Článek
Seděla jsem za stolem v naší kuchyni v jednom menším městě na jihu Čech a hlavou se mi míhaly scény, které jsem ještě před pár dny považovala za absolutně nemožné. Měla jsem za to, že mezi mnou a Martinem vládne ta nejhlubší důvěra, která nám vydrží celý život. Mýlila jsem se a bolestný pád zpátky na zem mě skoro zničil.
„Mám skvělého muže, dvě báječné děti a doopravdy si žiju svůj sen,“ říkala jsem ještě donedávna kamarádkám, když se divily, jak je možné být po tolika letech manželství tak spokojená. Jenže přesně v tu chvíli, kdy jsem se cítila nejšťastnější, se provalilo něco strašného.
Byla jsem domluvená s jedním klientem, že se potkáme v malé kavárně kousek od mé kanceláře. Schůzku jsme vyřešili rychle, on pak odešel a já se rozhodla ještě si s sebou vzít horkou čokoládu. Když jsem čekala, uviděla jsem, jak se dovnitř vřítí Martin, rozhlédne se a zamíří k zadnímu stolku. „Že by tu byl také pracovně?“ blesklo mi hlavou. Rozhodla jsem se ho překvapit. Jenže co jsem uviděla, mě srazilo na kolena. Martin se skláněl k neznámé brunetě a líbal ji, jako by to byla ta nejzamilovanější scéna z romantického filmu. Zmohlo mě tak silné chvění, že jsem pohár s čokoládou málem upustila.
„Proboha, co to dělá?“ Tuhle otázku jsem si kladla donekonečna, zatímco jsem couvala od výhledu na jejich ukradenou intimitu. Ani nevím, jak jsem dokázala dojít zpátky do práce, celé odpoledne bylo jako v mlze. Přerovnala jsem papíry na stole snad stokrát, ale nevnímala jsem je. Jediné, co jsem chtěla, bylo zakřičet: „Martine, proč tohle?!“
Po příchodu domů jsem se dívala na děti, které chtěly pomoci s úkoly, a zatajovala slzy. Nechtěla jsem jim prozradit nic, dokud si nepromluvím s Martinem. Počítala jsem každou minutu, kdy už se konečně objeví. Ten večer ale přišel pozdě a obhajoval se tím, že řešil spoustu pracovních věcí. Seděla jsem mlčky u televize, on se tvářil unaveně a přestíral, že vše je v nejlepším pořádku. Měla jsem sto chutí mu mobil vyrvat z kapsy, aby se přiznal. Místo toho jsem šla spát s těžkým kamenem v hrudi.
Nad ránem jsem najednou dostala divoký nápad vloupat se do jeho telefonu, i když jsem něco podobného nikdy neudělala. Při snídani jsem se vymluvila, že hledám nabíječku. Když jsem z jeho zpráv viděla první vzkazy plné flirtu, došlo mi, že nejde o jedno neopatrné políbení, ale o delší aféru. Téměř jsem neudržela vzlyky, abych děti nevyděsila. Věděla jsem, že v tom asi pokračují jen pár týdnů, ale i to stačilo k tomu, aby se rozpadl můj svět.
„Nechápu, co mu u mě chybělo, proč mi to neřekl, kdyby byl nespokojený,“ běželo mi hlavou, když jsem šla do práce. „Copak jsme nikdy nepřestali být milenci, partneři a přátelé?“ Nepřestávala jsem hledat odpověď. Možná toužil po něčem novém, jiné energii, méně povinnostech. Taky mi problesklo, jestli snad nejsem málo dobrá v posteli nebo jestli jsem se příliš soustředila na děti. Ale to všechno mě akorát sráželo do ještě hlubší beznaděje.
Večer jsem se ho konečně zeptala, jestli něco netají. Mlžil a tvrdil, že se nic neděje. Vztek mi stoupl do tváří: „Martine, viděla jsem tě v kavárně! Mám snad vymytý mozek?!“ vykřikla jsem. On se jen otočil, vypadal, že ho chytili přímo při činu a neví, jak se obhájit. Z jeho pohledu čišelo cosi jako strach nebo provinění. Začal opakovat, že to nic neznamenalo, že ji zná krátce, a šlo jen o chvilkové poblouznění.
Otočila jsem se, abych zakryla, jak moc mě to zasáhlo. „Nevím, zda ti kdy dokážu odpustit,“ vydechla jsem. „Možná by ses měl dočasně odstěhovat.“ On se do mě pustil s prosbami, ať mu dám šanci. Ale já jen cítila hořkou pachuť zrady a měla jsem chuť utéct. Děti se mezitím vrátily ze školy a jejich radostný hlahol celou atmosféru ještě víc přiostřil. Nevím, jak před nimi teď hrát šťastnou rodinu.
Mám skoro chuť ihned podávat žádost o rozvod. Jen se bojím, že tohle rozhodnutí neunesu já ani děti, a kdoví, jestli to manželství ještě půjde spravit. Ještě před pár dny jsem byla pyšná žena s láskyplným partnerem a teď přemýšlím, zda zkusit terapeutickou pomoc nebo zapomenout na všechny společné roky.
„Jak jsi mohl?“ Křičí mi srdce pokaždé, když ho vidím. Netuším, jestli rány zacelí čas, nebo jestli se z našeho svazku stane jen bolestná vzpomínka.
