Článek
Příběh Henryho Fondy nezačíná v Hollywoodu, nýbrž v ospalé Omaze na středozápadě USA. Henry Jaynes Fonda se tam narodil roku 1905, jako tiché, ostýchavé dítě tiskárenského mistra.
Od malička se učil skrývat city – nejprve ze slušnosti, později ze zvyku. Byl hubený, zakřiknutý kluk, kterému dělalo problém byť jen pohlédnout dívce do očí. Snil o kariéře spisovatele a poslušně nastoupil na studium žurnalistiky.
Jenže univerzitní kampus ho děsil: v davu hlučných sebevědomých spolužáků se ztrácel a trpěl. Po dvou letech to vzdal a vrátil se domů. Tehdy zasáhl osud v podobě rodinné přítelkyně – Dorothy „Dodie“ Brando, matky budoucího herce Marlona Branda. Ta v mladém Henrym vycítila skrytý talent. „Dodie Brando mě tak nějak dotlačila na jeviště Omaha Community Playhouse,“ vzpomínal Fonda po letech s vděčností.
Dorothy ho roku 1925 téměř násilím přiměla ke konkurzu v amatérském divadle v Omaze. Dvacetiletý Fonda se celý nesvůj postavil na prkna – a stal se zázrak. Jakmile se před ním poprvé rozsvítila jevištní světla, veškerá tréma opadla. Cítil, jako by se ocitl v jiném světě, kde se stydlivý Henry může schovat za masku role a říkat slova, která napsal někdo jiný.
„Objevil jsem, že je to terapie pro velmi nesmělého mladíka,“ líčil později s úsměvem. „Mohl jsem nasadit masku a schovat se za ni…“ Divadlo ho doslova pohltilo. Během jediné sezóny odehrál několik menších úloh, pomáhal stavět kulisy, věšel světla a tahal oponu.
Když mu pak nabídli hlavní roli v další hře, narazil na odpor vlastního otce. Pan Fonda starší nehodlal připustit, aby se syn vydal na dráhu komedianta; považoval to za pošetilost a hanbu rodiny. Henry se vzepřel. Následoval prudký spor otce se synem – první a na dlouho poslední, v němž mladík otevřeně vyjádřil své přání.
Otec s ním pak měsíc nepromluvil ani slovo. Teprve po premiéře, když rodina viděla Henryho zářit na jevišti, přišlo smíření. Fonda starší toho večera odložil noviny, za nimiž se uraženě skrýval, a suchým hlasem utrousil: „He was perfect.“ Byl dokonalý. Nic víc, ale pro Henryho to bylo nejvyšší uznání – a snad i první náznak otcovské hrdosti.
Po této vzpouře jakoby Henry Fonda dospěl. V roce 1928 sebral odvahu, opustil rodnou Omahu a odjel hledat štěstí na východní pobřeží. Nejdřív zkusil štěstí na Cape Cod – tam se připojil k poloprofesionální kočovné divadelní skupině University Players. V jejích řadách potkal řadu mladých nadšenců z dobrých rodin, kteří přes léto hráli divadlo: mezi nimi okouzlující začínající herečku Margaret Sullavanovou a o něco později vysokého hubeného kluka z Pensylvánie jménem James Stewart.
S Margaret se sblížili na pódiu i mimo něj. Byla krásná, energická a výbušná; on tichý a rezervovaný. Přesto jí v jednadvaceti letech, na Silvestra 1931, po pár měsících známosti, slíbil lásku před oltářem. Nebylo to však šťastné spojení. Margaret měla pověst ženy, která si nenechá nic líbit – a Henry zase vyrůstal v přesvědčení, že muž má mít vždy navrch.
Když se na líbánkách nepohodli, Margaret neváhala a vylila manželovi na hlavu sklenici ledové vody. Zkoprnělý Fonda ani necekne, otočí se a odejde se převléct – zatímco jeho choť se vrátí ke stolu a pokračuje v jídle, jako by se nechumelilo. Byl to kratičký svazek plný prudkých kontrastů, jen trocha společného života a konec. Rozvedli se v roce 1933. Margaret Sullavanová brzy mířila jinam a Fonda byl náhle volný. Stali se z nich nakonec přátelé.
O moc lépe se Henrymu nevedlo ani v New Yorku. Dělil se o laciný pokoj se svým bývalým kolegou z divadla Jimmym Stewartem a oba mladí herci živořili od konkurzu ke konkurzu. Až v roce 1935 přišla šance: Fonda získal smlouvu na filmovou adaptaci divadelní hry, ve které kdysi hrál – Farmář se žení.
Odjel do Hollywoodu a hned jeho první filmová role zaujala publikum. Během pár let se z nesmělého hocha z Nebrasky stala jedna z nejzářivějších hvězd stříbrného plátnac. Henry Fonda ve třiceti letech zářil po boku Barbary Stanwyckové v bláznivé komedii Lady Eve a pak dokonce ztělesnil legendárního Abrahama Lincolna ve filmu Johna Forda Young Mr. Lincoln.
Roku 1940 přišla role, která ho navždy spojila s ideálem poctivosti: jako Tom Joad v adaptaci Steinbeckova románu Hrozny hněvu dojal Ameriku osudem chudé rodiny farmářů za Velké krize. Za tuto roli získal svou první nominaci na Oscara. Působilo to skoro symbolicky: vysoký pohledný Fonda s upřímnýma očima od té chvíle zosobňoval slušnost a spravedlnost.
„Je-li v mé tváři a očích vidět upřímnost, pak ano, to je muž, kterým toužím být.“ prohlásil jednou v rozhovoru. Ano – muž s poctivostí vepsanou v tváři, takového hrdinu hrál na plátně nejčastěji. A takovým by sám chtěl být.
Na filmovém plátně byl Henry Fonda ztělesněním charakterního člověka. Ve skutečném životě se však potýkal s vlastními problémy. Jeho druhé manželství navenek vypadalo jako idyla: v roce 1936 si vzal elegantní newyorskou společenskou dámu Frances Ford Seymour Brokawovou.
Narodila se jim dcera Jane (1937) a syn Peter (1940). Jenže Fonda trávil víc času na natáčení než s rodinou. A když už byl doma, ne vždy byl laskavým otcem – spíš přísným, náladovým, někdy zlovolně kritickým. K Frances se také nechoval zrovna citlivě. Pod křehkým povrchem „dokonalé rodinky“ to vřelo: Frances trpěla psychickými problémy a Henry… ten si podle všeho dával čím dál méně záležet na věrnosti.
Válka, která záhy vypukla, jejich vztah rozervala nadobro. Když USA vstoupily do druhé světové války, byl Fonda na vrcholu kariéry – přesto neváhal všeho nechat a dobrovolně narukovat k námořnictvu. Cítil povinnost jít příkladem, bojovat proti skutečnému nepříteli. „I don’t want to be in a fake war in a studio,“ prohlásil nekompromisně – nechce „hrát“ válku v Hollywoodu, zatímco jiní nasazují život.
Tři roky sloužil v Pacifiku na torpédoborci USS Satterlee, pak u letecké zpravodajské služby, a domů se vrátil s vyznamenáním za statečnost. Ale také s očima, které viděly peklo. Hrůzy války v něm cosi zlomily. Po návratu byl Fonda ještě mlčenlivější a uzavřenější než dřív. Blízcí se ho báli vyrušit ze zadumání; občas z něj bez varování vytryskla výbušná zloba.
se svými dětmi v roce 1950
Rodina chodila po špičkách. Malá Jane ani nechápala, co se děje s jejími rodiči – jen cítila, že se domů vplížilo jakési mrazivé odcizení. Henry byl „cold and a bully“, studený a panovačný despota, vzpomínala později Jane Fonda na otce z té doby. Matčin duševní stav se prudce zhoršoval. Frances upadala do depresí a v záchvatech zoufalství obviňovala muže ze zrady. Henry však neviděl nebo nechtěl vidět její volání o pomoc. Už měl stejně hlavu jinde – v náručí jiné ženy.
Koncem roku 1949 udeřila rodinná tragédie naplno. Henry Fonda se rozhodl skoncovat s předstíráním a oznámil Frances, že podává žádost o rozvod. Nejen to: do očí jí řekl, že se chce rozvést právě proto, aby si mohl vzít svou o dvacet let mladší milenku, Susan Blanchardovou.
Pro zlomenou Frances to byla poslední rána. Krátce po Vánocích 1949 se zhroutila a dobrovolně nastoupila do sanatoria Craig House, soukromé psychiatrické léčebny. Doufala, že se zbaví děsivých myšlenek a získá manžela zpátky. Nestalo se.
Henry už se neohlížel – byl v rozvodovém řízení a k Francesiným úzkostem zůstával slepý. Dne 14. dubna 1950 spáchala Frances Ford Fonda v sanatoriu sebevraždu; v necelých 42 letech si žiletkou podřezala hrdlo. Je těžké představit si větší zděšení než to, které muselo otřást dětmi v domě Fondových. Jane bylo pouhých dvanáct, Peterovi deset. Přišli zničehonic o maminku – a táta s nimi o tom odmítal mluvit.
Henry Fonda se tragédii postavil čelem svým vlastním, chladným způsobem: neřekl dětem pravdu. „Maminka měla srdeční selhání,“ oznámil jim pevně a bez stopy pohnutí. Nepustil je ani na její pohřeb. Poslední rozloučení proběhlo v tichosti jen za účasti Henryho a Francesiny matky.
Žádné zbytečné slzy, žádné scény – přesně tak to Henry chtěl. A aby měl jistotu, že před dětmi utají i okolnosti matčiny smrti, zrušil veškeré noviny a magazíny v jejich domě. Malá Jane se přesto pravdu dozvěděla – o pár let později k ní v knihovně náhodou doputoval bulvární časopis, kde se o tragédii psalo. Tehdy v ní definitivně něco umřelo. Nejen milovaná maminka, ale i důvěra k otci.
Fonda utíkal před tíhou viny do nové náruče. Už čtyři měsíce po Francesině smrti – v listopadu 1950 – se oženil se Susan Blanchardovou, onou o generaci mladší dívkou. Měli (přesněji adoptovali) dceru Amy. Jenže mladičká Susan brzy pocítila, že život s mnohem starším mužem ji dusí. Henry byl pedant. Vyžadoval, aby doma vše fungovalo dle jeho představ, žena aby byla stále dokonale upravená a příjemná – zkrátka aby mu byla ozdobou a oporou, ale nikdy přítěží.
Susan později hořce přiznala, že se po svatbě cítila spíš jako poslušná „gejša“ než partnerka. Po pěti letech se od Henryho rozhodla odejít. Když rodině oznámila, že s Henrym končí, Peter Fonda – tehdy citlivý patnáctiletý kluk – se prý rozplakal a prosíval ji, ať zůstane.
Susan ho však pohladila po vlasech a řekla jen: „Jsem mladá. Chci tancovat, vtipkovat a užívat si života.“ Ani Henry tentokrát moc neprotestoval. Jako by v hloubi duše chápal, že on sám se měnit nedokáže a šťastné manželství zkrátka vytvořit neumí. Susan byla pryč a on zůstal s dětmi sám – již potřetí.
na svatbě svého syna
Padesátá léta v kariéře Henryho Fondy znamenala rozporuplný zlom. Hollywood se mezitím změnil a na někdejší hvězdu už trochu pozapomněl. On sám se navíc velkým studiím zpronevěřil, když odmítl točit během války – nebylo jisté, zda dostane nové nabídky. Henry proto vzal zavděk návratem k divadlu, které tak miloval. V roce 1948 zářil na Broadwayi jako vzpurný námořník v komedii Mister Roberts a dokonce za to dostal cenu Tony pro nejlepšího herce.
Když Hollywood konečně projevil zájem a rozhodl se Mister Roberts zfilmovat, byl Fonda u toho: roku 1955 si zahrál hlavní roli i v této filmové verzi. Natáčení se však změnilo v bouři. Režisér John Ford – dlouholetý přítel, který dal Fondovi kdysi jeho nejslavnější role – se během práce dostal s hercem do prudkého konfliktu. Během jedné hádky Ford ztratil nervy a zasadil Fondovi ránu pěstí přímo do úst.
Šokovaný Henry bez jediného slova odešel ze scény. Staré přátelství v tu chvíli navždy skončilo. Fonda s Johnem Fordem už pak nikdy nenatočil ani záběr. Přetrhal pouta s minulostí a hledal další výzvy. Na prahu padesátky se znovu oženil – počtvrté. Půvabná italská baronka Afdera Franchetti se stala další dočasnou paní Fondovou, v letech 1957–1961 mu dělala společnost a hostitelku v římských filmových kruzích. Ale i tohle manželství vydrželo sotva čtyři roky. Henryho srdce zůstávalo neklidné a samotářské.
Zato na plátně se nebál překvapovat. V roce 1957 se Fonda odhodlal k riskantnímu kroku – poprvé produkoval film a vsadil na komorní, umělecky laděný projekt, který žádné studio moc nechtělo. Tím filmem bylo Dvanáct rozhněvaných mužů, soudní drama odehrávající se v jediné místnosti. Fonda věřil v jeho poselství natolik, že do jeho financování vložil vlastní úspory.
Sám si zahrál Porotce č. 8 – jediného člena poroty, který nevěří v prvotní vinu obžalovaného mladíka a krok za krokem rozmetá lhostejnost ostatních soudců. Snímek byl zpočátku propadák; publikum i kritiky tuhle nenápadnou černobílou moralitu nejdřív přehlédly. Až čas ukázal její sílu. Dnes patří tento film k nejzásadnějším dílům o spravedlnosti a Henry Fonda je v něm ztělesněním všeho, co si představíme pod pojmem občanská odvaha: klidný, rozvážný muž, který se navzdory tlaku okolí postaví za pravdu.
Byl to možná nejryzejší „hrdina“ jeho kariéry – a vynesl mu ocenění BAFTA pro nejlepšího herce roku. Přesto málem skončil na mizině. Zadlužený Fonda si sice vydobyl respekt kritiky, ale finančně pohořel. Tehdy se ještě jednou spojil s Hollywoodem naplno a přijal každou roli, která přišla, jen aby vydělal na účty.
Šedesátá a sedmdesátá léta ho zastihla v desítkách filmů různých žánrů, od válečných velkofilmů až po nenáročné komedie. S věrným přítelem Jimmy Stewartem si dokonce zahrál ve westernové taškařici Cheyennský klub (1970).
Ve filmu Tenkrát na Západě (1968) dostal příležitost, o jaké se mu ani nesnilo – slavný italský režisér Sergio Leone ho obsadil do role nelítostného pistolníka, hlavního padoucha Franka. Fonda nevěřil vlastním uším. On, symbol ctnosti, a záporák? Nejprve roli odmítl. Leone neváhal sednout na letadlo a přiletěl za ním osobně do USA, aby ho přesvědčil.
A povedlo se: Henry Fonda přijal jednu z mála záporných postav své kariéry – a svým démonicky chladným výkonem vešel do historie. Dokonce ani nemusel skrývat své pověstné blankytně modré oči. Přinesl si na plac hnědé kontaktní čočky, aby vypadal méně jako „hodný Fonda“, ale Leone mu je zakázal: chtěl, aby kontrast mezi andělskýma očima a krutostí Franka diváky mrazil. Měl pravdu. Henry Fonda se v této roli zlověstně usmíval a jeho přítomnost byla najednou stejně děsivá jako kdysi uklidňující.
Posted by Henry Fonda on Friday, May 19, 2023
Zatímco na plátně dokázal Fonda střídavě ztělesnit anděly i démony, v osobním životě stále zápasil s rolí obyčejného člověka – otce, partnera, přítele. Stárnoucí Henry byl sice obklopen slavnými kolegy, ale v nitru zůstával osamělý.
Děti vyrostly do podoby, která ho možná děsila i fascinovala zároveň: Jane se stala herečkou, podobně cílevědomou a tvrdě pracující jako on. Ale také bouřlivou aktivistkou, která v 60. letech otevřeně vystoupila proti válce ve Vietnamu. Peter Fonda se proslavil jako symbol rebelujících hippies ve filmu Bezstarostná jízda. Henry, celý život oddaný vlastenec a umírněný liberál, jen tiše přihlížel, co z jeho dětí vyrostlo.
Miloval je po svém, ale nerozuměl jejich vzdoru – a oni zase nechápali jeho chlad. Zůstával tu ale někdo, kdo Henryho dokázal probudit z otupělosti. Po čtyřech nevydařených manželstvích potkal Fonda v 60. letech ženu, s jakou ještě nebyl – zralou, klidnou, milující. V roce 1965 si vzal za pátou manželku elegantní třiatřicetiletou Shirlee Mae Adamsovou.
Ona se stala bezpečným přístavem, který Henry tolik potřeboval. „Za to, že je můj otec přístupnější citům a není tolik naštvaný, může Shirlee.,“ říkala Jane v roce 1982 s dojatým úsměvem „Tohle je ten vztah, jaký bych si přála, aby měl už dávno. Jednou jsem viděla Shirlee stát za jeho křeslem a najednou mi došlo, proč se tak milují. Jsou oba v jádru prostí, skromní lidi ze středozápadu.“
Guy Madison a Henry Fonda, 1972
A pak přišla nabídka, která se v pravou chvíli změnila v rodinnou terapii. Jane Fonda narazila na divadelní hru On Golden Pond (Na zlatém jezeře) o hašteřivém starém profesorovi, který má komplikovaný vztah se svou odcizenou dcerou. Nemohla uvěřit vlastnímu štěstí – jako by ten příběh někdo napsal přímo o nich a jejím otci. Jane neváhala a koupila filmová práva.
„Viděla to jako ideální šanci napravit, co bylo rozbité,“ glosoval později jeden novinář. Henry Fonda roli zprvu váhavě přijal. Možná se bál, že bude jako otec před kamerou příliš „nahý“. Možná měl strach zahrát sám sebe. Každopádně se s Jane a štábem v létě 1981 vydal na tři měsíce k tyrkysově modrému jezeru Squam v Nové Anglii.
Spolu s nimi tam odjela i Shirlee, zatímco Jane přivezla svého tehdejšího manžela Toma Haydena a děti. Celá výprava tak trochu připomínala rodinný tábor – a Henry Fonda strávil se svou dcerou nejspíš nejdelší souvislý čas v životě.
Film Na zlatém jezeře se po svém uvedení stal hitem roku 1981. Publikum v Henrym Fondovi poznávalo tolik milovaného hereckého veterána – a možná vycítilo i pravdu za jeho unavenýma očima. To už nebyla role, to byl on.
Fonda dostal za svůj výkon Oscara pro nejlepšího herce. Konečně, po 41 letech od první nominace, držel ve svých rukou vytouženou zlatou sošku. Přišla však pozdě. Na jaře 1982 byl Henry Fonda příliš nemocný, aby se mohl dostavit na oscarový ceremoniál. Cenu za něj přebírala Jane.
A Henry Fonda? Ten jako by se teprve teď stal doopravdy tím, koho celý život hrál: laskavým, smířeným starým mužem. Zemřel v srpnu 1982, pár měsíců po svém triumfu, ve věku 77 let.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Henry_Fonda
https://www.csfd.cz/tvurce/784-henry-fonda/zajimavosti/
https://www.kinobox.cz/clanky/tema/46179-dukaz-hereckeho-genia-henry-fonda-zavalel-v-absolutne-nejkladnejsi-i-nejzapornejsi-myslitelne-roli
https://www.countryliving.com/life/entertainment/a45680/henry-fonda-five-marriages/
https://faroutmagazine.co.uk/only-on-set-argument-between-jane-henry-fonda/
https://www.factinate.com/people/facts-henry-fonda/
https://people.com/archive/cover-story-daddys-girl-vol-17-no-14/
https://janefonda.com/
https://www.express.co.uk/entertainment/films/487665/Peter-Fonda-My-cold-and-distant-father-and-the-sister-I-rarely-see
https://www.dailymail.co.uk/femail/article-2785711/Brutal-family-secret-explains-Jane-Fonda-awful-taste-men.html
https://www.afi.com/laa/henry-fonda/
https://www.britannica.com/biography/Henry-Fonda
https://omahaplayhouse.com/lasting-legacies-with-bob-fischbach-henry-fonda-dorothy-brando/
https://goldenglobes.com/articles/ready-for-my-demille-profiles-in-excellence-henry-fonda-1980/
https://oik-starling.blogspot.com/2017/02/henry-fonda-1905-1982.html
