Článek
Marek žije v jihočeském městě, kde si pronajímá útulný byt 2+1 v nenápadné ulici nedaleko parku. Vždycky se považoval za docela aktivního chlapa: ve třiceti měl dobrou fyzičku, chodil do posilovny i na atletický ovál, cítil se plný energie. Pak potkal Janu – a jeho svět se během pár týdnů proměnil ve vír neukojitelné vášně.
Zprvu to vypadalo jako naplnění všech jeho tajných snů. Jana byla vtipná, uvolněná, nebála se říct, co by ráda zkusila. Marek se usmíval, když mu kamarádi vyprávěli o svých trablech ve vztazích, protože on měl doma ženu, pro kterou byla intimita přirozenou součástí každé volné chvilky. Večerní film? Pustili si ho, ale ve druhé reklamě už Jana tahala Marka k sobě. Sobota odpoledne po obědě? Proč nevyužít chvilku, kdy ještě nikdo netluče na dveře. Znělo to báječně, jenže…
Po půl roce si řekli, že společné bydlení ušetří peníze a navíc budou spolu častěji. Marek se nastěhoval k Janě, která měla prostorný pronájem za docela příznivou částku. Jenže teprve tehdy pochopil, co znamená, když něčí libido nezná pauzu. Představoval si, že častější společné noci přinesou klidný režim a lepší pohodlí. Místo toho se Jana dožadovala intimních hrátek klidně pětkrát za den, a to i ve dnech, kdy Marek padal únavou po náročné směně v továrně.
„Miláčku, netvrď mi, že tě už nevzrušuju. Prostě to potřebuju hned, teď, a ty se tváříš, jako by tě někdo nutil do kopání uhlí.“ Podobně ostré věty slyšel Marek, kdykoli se pokusil oponovat, že si potřebuje aspoň dvě hodiny zalézt a v klidu se vyspat. Jana ho zahrnula polibky a svůdným pohledem, a i když to znělo lákavě, on cítil, jak se v něm všechno vzpírá.
Nejhorší byly chvíle, kdy mu Jana vyčítala nedostatek chuti, jakoby neměl právo na vyčerpanost. „Ty mě už nechceš? Prostě jsi línej a radši si sedíš s mobilem.“ Několikrát si Marek snažil domluvit noční směny. Vycházel z toho, že když bude v práci, nebude muset vzdorovat jejím návrhům. Jenže stačila půlhodinová přestávka na oběd a Jana se vkradla do bytu i v poledne, celá natěšená. „Zavolala jsem si do práce, řekla, že se zdržím. Tak jdeme!“ V duchu se Marek proklínal za to, že se jí kdysi svěřil, kolik má volných mezer v rozvrhu.
Párkrát se stalo, že aby unikl jejím dotekům, utekl ke kamarádovi. „Zbláznil bych se z toho, kdybych zůstal doma,“ přiznal. Ale Jana se nedala. Klidně mu posílala fotografie, kterými ho dráždila, a vyzývala, ať se vrátí co nejdřív. Připadal si jako někdo, kdo by měl být polichocen, ale místo toho z toho má strach. Děsí ho, že jednoho dne zjistí, že na tohle tempo prostě nestačí a jeho tělo vypoví službu.
Teď se rozhoduje, co dál. „Říct jí, ať ubereme, je marné. Ona si myslí, že už mě nepřitahuje a chci se jí zbavit, jenže já ji mám rád. Jen nejsem superman.“ V hlavě mu zní děsivá varianta, že by se musel odstěhovat do svého starého, drahého podnájmu. Nebo si najít jinou ženu, i když to vlastně nechce. „Nejspíš to vážně ukončím, než se ze mě stane troska. Nebo by mi mohla najít nějakého dublera, kdo by to táhl za mě, protože já takovou frekvenci nezvládám…“ Jenže myšlenka, že ji opustí, ho stejně ničí. Co když se za pár let změní? Co když to je jenom takové bouřlivé období a pak bude její vášeň mírnější?
Zatím Marek hledá odpověď, chodí do práce s kruhy pod očima a cítí se jako v pasti. Jeho největší sen byl mít ženu, co miluje sex – a teď ho napadá, že je to sen, který se může snadno proměnit v noční můru.
