Článek
Bylo mu pouhých dvaadvacet, když se naposledy postavil na závodní led. Stadion šuměl očekáváním, ale on cítil jen ostrou bolest vystřelující z pravého kolene. Každý odraz, každý dopad brusle na led připomínal mučivou ránu.
Přesto stál uprostřed kluziště a chystal se odjet svou volnou jízdu – věděl, že ji musí dokončit. Únik nebyl možný. Trenéři i funkcionáři čekali na výkon a nevěřili, že je zraněný doopravdy. Rozjela se hudba a mladý Jozef Sabovčík vyrazil vpřed, s tváří sevřenou odhodláním.
Byly to nejdelší čtyři a půl minuty jeho života. Na jejich konci už sotva vnímal potlesk publika – podlamující se noha ho zradila. Sportovní sen skončil.
Rebel na ledě
Jozef Sabovčík se narodil roku 1963 v Bratislavě, v rodině tanečníka a baletky. Poprvé ho na brusle postavila babička, když mu bylo šest let, a malý Jozef už u ledu zůstal. Talentovaný chlapec brzy pronikl do světa vrcholového krasobruslení podporovaného socialistickým režimem.
Už jako náctiletý se probojoval na mezinárodní soutěže a v roce 1984, ve svých dvaceti letech, vybojoval bronzovou medaili na zimní olympiádě v Sarajevu. Tento nečekaný úspěch přišel navzdory vleklým problémům s kolenem – pár dní před závodem mu lékaři museli odsávat tekutinu z kloubu a skoky začal trénovat až tři dny před soutěží.
Polovinu olympijské jízdy tehdy jeho trenérka jen úzkostlivě sledovala, zda to mladíkovo zranění vydrží; nakonec se zázračně radovali z třetího místa.
Sabovčík si brzy vysloužil přezdívku „Jumping Joe“ – skákající Joe – díky odvážným akrobatickým prvkům. Jako první na světě předvedl v závodě čtverný skok, čtyři otočky ve vzduchu. Rád bořil hranice tradičního pojetí krasobruslení. Zatímco většina jeho soupeřů volila ke svým programům klasickou hudbu, on sáhl po energickém rocku a heavy metalu.
K ostrým kytarovým rifům na ledě neváhal zařadit i na závodech zakázané salto vzad – efektní skok, kterým bavil publikum alespoň při exhibicích. V socialistickém Československu působil jeho výrazný styl jako zjevení. Nosil dlouhé rozcuchané vlasy a koženou bundu, což trenérce vyneslo nejednu stížnost za „politicky nevhodnou výchovu“ svěřence.
Sabovčík se však odmala toužil prezentovat jako chlap na ledě, ne jako uhlazený baletník. Když mu funkcionáři dlouhé kadeře zakázali, ostříhal je – ale na jeho zpupném odhodlání to nic nezměnilo.
Nové začátky
Rok 1986 měl být vyvrcholením jeho amatérské kariéry. Sabovčík obhájil titul mistra Evropy a připravoval se na mistrovství světa. Jenže právě tehdy se mu koleno definitivně ozvalo. Přetržené vazy, opuchlá noha – tělo dávalo najevo, že nápor vrcholového sportu už dál nesnese.
Mladý šampion nemohl naplno trénovat. Přesto od svazu nezaznělo pochopení, ale tlak. Musel nastoupit, i kdyby sotva chodil. Kolik bolesti unese člověk pro splnění povinnosti? Sabovčík se statečně protrápil celou volnou jízdu až do konce. Víc už pro svou zemi udělat nemohl. Brzy poté musel s vrcholovým bruslením skončit. Bylo mu teprve 22 let a na kontě měl olympijskou medaili, dva tituly mistra Evropy a šest titulů mistra Československa.
Zranění, které ukončilo jeho naděje, paradoxně odstartovalo novou etapu života. Sabovčík vyměnil sport za umění a v showbyznysu našel druhý domov. Na exhibicích po celém světě okouzloval diváky svými pověstnými skoky dál – neomezován přísnými pravidly soutěží.
Při ledních revuích rockově rozcuchaný Jumping Joe létal vzduchem s nezaměnitelnou vášní. Publikum milovalo jeho energii a on miloval potlesk publika. Působilo to až léčivě: i když ho občas stará zranění bolela, nikdy neuvažoval, že by s bruslením sekl.
„Nedovedu si představit život bez krasobruslení,“ řekl v jednom rozhovoru, „ta svoboda skoků a piruet je návyková. Bolí to, někdy strašně, ale nikdy ne tolik, abych si řekl dost.“
Po pádu železné opony odešel natrvalo na Západ. Usadil se ve Spojených státech, tisíce kilometrů od rodné Bratislavy. V americkém Utahu, kraji mormonů, zůstal svým způsobem exotem – dlouhovlasým rockerem z východní Evropy, který si nenechal vzít své já.
Dodnes nosí v srdci Československo, zemi, která už neexistuje. Jeho první manželství s kanadskou krasobruslařkou mu dalo syna jménem Blade, druhé, americké, zase syna Jozefa juniora.
S rodinou zakotvil v oblasti Salt Lake City, kde kromě vystupování začal i trénovat nové generace bruslařů. Do vlasti se však pravidelně vrací – jako vážený host, legenda a patron projektu Jumping Joe na podporu mladých krasobruslařů.
Trvalka na ledě
Žádný zvrat osudu ho nedokázal dostat pryč z ledové plochy nadlouho. Když Sabovčík oslavil čtyřicítku, překvapil sám sebe – zkusmo skočil svůj oblíbený čtverný toelop a zjistil, že to stále dokáže.
Dnes je Jozef Sabovčík šedesátník, ale když vejde na stadion, stále v něm mnozí vidí toho vzdorovitého kluka s ohnivými vlasy. Už nevítězí na velkých soutěžích; místo toho v tichu zimního rána učí malé bruslaře první skoky a předává jim svou vášeň.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jozef_Sabov%C4%8D%C3%ADk
https://www.goldenskate.com/jozef-sabovcik-online-interview/
https://web.archive.org/web/20140313024443/http://style.hnonline.sk/vikend-140/medaila-mi-zmenila-karieru-aj-zivot-604136
https://www.idnes.cz/oh/salt-lake-city/sabovcik-zustal-rebelem-i-v-mormonskem-meste.A020211_232010_zoh02_ruzne_hdv
https://www.sport.cz/clanek/ostatni-ostatni-muz-ktery-psal-historii-krasobrusleni-chysta-rozlucku-v-55-letech-1075173
https://www.krajskelisty.cz/praha/9763-slavny-jumping-joe-se-vraci-po-triceti-letech-na-rodny-led-jak-prekonal-sam-sebe-cim-presvedcil-o-svem-kumstu-profiky-a-proc-ma-strach-ze-by-pred-nim-divaci-utekli-tajnosti-slavnych.htm#google_vignette
