Článek
V tichu pokoje slyšel jen tlukot vlastního srdce a tiché vrkání trpícího tvora. Holubice umírala. Nikola Tesla vztáhl roztřesené ruce a opatrně vzal své oblíbené zvíře do dlaní. Díval se, jak jí pohasíná život v očích – v očích, z nichž vyzařovalo podivuhodné světlo, které později popsal jako „oslepující záblesk, jasnější než cokoliv, co kdy vytvořily mé lampy v laboratoři“. V tom okamžiku cítil, že spolu s touto holubicí odchází i smysl jeho vlastního života.
Ten vysoký, hubený pán s pronikavýma očima kdysi rozzářil svět elektrickým proudem. Ve vrcholných časech své kariéry stál Nikola Tesla na vrcholu vědy a techniky – vynalezl motory a generátory střídavého proudu, umožnil masové rozšíření elektřiny a přinesl lidstvu bezdrátovou komunikaci i základy robotiky.
Na konci 19. století byl oslavován jako geniální vizionář; v Chicagu elektricky ozářil světovou výstavu a jeho turbíny zkrotily sílu Niagarských vodopádů. Střídavý proud, který prosadil, se brzy stal tepnou moderní civilizace. Tesla však nikdy nehromadil bohatství ani moc.
Slavná fotografie srbsko-amerického vynálezce Nikoly Tesly v jeho laboratoři v Colorado Springs kolem roku 1899, na které údajně sedí a čte vedle svého obřího vysokonapěťového generátoru, zatímco stroj produkuje obrovské elektrické výboje. Fotografie byla propagačním trikem fotografa Dickensona V. Alleyho; jednalo se o dvojitou expozici. Nejprve byly v zatemněné místnosti vyfotografovány obrovské jiskry stroje a poté byla fotografická deska exponována znovu s vypnutým strojem a s Teslou sedícím v křesle.
Byl to snílek a idealista, který dával přednost pokroku lidstva před obchodním úspěchem – tak hluboce věřil ve své vize, že se vzdal pohádkových tantiém od firmy Westinghouse, jež využívala jeho patenty. Sám pak poznamenal, že jej okrádali o nápady, ale on toho nelitoval – mrzelo ho jen, že „nemají vlastní“.
Jeho velkorysost ho však připravila o finanční zabezpečení a cesta na vrchol vědy se postupně změnila v pád do zapomnění.
Ve 20. století zůstal Tesla pozoruhodně plodným vynálezcem, avšak stále obtížněji sháněl podporu pro své odvážné projekty. Neúspěšný pokus vybudovat obří bezdrátovou stanici na Long Islandu (známou jako Wardenclyffe Tower) zanechal vynálezce na mizině a rozčarovaného.
Z někdejšího světáka, který pořádal v laboratoři okázalé experimenty před zraky slavných spisovatelů a průmyslníků, se postupně stal osamělý podivín. Tesla se začal stranit lidí a stále více času trávil v přítomnosti holubů. Veřejnost na něj zapomínala. Ten, kdo kdysi večeřel s Markem Twainem a Thomasem Edisonem, teď sedával sám na lavičce v newyorském parku, obklopen hejny ptáků, které denně krmil.
Jeho posedlost holuby byla pro okolí záhadou – Tesla byl totiž známý jako pedantický hygienik a panický strach z mikrobů jej provázel celý život. Přesto trávil dlouhé hodiny tím, že na náměstích a u kostelních schodů rozsypával zrnka a s úsměvem sledoval, jak se kolem něj sletují desítky městských ptáků.
Každého zraněného holuba bez váhání zvedl a odnesl do svého hotelového pokoje, aby jej ošetřil a vyléčil. Měl pro ně vždy otevřené okno, aby k němu mohli volně přilétat – k nelibosti hotelového personálu, který pak nacházel na parapetu i uvnitř pokoje spoušť od peří a trusu.
Některé hotely jej kvůli tomu už nechtěly ani ubytovat; párkrát byl dokonce vykázán pro neplacení účtů a pro „nevhodné chování“, což byla zdvořilá fráze pro nepořádek od holubů v luxusním apartmá. Na prahu stáří se z někdejší celebrity stal nevítaný host – chudý, výstřední a do sebe uzavřený muž s hrstkou drobných v kapse a sáčkem semínek pro holuby.
Nikola Tesla strávil poslední roky života v New Yorku, v hotelových pokojích, které se staly jeho útočištěm i vězení. Od roku 1934 žil ze skromné penze, již mu dobrovolně vyplácela společnost Westinghouse – snad z vděčnosti za jeho dávné služby, snad z lítosti nad osudem kdysi slavného vynálezce. Usadil se v hotelu New Yorker na Manhattanu, kde pro něj měli pochopení i pro jeho okřídlené chráněnce.
Tady slavil své poslední malé triumfy. Každý rok na své narozeniny pozval do pokoje novináře a ohlašoval světu, na čem převratném právě pracuje. V těch chvílích jako by do jeho unavených očí opět zajiskřilo nadšení – vyprávěl o tajemném „paprsku smrti“, kterým jednou ukončí všechny války, a prorokoval vynálezy, z nichž některé se za pár desítek let skutečně staly realitou.
Expozice elektromotorů společnosti Westinghouse Electric Corporation, sestrojených podle patentů Nikoly Tesly, a ukázky jejich fungování na Světové výstavě v roce 1893 v Chicagu, Illinois, USA.
Když však interview skončilo a reportéři se rozešli, zůstal v hotelovém apartmá znovu jen tichý, shrbený starý pán a za oknem čekavé stíny holubů. Sláva i společnost vždy odcházely zároveň s hosty – a Tesla zůstal tak, jak byl po většinu svého života: sám se svými myšlenkami.
V osamění nacházel útěchu v práci a v pravidelných návycích. Jeho mysl nikdy nepřestala horečně tvořit, i když tělo už chřadlo. Měl své zvláštní rituály: úzkostlivě dbal na hygienu a později se u něj naplno projevily obsedantní zvyky. Než se napil vody, musel nejprve spočítat objem sklenice; příbor leštil dočista přesně osmnácti ubrousky.
Téměř vše podřizoval číslu tři – do budovy vstupoval teprve poté, co ji třikrát obešel dokola, a ruce si myl vždy třikrát za sebou. Odmítal podat ruku komukoli cizímu ze strachu z bakterií a měl panickou hrůzu z náušnic s perlami. Tyto výstřednosti fascinovaly i děsily lidi v jeho okolí.
Co se mu asi honilo hlavou, když bloužil nočními ulicemi a v duchu počítal své kroky? Byl to stále týž muž, který kdysi ohromoval salony elegantním vystupováním a pronikavým intelektem?
Génius a šílenství v něm kráčely ruku v ruce – a samota to vše jen prohlubovala. Tesla sám kdysi prohlásil, že „být sám, to je tajemství vynálezu; v samotě se rodí myšlenky“. Ke sklonku života však zakusil i odvrácenou tvář tohoto přesvědčení.
Roku 1937, ve věku 81 let, Teslu srazilo v newyorské ulici taxi. Vracel se tehdy ze své obvyklé obchůzky – chodil krmit holuby k kostelu a městské knihovně, a to i dlouho po setmění. Po nehodě zůstal ležet na chodníku s těžce poraněnými zády a zlomenými žebry, ztěžka dýchal, ale lékařské ošetření odmítl.
Jako zázrakem přežil, ale z úrazu se už nikdy zcela nezotavil. Od té doby opouštěl svůj hotel jen výjimečně – zranění ho připoutala na lůžko a podlomila jeho chatrné zdraví. Někdejší neúnavný chodec, který denně nachodil kilometry po ulicích Manhattanu, zůstával celé dny zavřený ve svém pokoji v 27. patře.
Jeho svět se scvrkl na čtyři stěny apartmá 3327 a vzpomínky na dávnou slávu. Společnost mu dělaly staré zápisníky s náčrty vynálezů, které už nestihl realizovat, a za oknem věrní holubi přilétající pro svou misku semínek.
Dne 5. ledna 1943 Nikola Tesla na dveře svého pokoje pověsil cedulku s nápisem „NERUŠIT“. Bylo to gesto tak příznačné pro jeho život: nepřál si být vyrušován, ani když pracoval na fascinujících objevech, ani nyní – tváří v tvář smrti. Za zavřenými dveřmi seděl na posteli, pohublý a slabý, a čekal.
Snad cítil, že konec je blízko. Vzduch v pokoji byl chladný; topení netopilo, protože účty za elektřinu zůstaly neuhrazené. Jen z malého transformátoru u postele vyzařovalo bledé modravé světélko – drobný přístroj, který si kdysi sám sestavil jako noční lampičku.
Tuto pravoslavnou srbskou bibli daroval Milutin Tesla svému synovi Nikolovi. Nikola Tesla ji poté nosil neustále u sebe po celý svůj život a byla u něj nalezena i po jeho smrti.
Tesla naslouchal tichu. Jeho dech byl mělký, srdce unavené. Myšlenkami možná bloudil daleko v čase: k večeru, kdy umřela jeho milovaná holubice, nebo snad k chvílím, kdy byl mladý muž a sledoval, jak se díky němu rozsvěcí světla velkoměsta. Kdo ví, na co myslel v posledních hodinách?
Jisté je, že odešel tiše. V noci 7. ledna 1943 se Nikola Tesla ve svém pokoji naposledy vypravil „tam, odkud čerpáme sílu a inspiraci“, jak kdysi poeticky nazýval nekonečnou energii vesmíru. Jeho srdce se zastavilo – snad vyčerpáním, snad steskem, podle úřední zprávy šlo o koronární trombózu.
Tři dny nikdo do uzamčeného apartmá nevkročil. Cedulka „nerušit“ se houpala na klice a kolem otevřeného okna poletovalo několik holubů, kteří marně čekali na svého dobrodince. Teprve 8. ledna se odvážila pokojská vstoupit a našla Teslovo bezvládné tělo na posteli.
Na pohřbu o několik dní později zaplnily katedrálu dva tisíce smutečních hostů, mezi nimi vědci, politici i obyčejní obdivovatelé. Všichni přišli vzdát hold muži, který změnil svět.
Zdroje:
https://teslauniverse.com/nikola-tesla/timeline/1943-nikola-tesla-dies-age-86
https://en.wikipedia.org/wiki/Nikola_Tesla
https://www.britannica.com/story/nikola-teslas-weird-obsession-with-pigeons
https://www.ocduk.org/ocd/history-of-ocd/nikola-tesla/
https://edu.techmania.cz/cs/encyklopedie/vedec/1343/tesla
