Michaela Jílková a její cena za televizní slávu: dvě zničená manželství a výhrůžky smrtí

Když její otec jednoho zimního dne upadl v obývacím pokoji, Michaela Jílková stála opodál v pevném ortopedickém korzetu a křečovitě svírala berle. Bylo to v roce 2011; ona sama se tehdy léčila ze zlomeniny páteře a mohla jen bezmocně přihlížet.

Na zemi před ní ležel tatínek v posledním stádiu rakoviny, lapal po dechu a marně se snažil zvednout. „Využil všechnu svou vůli, aby vstal sám. Ale ono to nešlo…,“ vzpomínala později moderátorka. Zůstala u něj stát v naprostém zoufalství – poprvé v životě mu nedokázala pomoci.

Tehdy, opřená o berle vedle milovaného otce, který se s vypětím sil zvedal ze země, porozuměla, že existují okamžiky, kdy ani sebevětší vůle nestačí.

Ještě téhož roku Michaela Jílková po otcově smrti pověsila na zeď své pracovny jeho velkou fotografii. Každý den ji vídá, když míří do studia. Už od malička ji totiž rodiče vedli k pracovitosti a víře, že „všechno dá zvládnout svou vůlí“.

Tatínek Jan Jílek, známý spisovatel a herec, i maminka Eva, divadelní herečka, v ní pěstovali cílevědomost a odolnost. Jako jedináček vyrůstala obklopená uměleckou atmosférou pražských Vinohrad, ale také pevnými zásadami. Odjakživa nemohla vystát bezpráví.

„Odjakživa nemám ráda, když se ubližuje slabším, mě to strašně pobuřuje. Zastanu se lidí i na ulici,“ přiznala po letech. Právě smysl pro spravedlnost a kuráž postavit se komukoliv silnějšímu ji záhy nasměrovaly k novinařině – i když vystudovala herectví na konzervatoři, skutečné drama našla v žurnalistice.

Už v roce 1990, krátce po revoluci, dělala v rozhlase své první rozhovory s politiky. Brzy poté dostala příležitost v televizi: v pouhých čtyřiadvaceti letech poprvé předstoupila před kamery federální Československé televize. Psal se rok 1992 a ambiciózní reportérka s ostrým hlasem moderovala diskusní pořad Duel.

Byla mladá, přímočará a nebála se ani mocných. Možná až příliš. V zákulisí se šeptalo, že si proti sobě popudila jistého vlivného vládního představitele. „Ze zpravodajství mě tehdy nechali odejít, protože měl na mě averzi jeden velmi mocný politik,“ vzpomínala Jílková bez obalu.

V prostředí porevolučních médií nebylo neobvyklé, že se novinář setkal s tlakem shora – a Michaela brzy poznala, že razance jí přináší nejen popularitu, ale i nepřátele. Z televizních novin odešla, ale dlouho nepostála. Přesunula se k publicistice a moderovala nový pořad Aréna. V polovině 90. let tak předvedla, že umí vést debaty nejen tvrdě, ale i poutavě.

Tehdy už se v její hlavě rodil nápad na vlastní show. Byla těhotná, čekala své první dítě, ale vymýšlela formát, jaký tu ještě nebyl – pořad, kde budou politici čelit hlasu „obyčejných“ lidí přímo, tváří v tvář vřeštícímu davu. V duchu cítila, že v tomto kotli by se mohly pálit lži.

Když pak v roce 1998 přichází televize Nova s nabídkou, Jílková je připravená. Ve svých třiceti letech rozjíždí ostrý diskusní pořad Kotel, který sama vymyslela a který se záhy stane fenoménem. Každý čtvrtek večer proudí do studia davy diváků – zvědaví důchodci z pohraničí, naštvaní živnostníci, nezaměstnané matky.

Všichni dostanou mikrofon a mohou položit hostovi – obvykle známému politikovi – jakoukoli otázku, často notně peprnou. Jílková stojí uprostřed kruhu jako nekompromisní rozhodčí v aréně: dává prostor vášnivým monologům z publika, krotí skupinové výbuchy nevole, občas musí překřiknout pískot v sále.

Když někdo lže nebo uhýbá, skočí mu nevybíravě do řeči: „Na jednu prostou otázku chci jednu prostou odpověď!“ – vypálí tvrdě, bez mrknutí oka. Publikum bouří nadšením. V horkém světle reflektorů se potí ministry i premiéři. Mnozí politici se do Kotle bojí přijít, ale sledovanost láme rekordy.

„Kotel byl absolutně nejsledovanější diskusní pořad všech dob,“ pochlubila se Jílková. Není daleko od pravdy: v dobách největší slávy údajně až 97 % právě přítomných televizních diváků sledovalo právě její show. Kotel se stal symbolem devadesátkové éry – hlučný, kontroverzní, neuctivý k elitám.

Moderátorka získala přezdívku „kotelnice“ či dokonce „pekelnice“. Některé významné politiky „uvařila“ naživo, když je nemilosrdně konfrontovala s vlastními výroky a nechala publikum, aby je rozebralo.

Jenže v zákulisí té televizní vřavy se postupně podepisovala daň za všechen křik a napětí. Mladá moderátorka, navzdory své nebojácné image, už od počátku tušila, že si zahrává s ohněm. Celý koncept pořadu před startem konzultovala s psychiatrem. A později, když jí začaly chodit anonymní dopisy plné výhrůžek, pravidelně k němu docházela svěřovat své úzkosti a strach.

Nestačilo, že se na ni snášela kritika za údajný nevkus a řvaní – objevila se i skutečná nenávist. „Dostávala jsem výhružné anonymní dopisy, prý budu viset na lampě,“ přiznala po letech. Jedna taková hrozba dokonce zmiňovala i její děti: pisatel vyhrožoval, že „bude i s dětmi viset na lampě veřejného osvětlení“.

Jílková sice měla pověst tvrdé ženy, ale v nocích po natáčení nezřídka trpěla nespavostí a úzkostmi. Měla malého syna Jakuba, na kterého doma čekal manžel – prvorozeného chlapce porodila v roce 1997 uprostřed rozjíždějící se kariéry – a v duchu ji sžíral strach, zda svou rodinu nevystavuje nebezpečí. Nakonec vyhledala i pomoc psycholožky. Ani tam ji ale klid nenašel.

„Zažila jsem, že se o něčem rozpovídáte, chce se vám i plakat, a na druhé straně se ozve – končíme, čas vypršel!“ posteskla si nad tím, jak se její duše nedá vtěsnat do třicetiminutové terapie. Zvykla si tedy „vypnout mozek a zpracovat si negativní emoce sama“.

Na televizních obrazovkách ovšem nedala nic znát. Pořad Kotel běžel živě až do roku 2005 a Jílková většinu vyhrocených situací zvládla sama. Když byl někdo z publika příliš agresivní nebo vulgární, bez obav mu utnula mikrofon a příště ho do hlediště už nepustila. Divákům se mohlo zdát, že tu ostrou moderátorku nic nezastaví.

Jen v jediném díle se doopravdy neudržela – po letech se na internetu šířila ukázka, jak v záchvatu hněvu křičí na jednoho z hostů, až se úplně přehluší všechny ostatní. Ale i tenhle „výbuch“ sklidil od fanoušků uznání: Michaela tehdy znovu jen bránila slabšího, zastala se hosta, kterému bylo vyhrožováno smrtí, a spílala agresorům, že překročili veškeré meze slušnosti.

Když kamera vypnula, možná se jí rozklepaly ruce – ale před lidmi nikdy neukázala slabost. Ne nadarmo o sobě s nadsázkou tvrdí, že je „úplně nejzkušenější“ moderátorka svého druhu. Tvrdí, že jí vždy „strašně vadilo to jejich pokrytectví“ – tím „jejich“ myslí politiky, které grilovala.

S rukama založenýma na hrudi se jich v Kotli ptávala: „Prosím vás, kde to jsme?“ – když se jí zdály jejich řeči arogantní. Dnes otevřeně říká, že „devadesát procent politiků lidmi opovrhuje, jsou jim úplně ukradení“. I přes veškerou odvahu však kolem roku 2005 cítila, že potřebuje změnu.

Po osmi letech ve službách Novy se s komerční televizí rozloučila překvapivě tiše – bez skandálu, bez hořkosti. Odešla v dobrém, ale iluze o vděku nechovala. „Nově vděčná nejsem. Kotel byl oboustranný obchod,“ prohlásila upřímně při bilancování. Televize jí dala prostor a plat, ona jí za to dodala rekordní sledovanost; nic víc, nic míň.

Ještě před odchodem z Novy v roce 2004 porodila dceru Marušku se svým druhým partnerem, mediálním podnikatelem Michalem Voráčkem. Mateřství ji na čas přibrzdilo v televizní práci, ale nevydržela dlouho stranou dění.

K novinařině se vrátila už v roce 2006, tentokrát z druhé strany – jako redaktorka deníku Mladá fronta DNES. Dělala rozhovory „Z očí do očí“, ovšem tištěné slovo jí nakonec nemohlo stačit. Když se jí naskytla příležitost vrátit se před kamery, neváhala ani vteřinu.

V lednu 2008 se Michaela Jílková znovu objevila na obrazovce, tentokrát už ve službách veřejnoprávní České televize. Nový pořad Máte slovo s Michaelou Jílkovou v mnohém navazoval na Kotel: živé diskuse na aktuální společenská témata, ostré konfrontace názorů občanů a politiků.

Formát byl o něco uhlazenější – debat se kromě publika účastnili i pozvaní experti a zastánci různých stran sporu. Napětí a křik ale zůstaly obchodní značkou. Rok co rok se ve čtvrtek večer z televizních studií na Kavčích horách ozýval temperamentní hlas moderátorky, která v půl desáté večer „vyzývala hosta v novém pořadu ČT k diskusi“, jak psaly dobové upoutávky.

Jílková nepřišla o elán ani po čtyřicítce – dokonce i když v soukromí prožívala těžké období. Na jaře 2011, když jí umíral otec a ona sama ležela po pádu na náledí v nemocnici, byl její pořad dočasně pozastaven. Lékaři zvažovali operaci páteře a zakázali jí se hýbat. Ona ovšem nehodlala nechat svou show dlouho bez dozoru.

Už o pár týdnů později se před kameru vrátila, třebaže s korzetem na zádech a o francouzských holích. Tehdejší diváci si možná vzpomenou na ten zvláštní obraz: Máte slovo se vysílalo živě z provizorního studia přímo v motolské nemocnici a Michaela uváděla debatu vleže na speciálním lůžku.

Nechtěla za žádnou cenu přerušit kontakt s publikem – práce pro ni byla terapií i posláním. „27 let moderování je opravdu těžká práce a mé pořady diváky vždy upoutaly. Proč bych neměla být spokojená a hrdá?“ podivila se, když se jí někdo snažil podsouvat pochybnosti.

Hrdá na sebe skutečně byla – a Máte slovo pro ni představovalo srdeční záležitost. Týden co týden dávala hlas těm, které jinde nebylo slyšet. Seniorům, kteří si stěžovali na drahotu. Málo známým aktivistům, kteří brojili proti bezpráví. Zarytým odpůrcům evropských nařízení i jejich úřednickým zastáncům. Všichni se u Jílkové scházeli kolem jednoho stolu.

Někdy se probíraly palčivé politické otázky – jindy zase třeskuté společenské fenomény, třeba plastické operace či domácí násilí. Moderátorka pokaždé působila stejně: empaticky naslouchala prostým lidem, ale ostře skákala do řeči těm, kteří odbíhali od tématu nebo se dopouštěli urážek. Stala se postrachem a zároveň magnetem pro publikum. Bez ní by pořad postrádal jiskru; právě její styl byl hlavním lákadlem, i když mnoho komentátorů ohrnovalo nos.

Někdo Máte slovo nazýval „pouťovou křiklounskou show“, jiní ho bránili coby jedinou opravdovou platformu, kde si mohou vládci vyslechnout hlas lidu. Sama Jílková vytrvale odmítala, že by dělala „pokleslou zábavu“ – její cíle byly podle ní vážné, jen forma živelná.

„Na co koukají jen intelektuálové, a normálního člověka to nezaujme, to má úroveň,“ prohlásila s ironii a přiznala, že ji mrzí elitářský pohled. Měla zato, že co lidi baví, označují kritici automaticky za pokleslé. A co je prý hlavní: Máte slovo alespoň částečně plnilo veřejnoprávní úkol dát prostor různým názorovým proudům, včetně těch, které jinde v médiích nedostaly šanci.

Jenže i na půdě České televize se po pár letech začaly ozývat hlasy, že tahle rozkřičená aréna do veřejnoprávní obrazovky nepatří. V únoru 2016 vystoupil člen Rady ČT Zdeněk Šarapatka s nečekaně ostrou kritikou: pořad Máte slovo označil za „emoční estrádu“ a požadoval jeho zrušení. Nechal si dokonce vypracovat interní analýzu údajně klesající kvality a navrhl generálnímu řediteli stáhnout Jílkovou z vysílání.

Moderátorka se to dozvěděla z médií. Neuhnula ani o píď a vzkázala kritikovi veřejně to, co říkávala vždy: „Je to jediný pořad, kde se mohou občané svobodně vyjadřovat. … Chce je snad pan radní Šarapatka cenzurovat, korigovat, nebo dokonce zakazovat?“ Po téhle kontroverzi se tehdy Máte slovo udrželo – možná i proto, že televizní radní nakonec couvli před představou, že by umlčeli populární hlas lidu.

Vřava v diskusním sále na ČT pokračovala dál. Ale někteří politici si se zlou krev pomstychtivě počkali. Miroslav Kalousek, někdejší ministr financí, který u Jílkové dříve opakovaně vystupoval, v roce 2019 veřejně označil její pořad za „žumpu srovnatelnou s Parlamentními listy či Aeronetem“ – tedy s dezinformačními plátky.

Vyzval „slušné lidi“, aby tam přestali chodit. Zdálo se, že reputace pořadu utrpěla: část politiků účast v něm začala odmítat s poukazem na nízkou úroveň debaty. Jílková to nesla těžce. Útoky od veřejně činných osobností ji ranily víc než anonymní dopisy. Ona sama totiž Máte slovo považovala za službu veřejnosti.

„Pořad se neposunul. Posunul jsem se já v poznání,“ odpověděl jí suše Kalousek, když se ho ptali, proč změnil názor. Jílková místo toho sbírala další a další zkušenosti s horkými tématy. V roli moderátorky diskusí vydržela nejdéle ze všech v zemi.

Nikdo jí nemohl upřít houževnatost. Ani ve svém osobním životě se nikdy nevzdávala bez boje – byť v lásce ji potkalo několik trpkých zklamání. Ještě během vysílání Kotle se rozvedla se svým prvním manželem Vladimírem Dvořákem.

Následovaly vleklé tahanice o tehdy čtyřletého syna Jakuba, které v Jílkové zanechaly hluboké rány. Znovu se vdát dlouho nechtěla. Druhému partnerovi Michalu Voráčkovi řekla své „ano“ až po dvanácti letech soužití, v červnu 2014, kdy jejich společná dcera Marie chodila do třetí třídy. Neuplynuly však ani tři roky a manželství se jí rozpadlo pod rukama. Jako by rodinné štěstí bylo vždy vykoupeno bolestí.

Zkroušená Michaela tehdy jen tiše oznámila odloučení a odmítla celou věc pitvat v bulváru. „Zodpovědnost k rodině, slušnost a dodržování morálních zásad jsou pro mě nejdůležitější hodnoty v životě. Budu je chránit vždy a před každým,“ řekla unaveným hlasem a tím naznačila hlavní důvod rozpadu vztahu.

Více dodávat nemusela. Poprosila jen o respekt k soukromí svých dětí a stáhla se do ústraní. Alespoň na chvíli. „Víc se k záležitostem vyjadřovat nebudu,“ prohlásila rezolutně. Brzy však opět našla útěchu v práci, která se jí stala posláním.

Zatímco v osobní sféře hledala klid, ve studiu dál rozpoutávala bouře. Máte slovo přes drobné změny vydrželo na ČT do dalších let. Postupem času pořad trochu zkrotnul, jako by se „orubaly“ nejostřejší hrany – někteří diváci si všimli, že debaty jsou méně divoké, hosté disciplinovanější. Přesto se formát držel.

V roce 2020 zvládla Jílková vysílat i během pandemie, to sice bez diváků v hledišti, zato s o to napjatějšími tématy (třeba když se očkovací fanatik střetl s popíračem viru, musela hasit skutečnou nenávist). A i nadále stála na straně těch „obyčejných lidí“. Nikdy se netajila názorem, že papaláši ignorují trápení běžných občanů. „Politici nás mají za úplný póvl nebo blbce,“ nechala se jednou slyšet v návalu frustrace.

Nejspíš i proto nepřekvapilo, když ke konci dekády souhlasila, že v Máte slovo dostanou prostor také alternativní a okrajové hlasy, na které jinde nedojde. Ne každý to vítal – ale sledovanost neklesala. Dokonce i v roce 2024, před parlamentními volbami, pořad stále běžel, třebaže paradoxně musel omezit politická témata.

Pod tlakem nové opatrnosti dramaturgie se Jílková jednoho září věnovala místo voleb raději dietám a plastikám. Tento nezvyklý ústupek vysvětlila stručně: „Je před volbami, a proto se v Máte slovo nebude věnovat politickým tématům.“ Pod tím prohlášením bylo cítit jisté zklamání.

Ale Michaela respektovala pravidla nadřízených. Ještě nehodlá odcházet – když nešla politika, našla si jiná společenská témata, nad kterými se mohly názory pěkně pohádat. A Máte slovo je tu proto s námi i nadále.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Michaela_J%C3%ADlkov%C3%A1

https://denikn.cz/1031325/jilkova-pusobim-dojmem-ze-jsem-semetrika-a-honim-muze-se-sekerou-po-dome-pritom-jsem-uplny-opak/

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/byvala-kotelnice-jilkova-nove-vdecna-nejsem.A060217_135733_domaci_ton

https://plus.rozhlas.cz/michaela-jilkova-jsem-pysna-proc-nerict-kdyz-vas-nepochvali-nekdo-jiny-pochvalte-7562810

https://zena.aktualne.cz/celebrity/odjakziva-nemam-rada-kdyz-se-ublizuje-slabsim-me-to-strasne/r~992bbfdeaf5411ecb13cac1f6b220ee8

https://www.ctidoma.cz/clanek/spolecnost/pekelnice-jilkova-varila-v-kotli-nejvetsi-politicke-lhare-vyhruzky-smrti-ji-dohnaly-k-psychiatrovi-76502

https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-serialy-filmy-kino-a-tv/375410/necekane-problemy-michaely-jilkove-kdo-chce-zrusit-porad-mate-slovo-a-proc.html

https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/504086/michaela-jilkova-49-o-duvodech-krachu-manzelstvi-velmi-silna-slova.html

https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/453183/necekana-operace-michaela-jilkova-skoncila-v-nemocnici.html

https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/453701/misa-jilkova-po-vazne-operaci-nesmim-zvedat-ani-bochnik-chleba.html

https://www.blesk.cz/clanek/radce-zdravi-a-zivotni-styl-zivotni-styl/455019/michaela-jilkova-sport-nesnasim-na-odvary-a-ocistne-kury-neverim-dobiji-me-rodina.html

https://www.forum24.cz/podle-kalouska-je-mate-slovo-zumpa-a-nemelo-by-se-tam-chodit/

https://www.lidovky.cz/domov/porad-mate-slovo-porusuje-zakon-patri-na-komercni-televizi-rika-clen-rady-ct.A160209_132314_ln_domov_sk