Článek
Lenka pochází z Litvínova, kde žije se svým mužem Pavlem i dvěma dětmi. Vždycky si myslela, že nevěra je něco, co se stává druhým, ale jí samotné se vyhne. Po jedenácti letech manželství se ocitla ve stereotypu: domov, práce, starost o děti a sem tam společná večeře s Pavlem, která stejně končila jeho únavou. Nechtěla si stěžovat, pořád věřila, že takhle to prostě chodí.
Před několika měsíci byla propuštěna z původního zaměstnání. Nejprve propadala beznaději, ale když se uvolnilo místo v jedné firmě ve městě, nastoupila s radostí. Pracovní prostředí jí sedlo. Všechno šlo hladce a ona sama byla překvapená, jak rychle se zapojila do týmu. A pak tam potkala Radima, kolegu z jiného oddělení. „Měla jsem pocit, že se najednou zastavil svět. On se usmál, řekl mi, že jsem vítanou posilou, a mně se rozbušilo srdce tak, jak už roky ne,“ vypráví.
Zpočátku si myslela, že jde jen o takové pobláznění. Ale vnitřně věděla, že ji to táhne k muži, který je naprostým protikladem jejího ustaraného manžela. Radim s ní začal obědvat, doprovázel ji na zastávku. Postupně se sblížili natolik, že po jednom firemním večírku skončili v jeho autě, kde si vyměnili první políbení. „Bylo to šílené, romantické a zároveň jsem se cítila provinile, že kdesi doma na mě čeká Pavel,“ přiznává Lenka. Přesto se z toho stalo něco víc – milostný poměr, který trvá už bezmála půl roku.
Než vyjde ráno z domu, políbí děti na čelo a manželovi oznámí, že se opozdí, protože má náročný projekt. Přitom dobře ví, že se těší na Radimův úsměv. „Nikdy bych neřekla, že to může tak bolet. S ním si připadám jako královna, každý dotek mě nabíjí. A pak se vracím domů a cítím se jako zrádkyně,“ popisuje. Bojí se, že Pavel jednou najde třeba zprávu v jejím telefonu nebo zaslechne divnou poznámku od kolegů. Ale nejvíc ji děsí, že se ocitla v situaci, kdy si musí vybírat.
V poslední době se Radim ptá, zda by nezvážila odchod od manžela. „Slibuje mi, že bychom mohli začít nový život. Ale co když se mýlí? Co když zničím domov a nakonec zůstanu sama?“ Lenka si vybavuje, jak Pavel kdysi býval pozorný a jak se tvářil šťastně, když společně kupovali první byt. Nechce ho ranit, je to dobrý otec a nikdy jí neudělal nic zlého. Ale radost, kterou cítí v Radimově náruči, je tak ohromující, že je občas přesvědčená, že to s Pavlem už nikam nevede.
Doma si všímá, že Pavel je vůči ní trochu odtažitý. Možná jen cítí, že se něco změnilo, ale netuší, co přesně. „Kolikrát ležím večer v posteli, dívám se na něj a přemýšlím, jestli by mě dokázal ještě jednou okouzlit tak jako tenkrát. Proč to nejde? Proč jsem musela najít vzrušení jinde?“ honí se jí v hlavě. Každý pohled na děti ji zároveň usvědčuje v tom, že rozvod by byl těžká rána, zvlášť pokud by se následně ukázalo, že vztah s Radimem dlouhodobě nefunguje.
Nejhorší je, že se k ničemu nedokáže doopravdy rozhoupat. Někdy si říká, že by prostě skončila v práci a tím by se vše vyřešilo. Jenže Radima nedokáže jen tak opustit, protože do něj vložila příliš citů. „Nemohu v tomhle stavu žít věčně. Buď najdu sílu to utnout, anebo se přiznám Pavlovi a podniknu šílený krok do neznáma,“ uvažuje nahlas. Přitom cítí, že každým dnem roste riziko, že se všechno provalí. A s tím i strach, že způsobí obrovskou bolest lidem, které má ráda.
Možná nejde nalézt žádné „správné“ řešení. Lenka to ví, a právě to ji sžírá nejvíc. „Chci mít klid a přitom zažívat vášeň. Nemůžu mít obojí. Tak co teď?“ ptá se sama sebe. Tuhle otázku si pokládá poslední týdny každý večer, zatímco manžel nic netuší a Radim doufá, že jejich vztah nabere otevřenější směr. Lenka stojí na křižovatce, která ničí její spánek i svědomí, a netuší, jaký krok bude znamenat nejmenší zlo.
