Článek
Alena bydlí s manželem Petrem v klidné části Plzně. Jsou spolu už od osmnácti, mají dvě dospělé děti a celý život se snažili držet spolu, i když bylo chvílemi těžké vyjít s penězi. Přesto se vždycky opírala o to, že jejich vztah je pevný a věrnost je pro Petra samozřejmostí. Nikdy nevyhledával nějaké večírky ani flirt, spíš byl takový rodinný typ. Když ale Petr nedávno oslavil padesátiny, zdálo se, že se v něm něco zlomilo. Alena mu chtěla nabídnout něco speciálního, aby si připadal výjimečně. „Ani mě nenapadlo, že jeho touha sahá až za hranice toho, co bych zvládla,“ říká se sevřeným hrdlem.
Oslava proběhla vesele, Petr se tvářil nadšeně, když dostal dort s obrovskou svíčkou. Po večeru plném přátel a rodiny si sedli do obýváku a Alena mu se spikleneckým úsměvem prozradila, že pro něj má ještě jednu „výsadu“ – poukázku na večer, kde jí může říct, co by si přál zkusit, a ona se to pokusí s ním sdílet. Nečekala nic extravagantního, spíš možná něco jako romantickou noc v luxusním hotelu nebo nové hračky do ložnice. Jenže Petr se zarazil, zrudl, a pak z něj vypadlo něco, co ji rázem vystřelilo z křesla. „Víš, Alenko, vždycky jsem byl zvědavý na swingers… na akci, kde se lidi sdílejí navzájem. Chtěl bych tě vidět… s někým jiným.“
Aleně se udělalo mdlo. Ani netušila, že je tohle ve hře. Zírala na něj s pocitem, že se jí prudce rozjíždí tep. „Představovala jsem si, že mu nabídnu nějaký nový zážitek, ale tohle? Má jít o… výměnu partnerů?“ pomyslela si. Jenže Petr vypadal vážný. Prý to v něm roky zrálo, vždycky byl věrný, ale snil o tom, že aspoň jednou si zažije večer, kde si může dovolit pohledy a doteky se cizími lidmi a kde i ona se uvolní. Alena se nezmohla na slovo. Nakonec koktavě řekla, že tomu nerozumí a potřebuje čas.
Tři noci nespala. Brouzdala na internetu a zjišťovala, jaké takové „večírky“ v Čechách existují, co se tam děje a kdo tam chodí. Před očima měla scény, které ji děsily. „Tohle není nějaká nevinná novinka v sexu… to je úplně jiný svět,“ šeptala v panice, když zírala na fotky z klubů, o kterých předtím vůbec netušila, že fungují. Jenže Petr se tvářil, jako by s tím počítal. Když viděl, že je zamlklá, nabídl jí, že se můžou zatím jen „podívat, jak to tam chodí“. Alenu to ale děsilo. „Co když tím poruším něco, co nás drželo pohromadě? A co když to nezvládnu?“
Vzala odvahu a zeptala se přímo: „Petře, ty chceš opravdu, abych spala s někým cizím, zatímco ty se budeš dívat?“ On se pousmál: „Představa mě vzrušuje. Neznamená to, že k tomu musí dojít. Ale stačilo by si to zažít, být v tom prostředí…“ Alenu polilo horko. Neví, co dělat. Na jednu stranu svého muže miluje, cítí, že by ho ráda podpořila v jeho představách, ale na druhou stranu má pocit, že tohle je za čarou. Má zapřít samu sebe, aby mu dokázala, že není přízemní? Petr ji nenutí, ale jeho touha visí nad nimi jako tichá hrozba – co když ji odmítne a on se začne poohlížet jinde?
„Roky jsem žila s tím, že jsme si dost blízcí. Je možné, že tohle v sobě celou dobu dusil?“ ptá se sama sebe, rozpolcená. Byla by radši, kdyby si přál cestu k moři nebo kurz tance. Tohle ale mění její obraz o něm. Začíná pochybovat, jestli opravdu znala svého muže, nebo se jen tvářil, že je spokojený, a uvnitř měl úplně jiné představy. „Říkám si: co když to odmítnu a on si to půjde zkusit za mými zády? To by bylo mnohem horší,“ honí se jí hlavou.
Teď Alena stojí před volbou, zda se překonat a doprovodit ho na takovou akci aspoň ze zvědavosti, nebo to razantně utnout. „Nevím, jestli bych dokázala unést pohled na Petra, jak si užívá s cizí ženou. A nedokážu si ani představit, že by mě osahával někdo neznámý,“ kroutí hlavou, zatímco Petr ji hladí po vlasech a ujišťuje, že nic nebude proti její vůli. Alena je však vyděšená, že jeho přání jsou hlubší, než sám připouští. Bojí se, aby tohle odhalení nebylo tím, co je oba rozdělí.
