek současné naměřené hodnoty.

Bádat v takových hlubinách znamená pohybovat se doslova na hraně lidských možností. „Když dosáhnete toho bodu, je to neskutečný pocit,“ svěřil se Krzysztof Starnawski v jednom rozhovoru po úspěšném ponoru. Euforie z překonání rekordu je však vykoupena obrovským rizikem. Jeskynní potápěč stráví v propasti dlouhé hodiny – většinu času zabírají nezbytné dekompresní zastávky při pomalém návratu na povrch.

Například po ponoru do 200 metrů musí potápěč zůstat pod vodou klidně pět hodin a čekat, než se jeho tělo bezpečně zbaví nahromaděných plynů. U extrémních sestupů k hranici 300–400 metrů pak odvážlivci tráví v chladné tmě i osm hodin v kuse.

Kromě fyzické odolnosti je klíčová psychická výdrž. V hloubce několika set metrů je potápěč sám v úplné tmě, pohybuje se stísněnými prostory hluboko pod zemí a v případě potíží se nemůže rychle vynořit k hladině. „V takových hloubkách potápěč doslova sází vlastní život – kdyby nastaly potíže, nikdo mu tam dole nepomůže. Vše musí fungovat perfektně,“ popisuje extrémní podmínky průzkumu speleoložka Helena Vysoká.

Jakýkoli náznak paniky by znamenal jistou tragédii. Není divu, že si speleologové pro Hranickou propast vymysleli přezdívku „nedostupná dáma“. Je to totiž jedno z posledních velkých tajemství podzemního světa – a rozhodně se nedá polapit snadno.

Hranická propast dnes drží světový primát, ale její příběh zdaleka nekončí. Dokud se nenajde způsob, jak spustit průzkumníka (člověka či spíše robota) až na absolutní dno, zůstane tahle bezedná jáma dál opředená tajemstvím. Možná tam dole opravdu spočívá onen bájný prokletý rytíř ve svém potopeném hradě, a možná tam čeká jen bahno a kámen – kdo ví? Jisté je, že Hranická propast dál dráždí fantazii lidí a přitahuje odvážlivce z celého světa.

Zdroje:

http://www.historie.hranet.cz/zk/zk17-3.pdf

https://www.kudyznudy.cz/aktivity/hranicka-propast-nejhlubsi-propast-v-ceske-repub

https://babinet.cz/tajemno/clanek-33318-moravske-mesto-hranice-je-i-se-svym-okolim-opredeno-radou-hruzostrasnych-povesti

https://www.stoplusjednicka.cz/rozhovor-s-ceskou-speleolozkou-o-pruzkumu-hranicke-propasti

https://hranicky.denik.cz/zpravy_region/starnawski-kdyz-dosahnete-toho-bodu-je-to-neskutecny-pocit-20160930.html

https://www.nationalgeographic.com/adventure/article/deepest-underwater-cave-discovered

https://cs.wikipedia.org/wiki/Hranick%C3%A1_propast