Článek
Jeho žena Kamila o všem ví a Marek teď doma platí vysokou daň za to, že se s kamarády na pár hodin ocitli mezi spoře oděnými dívkami.
Kdybych aspoň něco provedl, ale já jen seděl u baru s džusem, říkal si v duchu. Čekal, že Kamila se zasměje, jak mu to vytmavila za „vykutálené“ kamarádství, a věc bude vyřešená. Jenže ona napřed ztichla, pak se začala ptát na každý detail a nakonec ho poslala spát na gauč. Tři dny s ním nepromluvila, dělala scény, občas prohodila něco o tom, jak je mužský svět povrchní. Když se ji Marek pokusil konejšivě chytit za ruku, sykla, ať na ni nesahá.
Po týdnu mrazivého napětí přišla domů jakoby nic, ale spustila: „Někde jsi to asi zaplatil, tak proč ne mně? Jestli stojíš o hezké večery, budu mít svou taxu, miláčku.“ Marek nechápal. Vždyť je manžel, otec jejich dvou dětí, Tomáška a Klárky, stará se o rodinu, bere přesčasy, aby měli splacenou hypotéku na domek poblíž Benešova.
Najednou slyší, že mu Kamila bude dávat lásku jen za „odměnu.“ Nejdřív se zasmál a myslel, že jde o vtípek. Kamila se ale nesmála. Když se ho dotkla, bylo to chladné, výmluvně cizí gesto, a navíc pronesla: „Podmínky už znáš. Jinak spím sama.“
Marek, v touze urovnat vztah, přinesl manželce hezký prsten, který měla vyhlédnutý už kdysi. Říkal si, že je to takový symbol, že si jí váží. Prožili pak noc, která byla skoro jako dřív. Konečně byl klid a Marek myslel, že je vyhráno. Jenže zanedlouho, když s Kamilou na pohovce sledovali film, objal ji kolem ramen a ona mu suše oznámila: „Jestli chceš pokračovat, víš, co dělat.“
Najednou mu docvaklo, že nejde o srandu. Kamila čekala, jaký dárek nebo ústupek vymyslí tentokrát. On se v tu chvíli vnitřně zatvrdil. Je mu čtyřicet, dětem je osm a pět. Doma vždycky vládl pohoda režim: Kamila byla dřív spíš vtipná pohodářka, která se nevzrušovala malichernostmi. Teď se proměnila v někoho, kdo neustále vyžaduje peníze nebo všelijaké úsluhy, než si vysvleče tričko.
Marek je rozpolcený. Na jednu stranu se mu stýská po manželčině něze, i kvůli dětem nechce doma válku, protože cítí, že situace je napjatá a malý Tomášek i Klárka to vnímají. Na druhou stranu si říká, jestli se nechal vtáhnout do ponižující hry. Kamila vysvětluje, že je to přece fér: „Když jsi mohl ztrácet peníze v klubu pro muže, tak proč bys nemohl zaplatit rovnou doma, jen abys měl, co chceš?“
Kdykoliv se mu povede Kamile oponovat, končí to hádkou. Nakonec mlčí a občas raději usne na gauči sám od sebe. Cítí se zklamaný i zmatený. Nikdy předtím si nepřipadal tak odepsaný. A aby toho nebylo málo, pár kamarádů mu radí, ať to zkusí ignorovat, že Kamila brzy vychladne. Další se mu smějí, že prý aspoň ví, za co doma bojuje. Jeho kolega v práci vtipkuje, jestli se mu náhodou nevyplatí „zahraniční outsourcing,“ protože takhle to prý bude pořád.
Marek netouží po milenkách ani netouží utíkat z rodiny. Stojí o to, aby se žena přestala zlobit a najednou ho přestala „prodávat.“ Snažil se to vyřešit rozhovory, koupil jí i kytici, ale dopadlo to stejně: Kamila mu chladně sdělila, že to byla jen jedna „splátka,“ a když se k ní večer přitulil, odtáhla se a s úšklebkem pronesla: „Nezapomeň, že každá služby se musí vyrovnat.“
Dny plynou a Marek netuší, zda ustupovat nebo s ní dál vést tuhý boj. Napadá ho, že by mohl zkusit situaci vyignorovat a doufat, že ji to omrzí, jenže se bojí, aby neztratil i zbytek intimity, co jim zbyl. Zmítá se v tom a nechápe, jak se žena, kterou považoval za tolerantní a vnímavou, dokázala během jediného večera proměnit v někoho, kdo mu dává „sex na příděl.“
„Nevím, jestli se mám srazit sám se sebou, anebo to prostě vzdát. Kdybych s ní aspoň mohl normálně mluvit…“ honí se mu hlavou. Opravdu netuší, kam to celé může ještě zajít a jestli je vůbec cesta zpátky.
