Článek
Jsem single máma, ale upřímně, žiju si lépe než většina mých zadaných kamarádek. Veškerou dřinu totiž odmaká moje spolubydlící co nemůže mít děti a já mám klid na budování kariéry a život. Kdo by takový servis nebral? Většina holek mi jen tiše závidí a já se divím, jak to, že s partnerem po boku nic nestíhají.
Před pár lety se mi narodil syn David a byla to vlastně náhoda. Krátký románek na hudebním festivalu, ze kterého jsem si odnesla víc než jen vzpomínky na super hudbu. Rozhodla jsem si dítě nechat. Ale nevadí, moje nejlepší kamarádka a spolubydlící Eva mě v tom nenechala a pamatuji si, jak mi řekla, že budeme parťačky a zvládneme to. Ona totiž sama děti mít nemůže.
Jsem matka samoživitelka a nijak mě to netrápí. Kde je otec dítěte, opravdu netuším, jeho jméno jsem si na festivalu ani nezapamatovala. Když jsem porodila, bylo to náročné. Ale už potom se Eva začala zapojovat do pomoci. Když jsem měla špatnou náladu, mohla jsem být nepříjemná a ona to jen svedla na hormony.
Popravdě mě ale unavovaly ty nekonečné návštěvy a jejich přeslazené obličeje, které se klaněly nad postýlkou. Postupně mě ale péče o syna přestala trochu bavit. Přišlo mi to hodně omezující. Rozhodla jsem se, že výchovu z části přenechám Evě. Ať se stará.
Vrátila jsem se ke svému životu. Začala jsem zase víc chodit cvičit, na kafíčka s kamarádkami a budovat si kariéru jako influencerka. Konečně jsem to byla já, ta svobodná holka, co má své cíle a sny. Bylo to úžasné. Moje spolubydlící se plnohodnotně starala a Davida brala skoro za svého.
Navíc moc dobře ví, že kdyby mi začala dělat problémy, okamžitě bych přestala platit svůj podíl na nájmu. Musela by se starat o malého a ještě platit všechno sama, nebo by nás obě vyhodili. Je v pasti. Vím, že mě hodně lidí odsoudí, ale nebyla to náhodou ona, kdo se nabídl, že bude moje opora? Ano, byla, tak ať si teď nestěžuje a nekazí mi život. Stačí, že mi ho málem zkomplikovalo jedno neplánované dítě.
