Článek
Bylo jí devětačtyřicet, když za dveřmi stál mladý muž s batoletem v náručí a tváří popelavou strachem. „Nevíte, kde je Irena?“ hlesl roztřeseně. Ljuba Krbová ucítila, jak se kolem ní propadá zem. V tu chvíli začalo peklo, které by nevymyslel žádný scenárista.
Teprve o dva týdny později vyšla pravda najevo. Irena Neffová, osmadvacetiletá nevlastní dcera Ljuby Krbové, byla zavražděna – rukou muže, který celou dobu předstíral zoufalství a vodil všechny za nos. Ten samý mladík, jenž onoho rána s malou Dominikou na rukou prosil o pomoc, sám způsobil tragédii.
Její otec, spisovatel Ondřej Neff, tomu od počátku nechtěl uvěřit. „Irena byla vzorná matka, neopustila by dítě ani na hodinu,“ opakoval zdrceně do prázdna, zatímco policie i veřejnost horečně pátraly po zmizelé. Celé Česko sledovalo případ s přesvědčením, že pachatelem je neznámý šílenec.
Když pravda vyplula napovrch a Irenin manžel se k vraždě přiznal, národ oněměl. Pro Ljubu to byl mrazivý šok – rodinná tragédie, jakou do té doby znala jen z filmových scénářů, se stala skutečností.
Herečka, kterou diváci léta vnímali jako laskavou tvář ze seriálů, se ocitla ve skutečném životním dramatu. Až děsivě klidná stála po boku svého partnera Ondřeje v nejhorších chvílích jeho života. Často mlčela – co taky říct muži, který ztratil své jediné dítě nejbrutálnějším způsobem?
Místo slov sevřela v náručí osmnáctiměsíční vnučku Dominiku, která kvůli tragédii přišla o maminku. Křehká žena se vzpřímenými rameny náhle nesla na svých bedrech tíhu cizí bolesti. V tichosti pomáhala rodině překonat první měsíce po vraždě. Ta událost zůstává pořád strašidelná.
Sama později přiznala, že si z té hrůzy odnesla jediné poučení: „pochopila jsem, že nemá smysl připravovat se na průšvihy a dělat si starosti, co se může stát. Život vás vždycky překvapí z jiné zálohy. Nejde se na to připravit.“ Věděla teď, že lidský osud se nedá nalinkovat. Zbývá jen odhodlaně čelit tomu, co přijde.
Abychom pochopili, odkud se v této zdánlivě křehké herečce vzala taková síla, musíme se vrátit na úplný začátek. Ljuba Krbová přišla na svět v roce 1958 v Hradci Králové jako jedna z pěti dětí. Dětství neměla obyčejné – část z něj prožila v cizí zemi, protože její otec působil služebně v Berlíně.
Malá Ljuba zírala na rozdělené město a vnímala, že svět dospělých je plný zvláštního napětí. Možná právě proto utíkala do světa fantazie. Už odmalička v sobě objevovala umělecké sklony: milovala tanec, hudbu, příběhy.
Jako holčička každý týden docházela do baletní přípravky Národního divadla a tiše snila o jevišti. Když se pak vrátila domů mezi čtyři sourozence, hrávala si na primabalerínu a v dětské fantazii vykreslovala vlastní představení. Nikdo netušil, že té drobné dívce jednou život nachystá role, které zdaleka nebudou pohádkové.
V dospívání se Ljuba rozhodla svůj sen následovat. Přihlásila se na Státní konzervatoř v Praze a byla přijata ke studiu hudebně-dramatického oboru. Byla pilná a talentovaná. V těle třímá duši válečníka – napsali o ní později novináři, a nebylo to daleko od pravdy.
K herectví přistupovala s disciplínou bojovníka a zároveň s pokorou. Už během studií dostala první velkou příležitost: roli studentky v televizním seriálu Zkoušky z dospělosti. Psal se rok 1979 a mladá konzervatoristka poprvé stála před kamerou. Nervózně přešlapovala na place, ale jakmile zaznělo „akce!“, veškerá tréma z ní spadla. Kamera milovala její jemný výraz a hluboké oči.
Od té doby následovaly další role – filmové i televizní. V pětadvaceti letech hrála naivní animírku Lolu ve filmu Anděl s ďáblem v těle, později jí režiséři svěřovali i charakterní úlohy. Za normalizace se objevila například jako energická učitelka v seriálu Třetí patro a po revoluci zaujala diváky rolí vězenkyně Naďi v TV dramatu Přítelkyně z domu smutku. Její tvář dokázala vyjádřit bezmoc, vzdor i tiché zoufalství – a možná i proto ji často obsazovali do příběhů o silných ženách v těžkých situacích.
Pokud by jste rádi viděli Ljubu Krbovou v nějakém pěkném filmu, tak doporučujeme sobotní pohádku na ČT1, od 14:10 můžete...
Posted by Ljuba Krbová on Thursday, March 7, 2013
Nebyla však jen televizní herečkou. Milovala i prkna, která znamenají svět. V 80. letech nastoupila do angažmá v pražském Divadle E. F. Buriana, později hostovala v Divadle Bez zábradlí a ve Strašnickém divadle. Zahájila kariéru rozhlasové moderátorky a propůjčila hlas mnoha postavám v dabingu.
Jejím hlasem mluví noblesní Elizabeth Taylorová i drsná Uma Thurmanová v krvavém thrilleru Kill Bill – dva protipóly, mezi nimiž se rozkročila její herecká všestrannost. Ljuba se nebála žádné výzvy.
Každou volnou chvíli kromě hraní věnovala svým zálibám a neobvyklým koníčkům. V 90. letech ji okouzlila východní filosofie a spolu s ní i bojová umění. Začínala nenápadně – cvičila tai-či v parku pro uklidnění mysli. Jenže brzy ucítila, že chce víc.
V roce 2001 se umístila na 14. místě na mistrovství světa ve stylu wu-šu v arménském Jerevanu. Křehká umělkyně s tělem lotosového květu tak všem dokázala, že v ní opravdu dřímá bojovnice. Netušila, že právě tuto vnitřní sílu jednou bude zoufale potřebovat i mimo sportovní arénu.
Jenže to už předbíháme. Na prahu dospělosti měla Ljuba Krbová jiné starosti – zamilovala se. Poprvé potkala muže, s nímž si dokázala představit budoucnost. Ivan Landor, mladý lékař-ortoped, jí imponoval inteligencí a klidnou povahou. Vzali se a brzy se jim narodila dcera Anna Marie. Ljuba byla šťastná; konečně měla malou rodinu, po které od dětství toužila. Chtěla spoustu dětí, v jejích snech byl dům plný smíchu a bláznivých her – možná odraz vlastního dětství mezi čtyřmi sourozenci.
„Mít velkou rodinu se mi nepovedlo, nějak jsem to nestihla. Je mi to líto, ale člověk holt nemůže mít všechno. Asi to tak mělo být,“ povzdechla si po letech hořce. Osud jí dal jen jedno dítě, a tak do něj vložila veškerou lásku a péči. Anička byla středobodem jejího života.
Herečka dokázala skloubit natáčení i divadlo s mateřstvím – malou brávala občas i do zákulisí, kojila ji v divadelních šatnách a v noci doháněla texty rolí. Byla unavená, ale spokojená. Jenže manželství s Ivanem, jakkoli harmonické navenek, mělo své praskliny.
Ljuba Krbová vždycky působila jemně, až zranitelně, ale uvnitř byla hrdá a zásadová. Když zjistila, že její muž není tak docela jen její, zhroutil se jí svět.
„Vždycky jsem měla atraktivní chlapy, kteří byli dobří ve svém oboru, takže se líbili i jiným ženám. A já se o některé věci nejsem ochotná dělit,“ řekla později bez obalu. Nevěra byla pro ni ránou, kterou nedokázala přejít. S Ivanem se rozvedli – tiše, bez veřejných skandálů, ale ne bez bolesti.
Brzy ale její srdce zahořelo znovu. Do života jí vstoupil druhý muž, kameraman Kristián Hynek. Seznámili se pravděpodobně při natáčení úspěšného seriálu Třetí patro v roce 1985, kde Krbová hrála a Hynek stál za kamerou.
I toto manželství nakonec ztroskotalo. Druhý rozvod Krbovou poznamenal – dvakrát vstoupila do stejné řeky a dvakrát ji proud vynesl na břeh samotnou. Vždy však dbala na to, aby rozchody proběhly klidně a bez veřejných skandálů, především kvůli dceři.
Kolem čtyřicítky se smířila s tím, že možná zůstane sama. Práce měla dost, lásku platonicky vložila do své jediné dcery a vnitřní klid hledala v zahradě. Každý den ráno vstala brzy a bosá přecházela rosou ve své malé zahrádce za domem. Milovala hlínu na rukou a vůni květin – tam čerpala sílu.
V té době se začala věnovat i charitě, jezdila do dětských domovů s projektem Múzy dětem, kde učila opuštěné děti hrát divadlo, zpívat nebo jen naslouchala jejich starostem. Přesto doma po nocích cítila samotu. A právě tehdy se jí do života nenápadně vkradla třetí láska, kterou vůbec nečekala.
Se spisovatelem Ondřejem Neffem se znali pracovně – on známý novinář a autor sci-fi románů, ona herečka; jejich světy se tu a tam protnuly na společenských akcích. Nejprve byli přátelé, dlouho pouze letmo. Ondřej byl o více než 10 let starší a měl pověst podivínského intelektuála posedlého počítači.
Když ji pozval na schůzku, nechala se překvapit. Nebyl to žádný okouzlující donchuán. Mluvil tiše a rozvážně, dlouhými prsty nervózně žmoulal okraj ubrousku v kavárně. Ljuba ho tehdy ještě nevnímala jako partnera. Jenže něco v něm ji přitahovalo – možná jeho hloubka, možná skrytá jiskra vtipu, kterou zahlédla v jeho očích. Krátce nato odjela na čas pracovně do Německa a on se nečekaně ozval.
Přišly první zprávy – drobné textovky, plné humoru a šarmu. „Psal mi vtipné esemesky a já jsem se do něj zamilovala přes ně,“ vzpomíná s úsměvem. Moderní technologie tak svedla dohromady dva lidi, kteří by se jinak možná minuli. Ljuba Krbová se přistihla, že se těší na každou další zprávu od něj, a Ondřej Neff ji svým suchým geekovským humorem okouzlil víc než kterýkoli romantický lichotník před ním.
Po návratu do vlasti spolu začali chodit. Neff byl v té době vdovec – jeho první žena Michaela zemřela v roce 2002 – a žil osaměle. Ljuba do jeho světa vnesla světlo. Brzy se k sobě nastěhovali do malého domku jižně od Prahy. On psal celé dny na počítači své fejetony a romány, ona se starala o zahradu. Společně vysazovali vzácné dřeviny a zakládali vysněnou japonskou zahrádku plnou bonsají, azalkových keřů a tichých zákoutí s kameny.
Dlouho nepotřebovali oficiální sňatek – byli šťastní jen tak, neokázale. Jenže pak přišel rok 2008 a s ním zmíněná rodinná tragédie, která všechno změnila. V únoru 2008 Ondřej Neff navždy ztratil svou dceru a malá Dominika svou maminku. Bolest visela ve vzduchu každého dne. A tehdy se Ljuba rozhodla udělat něco, co by snad Ireně udělalo radost. Navrhla Ondřejovi, aby se vzali.
Nešlo o romantické gesto, spíš o zpečetění pouta v čase zármutku, kdy rodina potřebovala cítit soudržnost a lásku. A tak se v srpnu 2008 konala tajná svatba. Proběhla v dřevěném altánu na břehu jezera ve Štiříně, v duchu zen-buddhistického obřadu. Nevěstě šla za svědka její tehdy dvacetiletá dcera Anna Marie, ženichovi blízký přítel.
Po svatbě se život pomalu vrátil do kolejí. Ljuba Krbová stála nohama pevně na zemi, ale duší jako by se vznášela nad bolestí a chránila rodinu klidem. Soustředila se na práci a také znovu ožila její dávná vášeň pro cestování. S Ondřejem milovali dobrodružství a fotoaparáty měli neustále po ruce. Procestovali kus světa – od pouští Tibetu po pralesy Kambodže, vždy po vlastní ose a mimo turistické trasy.
Z Ljuby se mezitím stala známá tvář, již každý den vídají miliony diváků v seriálu Ulice. Když tu roli v roce 2005 přijímala, netušila, že jí zůstane věrná dvacet let. Anna Lišková, obyčejná žena z nekonečného seriálu, se stala Ljubiným druhým já – a prošla si na obrazovce mnohým: manželskou krizí, rakovinou prsu, odchodem dětí z domova, péčí o opuštěné dítě z dětského domova.
Zpočátku scénář vykresloval Aničku jako zakřiknutou a slabou hospodyňku. To se Ljubě nezdálo. Cítila, že její postava potřebuje větší sílu, jinak by přece nezvládla to, co jí autoři nadělili. „Tvrdila jsem, že ženská, která si vezme dítě z děcáku a vychovává ho, tak prostě taková slípka být nemůže. To je v jasném rozporu,“ vysvětlovala herečka.
Scenáristé ji naštěstí vyslyšeli a Aničku Liškovou „otrkali“ – stala se z ní svéhlavá a podnikavá žena. „Jsem strašně ráda, že mi scénáristé vyšli vstříc a tu puťku domácí trochu emancipovali,“ pochvalovala si s úsměvem. Ljuba do své role promítla kus sebe samé: klidnou sílu ženy, která dokáže být oporou ostatním. Odchod ze seriálu neplánuje, Ulice se stala její druhou rodinou.
Dnes je Ljuba Krbová ženou v nejlepších letech, která snad zastavila čas. Když stane před objektivy, vyzařuje z ní zvláštní jas. Ani ve věku přes šedesát let neztratila jiskru v oku ani dívčí úsměv. Netají, že na sobě pracuje – cvičí obličejovou jógu, běhá se svými psy po lese a hlavně stále trénuje bojové sestavy.
A přece – po všech dobrodružstvích a životních bouřích – přišlo pro Ljubu Krbovou něco docela nového, co ji změnilo víc než světoběžné cesty a bojové sporty. Stala se babičkou. Její milovaná dcera Anna Marie, úspěšná právnička, jí v roce 2018 porodila prvního vnuka Eliáše a o pár let později druhého, Edwarda. Ačkoli má Anna jen tyto dva chlapce, Ljuba s úsměvem říká, že tím se jí rodina rozrostla hned o tři děti – protože z její dcery je teď matka, kterou s láskou pozoruje v nové roli.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ljuba_Krbov%C3%A1
https://www.idnes.cz/zpravy/cerna-kronika/robert-neff-novak-vrazda-irena-neffova-soud.A180202_104436_krimi_iri
https://www.krajskelisty.cz/praha/13089-ze-jsem-se-nedostala-do-narodniho-to-me-neboli-ale-ze-nemam-vic-deti-to-ano-rekla-jak-se-herecka-ljuba-krbova-citila-kdyz-jeji-vnucce-zavrazdili-matku-hvezda-ulice-leccos-prozradila.htm
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/475807/smutne-priznani-ljuby-krbove-proc-po-dceri-nemela-dalsi-deti.html
https://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-vip/119642/ljuba-krbova-tragicka-smrt-ireny-neffove-me-hluboce-zasahla.html
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/263833/rozhovor-s-hereckou-z-ulice-ljubou-krbovou-po-vrazde-prisla-svatba.html
