Článek
Marika žije ve středně velkém městě na severu Čech. Před rokem si s manželem koupili byt v nové zástavbě, kam se brzy nastěhovaly i další rodiny. Práce měla Marika celkem ustálenou, dvě menší děti chodí do základní školy hned kousek odtud, všechno se zdálo pohodlné a příjemné. Dokud nezačala pozorovat, že její muž Lukáš se v této příjemné komunitě chová přece jen až příliš nadšeně.
Už při zabydlování stál Lukáš ve dveřích a vykřikoval: „Mariko, nechceš jít seznámit se sousedy? Vypadají fakt sympaticky!“ A tak se i stalo. Brzy přišly první večerní posezení, rauty a zahajovací párty, aby se všichni pořádně poznali. Marika zpočátku byla ráda, protože Lukáš patřil vždy k lidem, kteří se rychle spřátelí a dokážou vyprávět historky, co rozesmějí i největšího mrzouta. Jenže časem začal Lukášovy sociální schopnosti posouvat do nových rovin.
V domě bydlí hodně párů mezi třiceti a čtyřiceti, přesně jako oni. Většina z nich se baví a žije dost uvolněným stylem, co večer, to nějaká akce, sklenka vína a hecování k zábavě. Někdy to Marice připadalo neškodné, jen takové sousedské přátelské popovídání. Postupně se ale začalo stávat, že Lukáš uvízl mezi skupinkou žen a smál se s nimi, dotýkal se jejich paží, dával jim zničehonic pusu na tvář nebo jim nabízel, že pomůže se šroubovákem, vymění žárovku, sestaví poličku. Všechno s dobrou náladou a humorem.
Marika je jednou přistihla v dost kompromitující situaci: z večírku zbývalo jen pár lidí, Lukáš a dvě sousedky, říkejme jim Jana a Pavla. Seděli v rohu obýváku, Lukáš měl zjevně vypito, i ony dvě se chichotaly a padaly narážky typu „No Lukáši, klidně nám můžeš ukázat, co umíš s tím bicepsem…“ a přejížděly mu po paži. Marika stála ve dveřích a ztuhla. Nešlo o jasné důkazy nevěry, ale o chování, které považovala za silný flirt, možná i riskantnější než by se hodilo do manželství. Zůstala však tiše stát, potom raději odešla a nechtěla dělat scénu.
Pak si s ním o tom promluvila. „Víš, Lukáši, někdy to vypadá, že se s těmi našimi novými sousedkami sbližuješ víc, než je zdrávo.“ On se jen smál, objímal ji a přesvědčoval, že to přehání. „Mariko, přece mě znáš, já rád kamarádím a rozhodně nic nepodnikám. Buď ráda, že tu nejsme pro ostatní za suchary!“ Jenže ona na srdci cítila tíseň.
Nešlo jen o jednu situaci. Když Lukáš nepotkal nějakou sympatickou ženu na chodbě, stihl jí napsat aspoň na sociální síti vtipnou zprávu. Kolegové, známí, sousedé – kdokoli mu přišel vhod. Byl v tom úlet, pocit, že je neustále středem pozornosti, a možná i důkaz, že to je jeho styl.
Marika zatím netuší, jestli to všechno nepreroste v něco víc. Nemá ráda roli žárlivé manželky, která mu štrachá v mobilu nebo slídí po jeho esemeskách. Ale občas se přistihne, jak by chtěla, aby Lukáš občas řekl: „Ne, dneska nikam nejdu. Zůstanu s tebou doma, odpočinem si v klidu, budeme se dívat na film.“ Jenže Lukáš spíš volá: „Hele, jdeme k Pavle, slaví narozky, to nemůžeme chybět, bude sranda!“ a vtáhne Mariku do další akce, která končí v brzkých ranních hodinách tancem u sousedů, lehce přes míru opilých.
Co bude dál? Marika se cítí unavená a ohrožená. Její muž sice říká, že ji miluje, ale jeho chování to ne vždy dokazuje. Obává se, že jednou přijde rána a zjistí, že to Lukáš fakt přehnal. Nechce mu dávat ultimáta, ale přemítá, zda by neměli z toho domu odejít, dokud je čas. Nebo snad dokud jim nějaký jiný pár nezkříží cestu definitivně.
