Článek
S Adamem žiju už přes tři roky. Myslela jsem, že nás jen tak něco nerozdělí. Je otevřený, laskavý a chová se ke mně s respektem, jaký jsem dlouho nezažila. Přesto teď sedím na gauči a srdce mi buší jako o závod. Držím v ruce jeho mobil, který zapípal, když byl Adam ve sprše.
Stačilo, aby na displeji probliklo jméno Nela. Neměla jsem důvod být nervózní – vždyť je to moje nejlepší kamarádka. Jenže mě zaujal text: „Nemůžu na tebe přestat myslet, kocourku.“ Srdce se mi sevřelo a pomalu jsem tu zprávu rozklikla. Další slova mě naprosto uzemnila.
Chvíli jsem seděla jako opařená. Zpráva byla plná lechtivých narážek a jednoznačných návrhů. Celou dobu jsem si to přehrávala v hlavě: co to znamená? Jak často si takhle píšou? A hlavně, proč mi to Nela dělá?
Znám ji skoro dvacet let a prošly jsme spolu neuvěřitelnými věcmi. Od maturitních večírků až po rozchody, kdy jsme se navzájem vytahovaly z největších krizí. „To přece nemůže být ona. Určitě je to jen nevhodný vtip,“ šeptala jsem si, ale přepadla mě hrůza z představy, že jde o skutečnou zradu.
Adam vyšel z koupelny a hned postřehl můj výraz. Beze slova jsem mu ukázala displej. Zbledl a jen hlesl, že to nechápe. Že prý mu Nela píše poprvé takhle divně, nikdy nic takového nepozoroval. Vypadalo to, že je stejně v šoku jako já. Jenže copak můžu věřit, že k tomu došlo náhodou?
Nemám důvod nevěřit Adamovi, je ke mně vždy upřímný. Zároveň se nedokážu zbavit strachu, že mezi nimi muselo něco proběhnout. Nela nikdy nebrala vztahy moc vážně, ale proč by to dělala zrovna mně?
Ten večer jsem jí napsala, že se s ní musím sejít. Odpověděla stroze a tvářila se, jako by o ničem nevěděla. Když jsem se s ní pak setkala, zkusila se usmívat a říkala, že šlo jen o hloupý žert. „Potřebuju vědět, žes to tak nemyslela,“ vyhrkla jsem, ale ona nedokázala říct jasnou omluvu, jen se usmála a poznamenala, že mám přece Adama jistého. Čím víc jsem do ní rýpala, tím větší pocit viny ve mně rostl, jako bych prohnaně četla cizí zprávy bez dovolení.
Už týden se to ve mně pere. S Adamem jsme v podstatě vše probrali, snaží se mi ukázat, že mu na mně záleží a s Nelou nic nemá. „Přísahám, je pro mě jen tvá kamarádka, nikdo jiný,“ řekl mi tiše. Chtěla jsem mu věřit, ale cosi ve mně krvácí. Stojím před rozhodnutím: rozejít se s člověkem, který mě nikdy nezklamal, nebo ztratit kamarádku a s ní i kus společné historie? Nebo snad obojí?
Nela se tváří, jako by o nic nešlo, ale já cítím uvnitř obrovskou díru. „Je to jen jedna zpráva, měla jsem vypito, vždyť víš, jak umím být střelená,“ řekla a zamrkala na mě, jako by to bylo roztomilé. Já cítila vztek a bezmoc, protože jediné, co mi maně dochází, je, jak křehká může být důvěra mezi přáteli a partnery.
Nechci dělat unáhlený ortel. Zkusím se oprostit od žárlivosti a dát Nele šanci vysvětlit to doopravdy. Nebo si jen s Adamem nasadím klapky na oči a budu předstírat, že se nic nestalo? Možná to je malý test pro mě, zda ustojím i takto necitlivý zásah do svého vztahu. Třeba se ukáže, že šlo o nevinnou hru. Ale i tak si říkám: zrazené srdce se špatně hojí, a pokud mi tohle kamarádka udělala z pouhého rozmaru, pak jsem na omylu v tom, jak jsem ji odjakživa vnímala.
