Článek
Jmenuju se Lenka, bydlím ve středních Čechách a mám nejlepší kamarádku Karolínu, se kterou se scházíme už několik let – klepeme jedna druhé na dveře, půjčujeme si knížky, plánujeme společné chalupaření. Všechno vypadalo dokonale, dokud se v jejím životě neobjevil Tomáš.
„Je naprosto úžasnej a ví, co od života chce,“ nadchla se Karolína krátce poté, co jí vyznal lásku při rekonstrukci její kuchyně, kde zaskakoval za kolegu řemeslníka. Díky tomu, že Karolína už dlouho toužila po vztahu a rodině, mu otevřela dveře nejen do svého bytu, ale brzy i do svého srdce. To, že byl Tomáš drobet přidrzlý a při každé příležitosti rád probíral vtipy s poněkud lechtivější tématikou, mě sice nadzvedávalo, ale neřešila jsem to. Byl to přece Karolínin život.
Když jsme se pak s Karolínou domluvily na tom, že všichni čtyři – tedy já, můj přítel Marek, Karolína a Tomáš – strávíme jeden prodloužený víkend na naší pronajaté chalupě, říkala jsem si, že to bude fajn odpočinek. Jenže Marek přijel po náročném týdnu pozdě a unavený, tak šel brzy spát. U vína jsem zůstala já, Karolína a Tomáš. Karolína se po chvíli vzdálila, že prý potřebuje vyřídit jeden hovor a sama vyběhla ven k autu. Než jsem se nadála, Tomáš se naklonil, lehce přimhouřil oči a poplácal mě na zádech tak, až mi vyklouzl sklenička.
„Poslyš, Lenko, mám nápad,“ vydechl s pobaveným úšklebkem. „Nebylo by to vzrušující, kdybysme si my dva… a Karolína… třeba jednou večer spolu trochu pohráli?“ Chvíli jsem si myslela, že jen zkouší, co vydržím, ale jeho pohled a ruka, která mi zůstala na stehně, mluvily jasně. Uvědomila jsem si, že si nejspíš vybájil představu trojky, v níž by figurovala i Karolína, a kdoví, jestli do toho vůbec zamýšlí zapojit mého přítele.
V té chvíli se mi rozbušilo srdce a raději jsem se pokusila vymanit. On se jen usmál a dodal, že by to „nemusela být taková nuda, kdybych chtěla zkusit něco odvážného“. Sebrala jsem se, vymluvila se na žízeň a odběhla do kuchyně. Za pár minut se vrátila Karolína a Tomáš se tvářil jako neviňátko. Já ale nemohla předstírat, že se nic nestalo. Ten večer skončil dřív, než začal, a druhý den jsme předstírali bezproblémové fungování. Jenže mně to v hlavě začalo šrotovat na plné obrátky.
Neřekla jsem nic Karolíně, která byla samý úsměv. Stejně tak jsem to zatím zamlčela i Markovi. Ale pořád mi v hlavě straší, že přece nemůžu nechat kamarádku žít ve sladkém omylu, když její nový přítel zkouší zvát do postele jiné ženy. Zároveň netoužím být ta, která jim zničí vztah pouhým vyprávěním. Co když mi neuvěří a bude si myslet, že se pletu do něčeho, do čeho mi nic není?
„Mám být vůbec ještě s Karolínou v kontaktu, když hrozí, že se její Tomáš zase o něco pokusí?“ Napadá mě i vyprávět to Markovi, aby si s Tomášem domluvil. Ale co když tím vším jen poštvu kamarádku proti sobě a přijdu o letité přátelství?
Nechci mlčet, a přesto se bojím. Karolína si toho muže nemůže vynachválit a já netuším, jak by nesla, kdybych jí ho označila za snílka o trojce. Jenže kdyby to byl můj partner, ocenila bych, kdyby mě na takovou věc někdo upozornil dřív, než bude pozdě. Pořád mi zní v hlavě slova té psycholožky, která se v podobné situaci vyjádřila, že člověk by raději měl znát pravdu, než žít léta v nevědomosti. Nemám tušení, jak Karolína zareaguje, ale jestli zůstanu zticha, každý jejich další krok k společnému životu mi bude připadat jako falešná hra.
Teď tu sedím, civím do prázdna a převracím v mysli všechny varianty. Mlčet? Varovat? Nebo radši dát ruce pryč, přerušit styky a nechat je, ať si vyřeší vlastní vztah? Zatím si nejsem jistá ničím, kromě jediného: s Tomášem se už rozhodně vidět nechci.
