Článek
Když se těsně za ní s ohlušujícím praskotem zřítila mohutná lípa, zůstala nehybně stát. Nezraněná. Už potřetí v životě o vlásek unikla smrti. Jana Březinová věřila, že to není náhoda. Věděla, kdo nad ní drží ochrannou ruku.
Narodila se uprostřed války do pražské krejčovské rodiny. Byla ještě batole, pouhých patnáct měsíců staré, když si pro její rodiče přišlo gestapo.
Doma ukrývali pronásledovaného člověka – čin odvahy, který nacisté krutě potrestali. Otec Jaroslav prošel věznicemi a koncentráky a nakonec přežil. Maminka Margareta ne.
Jako Židovka byla po zatčení odsouzena k smrti. Putovala přes pankráckou věznici do koncentračního tábora Ravensbrück a odtud až do Osvětimi – do pekla na zemi, odkud už nebylo návratu.
Malá Jana nikdy mámu nepoznala, ale dlouho věřila, že se jednoho dne objeví ve dveřích. Rodina jí zprvu lhát musela – říkali, že maminka je nemocná v nemocnici a nemůže za ní přijít. Holčička však rostla s bolavým srdcem. Chyběla jí ta nejdůležitější osoba na světě. A někde hluboko uvnitř to zanechalo stopy.
Otec se po válce znovu oženil a Jana tak získala macechu, která ve válce přišla o celou vlastní rodinu. Přísná žena vedla domácnost železnou rukou a na citlivou nevlastní dcerku neměla pochopení. Jana od dětství tíhla k výtvarnu a divadlu, ale macecha prohlašovala, že herectví ji neuživí.
Donutila ji vyučit se aranžérkou. Jana poslechla, školu dokončila – a hned poté se tajně přihlásila na DAMU. Byla mimořádně talentovaná. Přijali ji bez váhání, dokonce i bez maturity.
Koncem sedmdesátých let už stála Jana Březinová na prknech Národního divadla. Kolegové jí říkali Janinka – podle laskavé pohádkové postavy, kterou připomínala svou něžností. Zároveň se jí přezdívalo herečka s nejsmutnějšíma očima.
V těch krásných hlubokých očích se zrcadloval stesk, který nikdy nezmizel. Pamětníci vzpomínají, že „nosila v sobě zvláštní stesk a zasmušilost. Žila jako by za sklem, jako by uvězněná v cele, kterou si sama postavila.“
Celý život bojovala s vnitřními démony. Trpěla úzkostmi, depresemi, psychickou labilitou. Přesto dokázala rozdávat radost na jevišti i před kamerou – a málokdo tehdy tušil, jaké zoufalství skrývá za kulisami.
Doma měla Jana pověšené portrétní fotografie maminky, jako by tím chtěla její nepřítomnost trochu oklamat. Nikdy nepřestala doufat, že matka žije. Až desítky let po válce přišla definitivní zpráva.
Jednoho dne roku 1980 zazvonila u dveří neznámá žena – přinesla Janě malé dárky, které pro ni maminka ještě stačila vlastnoručně zhotovit: látkovou žirafu a drobnou výšivku. To bylo všechno, co po mamince zbylo. Janě v tu chvíli došlo, že je konec všech nadějí.
Té hluboké rány se už nikdy nezbavila. Sama později napsala s hořkostí úředníkům, kteří řešili odškodnění za život její maminky: „Vím jenom, že úzkostné stavy, pocity lability, těžké deprese a projevy špatné komunikace, kterými trpím dodnes, jsou následkem zážitků, které se mi ukryly hluboko v podvědomí a celý život mi bránily se normálně projevovat jak v soukromém životě, tak v mé profesi.“ Ani desítky let úspěchů a potlesku tu úzkost neumlčely.
Na jevišti přitom působila suverénně a okouzlujícím dojmem. Byla to charismatická žena s labutí šíjí a kultivovaným hlasem. Dvaadvacet sezón zůstala věrná činohře Národního divadla a vytvořila tam přes čtyřicet rolí. Zářila například jako Maryša nebo Roxana v Cyranovi z Bergeracu.
Kolegyně herečky později vzpomínaly, že na jevišti působila jako královna – i v nejskromnějších podmínkách prý kolem Jany vždy panovala zvláštní důstojná aura. Film její talent plně nevyužil.
Posted by Ivan Ráca on Monday, March 17, 2025
Před kamerou dostávala spíš menší role, mihla se třeba v komedii Vrchní, prchni! nebo ve Tisícročné včele. Jen výjimečně měla možnost ukázat víc, třeba v Jakubiskově Postav dom, zasaď strom, kde ztvárnila jednu z hlavních postav. Zazářila také jako Božena Němcová v televizní hře Vlčí halíř.
Její osobní život se zdál dlouho harmonický. Ještě během studií na DAMU se zamilovala do spolužáka Zdeňka Duška. Byl o dva roky mladší, okouzlila ho Janina jemnost a inteligence. Vzali se a narodila se jim dcerka Vendula.
Jana byla pečující maminkou – tím spíš, že sama matku postrádala, lpěla na své dceři a chtěla jí dát všechno, oč byla sama připravena. Rodina pro ni hodně znamenala. O to složitější zkoušku prožila v polovině 70. let, kdy její srdce zahořelo ještě pro jiného muže.
Za scénou Národního divadla propukla zakázaná láska. Janiným osudovým pokušením se stal slavný herec Josef Vinklář. Zralý charismatický muž, známý sukničkář – a v té době ženatý s herečkou Ivou Devátou. Vinkláře okouzlila Janina tichá krása a zvláštní smutek v očích.
Zamiloval se vášnivě a ona jeho city opětovala. Nějaký čas udržovali milenecký poměr a své okolí klamali jen na oko – v divadle se o jejich románku stejně šuškalo. Bylo to tak vážné, že oba uvažovali o rozvodu. Vinklář se skutečně rozvedl a čekal, že Jana také opustí rodinu a začne nový život po jeho boku.
Stála před nejtěžším rozhodnutím svého života. Na jedné straně láska, na druhé strach a svědomí. Jana dobře znala hořkost z rozbité rodiny – sama ji přece zakusila. Možná se bála, že by nakonec zůstala sama: Vinklář měl pověst proutníka a ona nechtěla zničit něco „posvátného“, jak sama řekla.
Nakonec se rozhodla svou rodinu udržet. Vztah s milencem ukončila a vrátila se k manželovi a malé dceři. Zklamaný Vinklář to nesl těžce. Ve své paměti o Janě psal jako o ženě, která mu zlomila srdce – stavěl ji po bok své první manželky, prý jedné ze dvou osudových žen v životě.
„Opustil jsem pro ni rodinu, něco posvátného. Její rozhodnutí bylo svou rodinu udržet. Řekla jen: ‚Já si to nemohu dovolit. Tečka.‘ Nu, říkám si, byl jsem možná potrestán za své hříchy,“ napsal po letech s hořkostí.
Přátelé i kolegové Janu za to rozhodnutí ctili. Znali ji jako čestnou a zásadovou bytost. V době, kdy mnozí jiní se zprofanovanému režimu raději podvolili, ona se nebála stát si za svým. Nikdy nevstoupila do komunistické strany – patřila k mála hercům Národního divadla bez rudé legitimace.
Když v lednu 1989 vrcholila společenská krize, neváhala podepsat petici Několik vět i výzvu za propuštění Václava Havla z vězení. Neudělala z toho žádné velké gesto ani kapitál pro sebe, ale pro své svědomí to pokládala za nutné. Zkrátka byla statečná na jevišti i v občanském postoji.
Zestárnout jí ale nebylo dopřáno. Zákeřná nemoc ji zasáhla na vrcholu sil. Začátkem 90. let lékaři Janě diagnostikovali rakovinu. Bojovala dlouhých devět let. Zprvu se stáhla z divadla a vzdala se nových rolí, soustředila se na výuku mladých talentů na DAMU a na svůj soukromý zápas s nemocí.
Podstoupila léčbu, ale stejně jako ve všem hledala i hlubší smysl – upínala se k víře, k naději na zázrak. Zkoušela i alternativní cesty. Věřila na léčivou moc víry a makrobiotiky, spoléhala na pomoc léčitelů. Ale nemoc byla neúprosná.
Na jaře roku 2000 jí docházely síly. 29. května 2000 Jana Březinová umírá. Dva měsíce po svých šedesátých narozeninách. Po boku manžela a dcery, kteří s ní vydrželi v dobrém i zlém. Ten den v nemocnici v Brně se její smutné oči navždy zavřely.
Věřila, že ji celým životem provází strážný anděl. Že to její milovaná maminka na ni shůry dohlíží. Třikrát málem přišla o život a vždy vyvázla: nevybuchlá letecká puma ve sklepě domu, těžký skleněný popelník, který z ničeho nic proletěl kolem a roztříštil se jí u nohou, a nakonec padající strom jen pár kroků za ní. To všechno jakoby zázrakem. Jen před smrtí z rukou nemoci ji už ani anděl ochránit nedokázal.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jana_B%C5%99ezinov%C3%A1
https://cnn.iprima.cz/show-time/jana-brezinova-patrila-k-nejkrasnejsim-hereckam-pred-svetem-skryvala-desive-trauma-350220
https://zeny.iprima.cz/herecka-jana-brezinova-prozila-rodinnou-tragedii-manzelovi-byla-neverna-se-slavnym-kolegou-193539
https://www.super.cz/clanek/celebrity-puvabna-herecka-60-z-narodniho-divadla-to-nemela-jednoduche-trauma-z-detstvi-pletky-s-vinklarem-i-rakovina-703368
https://www.super.cz/clanek/retro-herecka-s-nejsmutnejsima-ocima-prisla-v-detstvi-o-maminku-vinklar-se-kvuli-ni-rozvedl-ona-rodinu-neopustila-1515054
https://www.lifee.cz/herecka-se-smutnyma-ocima-jana-brezinova-o-smrti-maminky-se-dozvedela-az-po-40-letech-cely-zivot-ji-kvuli-tomu-trapily-deprese-861ba
https://www.lifee.cz/trendy/herecka-jana-brezinova-hvezda-ktera-zhasla-prilis-brzy_102924.html
https://www.kafe.cz/celebrity/jana-brezinova-detstvi/
https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-pribehy/740074/skutecne-zivoty-spoluzacce-z-vrchni-prchni-umucili-maminku-laska-k-jane-brezinove-stala-slavneho-herce-manzelstvi.html
https://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/93718/smutna-role-jany-brezinove-60-vinklarovy-milostne-mnohouhelniky.html
