Obr z „Bonda“ s ocelovými zuby: Richard Kiel měřil 218 cm, ale bál se výšek

Nedokázal se schovat v davu, ani kdyby chtěl. Richard Kiel od dětství rostl do nevídané výšky – v pubertě už měřil přes dva metry a jeho ruce byly velké jako lopaty. Nebyla to výhoda, spíše doživotní úděl, se kterým se musel naučit žít.

Ve škole se nevešel do lavice a učitelé ho ze zoufalství posadili do poslední řady. Spolužáci na něj zprvu zírali jako na zjevení. Malý Richard brzy pochopil, že kvůli své odlišnosti zůstane navždy tak trochu sám.

Za obří postavou stála vzácná porucha zvaná akromegalie. Kielovo tělo produkovalo nadbytek růstových hormonů, takže jeho kosti a orgány nepřestávaly růst. Obří vzrůst mu přinesl i zdravotní potíže – například na jedno oko neviděl. Jakoby symbolicky okolí také často vnímalo jen polovinu jeho skutečného já – tu nápadnou obří schránku, ale nevidělo už citlivou duši uvnitř.

Lidé si možná mysleli, že takový chlap musí být od narození suverén. Jenže Richard byl navzdory svému hrozivému zjevu nesmělý dobrák, který by mouše neublížil. Na první pohled byste to do něj neřekli, že?

Byl nejvyšší v místnosti, a přesto se často cítil nejvíc sám.

Když někomu podal ruku, jeho dlaň schovala tu druhou celou – a přece se v ní chvěla nejistota. Kiel byl něžný obr uvězněný v těle, které mu přineslo slávu i trápení.

Paradoxně Richard o herectví zpočátku vůbec nestál – jeho rodiče měli obyčejný obchod s elektrospotřebiči a on sám nějakou dobu učil matematiku na večerní škole. Jenže osud měl jiné plány.

Neobvyklý vzhled se nakonec stal jeho vstupenkou do světa filmu. Hollywood s oblibou sahá po unikátech a dvoumetrový obr se zlověstným úsměvem byl přesně tím, koho filmaři hledali pro role netvorů a padouchů.

Kariéra Richarda Kiela dosáhla vrcholu, když získal roli zabijáka přezdívaného Jaws (v češtině Čelisti) v bondovce Špion, který mě miloval (1977). Obrovský zločinec s kovovými zuby se stal ikonickým padouchem, který děsil diváky po celém světě.

Kiel kvůli této roli dokonce odmítl nabídku hrát Darth Vadera v Hvězdných válkách – nechtěl být schovaný za maskou, zatímco jako „Žralok“ mohl ukázat tvář (byť plnou oceli).

Při schůzce s producentem Albertem „Cubbym“ Broccolim však nejprve zaváhal. Když mu totiž Broccoli u oběda líčil: „Tenhle padouch bude mít zuby jako nástroj, jako žralok. Bude lidi zabíjet kousnutím,“ Kielovi zatrnulo. „Proboha, to je příšera, to nechci hrát,“ napadlo ho. Jenže pak mu v hlavě zazněl tichý hlásek: „Richarde, je to bondovka – tak do toho jdi.“ A tak nabídku přijal.

Během natáčení ale trpěl. Ocelové zuby byly těžké a připevněné tak nešikovně, že tlačily na patro a vyvolávaly dávivý reflex. Kiel je dokázal mít nasazené sotva minutu či dvě, pak mu je museli ihned vyjmout a nechat ho vydechnout.

Měl strach, že se v nich udusí – přepadával ho klaustrofobický pocit, že mu ten kus kovu v puse brání dýchat. Na plátně vypadaly ty zuby efektně, ale nikdo z diváků netušil, jaká muka kvůli nim herec prožíval.

Z Kiela se přes noc stala mezinárodní hvězda. Postava Jaws byla tak populární, že jako jeden z mála Bondových protivníků přežila film a vrátila se i v dalším pokračování Moonraker (1979). Tam dokonce děsivý zabiják prozřel a našel lásku – zamiloval se do drobné copaté blondýnky a obrátil se na stranu dobra.

I skrze tuhle bizarní postavu tak probleskla Kielova něžná duše. Sám si totiž u producentů vybojoval, že i monstrum musí mít slabost a lidskou tvář. Paradoxně se ale Kiel bál výšek, takže nebezpečné scény za něj musel někdy odmakat kaskadér – třeba souboj na lanovce v Moonrakeru.

Obrovitý herec se stal miláčkem publika a svět mu ležel u nohou. On sám ale stál nohama na zemi – i díky jedné mimořádné ženě po svém boku.

Richard Kiel potkal lásku svého života v poměrně malém balení. Jeho manželka Diane měřila jen 155 centimetrů – vedle 218centimetrového obra vypadala jako panenka. Když tihle dva kráčeli po ulici, kolemjdoucí se za nimi nevěřícně otáčeli – jako by viděli pohádkového obra a jeho princeznu.

Bulvár je dokonce nazýval „kráskou a zvířetem“, ale Richard se tomu jen smál – Diane v něm žádnou obludu neviděla. Přesto právě tahle drobná žena si získala jeho obří srdce. Vzali se v roce 1974 a jejich manželství vydrželo až do konce jeho života.

Výškový rozdíl mezi nimi byl propastný, ale pro ně dva nic neznamenal. Diane s nadsázkou říkala, že „si v mnoha věcech vidí do očí“ – a Richard po jejím boku doslova rozkvétal. Konečně ho měl někdo rád ne kvůli jeho výšce či slávě, ale pro něj samotného.

Jejich soužití bylo plné lásky i humoru. Richard se nebál si z rozdílu utahovat – když se ho v jedné televizní show ptali na manželku, teatrálně sáhl do kapsy saka, že ji „vytáhne“, protože je prý tak maličká.

Ve skutečnosti ji však nosil spíš na rukou, a to v tom romantickém smyslu. Bez mrknutí oka ji zvedl do náruče a políbil. Diane v něm viděla jen hodného, citlivého muže, nikoli hrozivého obra z filmu. A Richard ji vnímal jako svůj přístav bezpečí v rozbouřeném moři showbyznysu.

Spolu přivedli na svět čtyři děti a budovali rodinné štěstí daleko od hollywoodského pozlátka. Kiel měl konečně pocit, že někam patří – že i tak velký chlap může najít obyčejné lidské štěstí. Jenže jeho vnitřní nejistoty a démoni si klid nedali. Rodinnou idylu brzy začal nahlodávat stín, který se plížil v pozadí: alkohol.

Říkáte si, že slavný herec s milující rodinou nemůže propadnout alkoholu? Sláva a peníze někdy v duši vyhlodají větší prázdnotu, než si umíme představit. Po dvou slavných bondovkách navíc žádná další velká role nepřicházela a Richard cítil, jak jeho hvězda pohasíná. Děsilo ho, že zůstane navždy zaškatulkovaný jako „ten obr s kovovými zuby“.

Navíc sláva s sebou nesla povinnou účast na luxusních večírcích, kde měl stále rozdávat úsměvy. Po jedné bondovské premiéře stál Richard v sále plném hollywoodských hvězd a připadal si ztracený. Slavní kolegové do něj šťouchali, plácali ho po ramenou a s úžasem vzhlíželi k jeho 218 centimetrům.

Mladé herečky se s ním chtěly fotit, muži si s ním připíjeli šampaňským. Byl senzací večera – a přesto se cítil strašně sám. Utekl do kouta s dalším drinkem v ruce a přál si být raději doma s rodinou. Jenže kalný opar alkoholu jeho samotu zahnal jen na chvíli.

Kiel najednou nevěděl, jak zvládnout ten tlak a samotu na vrcholu. Čím víc ho lidé obdivovali, tím prázdnější se cítil po nocích, kdy zůstal sám se sebou. Úlevu hledal na dně skleničky.

Z volného popíjení se postupně stala těžká závislost. Do piva si začal přidávat vodku a do ranní kávy whisky – potřeboval stále silnější účinky alkoholu. Nakonec už bez „posilnění“ nedokázal ani vstát.

Na natáčení válečného filmu Oddíl 10 z Navarone v Jugoslávii poznal herce Roberta Shawa, který pil stejně nezřízeně. Shaw, otec deseti dětí, měl obří talent i obří neřest – a Kielovi posloužil jako mrazivé varování. Krátce po dotočení filmu dostal Shaw při hře golfu infarkt a zemřel – jeho srdce prostě vypovědělo službu.

Kiela ta zpráva vyděsila. Uvědomil si, že pokud nepřestane, mohl by dopadnout stejně a zanechat svou milovanou Diane s dětmi samotné.

Zkoušel přestat ze dne na den, ale pokušení číhalo všude. Při každé jízdě míjel billboardy lákající na whisky a pivo, v televizi neustále běžely reklamy na alkohol. Absolvoval i hypnoterapii, jenže marně.

Závislost byla silnější obr, než byl on sám. Doma zatím jeho drobná Diane bezmocně přihlížela, jak se z jejího muže stává troska. Každý večer se tiše modlila, aby ještě přišla naděje.

Bylo ještě šero jednoho chladného rána a Richard seděl sám v obývacím pokoji. Celou noc oka nezamhouřil, hlavou se mu honily výčitky a ruce se mu třásly po dalším alkoholovém excesu. Kolem něj postávaly prázdné láhve – němí svědci jeho pádu.

Zničený obr sklonil hlavu do dlaní. Nechtěl takhle skončit. V zoufalství zapnul televizi, aby zahnal ticho, a náhodou narazil na křesťanský pořad. Mluvilo se v něm o naději pro závislé. Richard, pokřtěný věřící od dětství, se poprvé po dlouhé době začal modlit.

Nestalo se žádné velké divadlo – žádný záblesk světla z nebe ani hlas shůry. Přesto Kiel pocítil zvláštní klid. Najednou už neměl tu spalující chuť na alkohol. Touha pít byla pryč, jako by z něj přes noc spadly okovy závislosti.

Kiel tomu sotva dokázal uvěřit – ještě včera bez láhve nevydržel a teď najednou nic. Už další den zjistil, že kolem výlohy s alkoholem projde lhostejně a dokáže fungovat střízlivý. Došlo mu, že se stal zázrak.

Několik měsíců nato mu zavolali s lákavou nabídkou: zahrát si za tučný honorář v reklamě na pivo. Ještě nedávno by po takové nabídce skočil, ale teď nechtěl propagovat nic, co mu málem zničilo život.

Odmítnout velké peníze nebylo snadné, přesto to udělal – a osud, nebo možná prozřetelnost, ho za to odměnil. Krátce poté dostal jinou práci, ještě výnosnější. Kiel věřil, že Bůh mu tak požehnal za to, že zůstal pevný ve svém novém přesvědčení.

Jeho rodině se vrátil zpátky milující manžel a otec. Richard skoncoval s pitím a stal se hluboce věřícím, znovuzrozeným křesťanem. Sám později napsal, že ho Bůh nejen zbavil okovů alkoholismu, ale také požehnal jeho rodině, protože zůstal pevný ve své víře.

Mysleli byste, že po vítězství nad alkoholem čekal Richarda už jen klid. Osud ale přichystal další krutou zkoušku.

Jednoho dne roku 1992 sedl Kiel za volant svého auta – netušil, že o pár minut později půjde o život. Stačila vteřina nepozornosti na silnici a ozvala se ohlušující rána. Sklo čelního okna se roztříštilo, kov se zkroutil jako papír. Ticho. Richard havárii sice přežil, ale s vážnými zraněními, která ho poznamenala navždy.

Utrpěl těžké poranění hlavy a páteře, po kterém ztratil stabilitu. Dvoumetrový chlap najednou sotva ušel pár kroků bez cizí pomoci.

Následky si nesl do konce života. Kvůli poškozené rovnováze musel chodit o holi a často používal elektrický vozík. Pro muže jeho velikosti to bylo jako vězení – vlastní tělo ho zradilo a připoutalo na kolečkové křeslo. Obr přišel o svou sílu i poslední zbytky samostatnosti.

Z obra se takřka přes noc stal bezmocný invalida odkázaný na péči okolí. Každý pohyb ho stál obrovské úsilí a nezřídka i bolest. Pro hrdého muže, který si vždy zakládal na své síle a soběstačnosti, to byla krutá zkouška pokory. Naštěstí na to nebyl sám – Diane u něj byla dnem i nocí, pomáhala mu s každým pohybem a dodávala mu sílu nevzdávat se.

Ani po této ráně osudu však Kiel neztratil optimismus a svérázný smysl pro humor. I jako sedmdesátník, opřený o hůl a s šedinami ve vlasech, jezdil na setkání filmových fanoušků a trpělivě odpovídal na všetečné dotazy. Když se ho například v televizi ptali, jak se tak vysoký člověk vejde do hotelové postele, s úsměvem odvětil, že jednoduše vystrčí nohy z okna.

Dne 10. září 2014 ležel Richard Kiel na nemocniční posteli ve Fresnu a bojoval o život. Tři dny před svými 75. narozeninami mu vyčerpáním selhalo srdce. Jeho obří tělo, které ho celý život odlišovalo, nakonec neuneslo samo sebe.

Do posledních chvil u něj stála jeho drobná manželka Diane – ta, která s ním strávila čtyřicet let života a viděla v něm jen milujícího muže, ne děsivého obra z filmu.

Zpráva o jeho smrti zasáhla fanoušky i kolegy. Představitel Jamese Bonda Sir Roger Moore tehdy prohlásil, že je „naprosto zdrcen“ odchodem svého „drahého přítele“.

Kiel možná hrál na plátně nelítostného padoucha, ve skutečnosti to však byl muž s ohromným srdcem. Jeho blízcí o něm říkali, že nebyl jen obrovským hercem, ale především obrovským člověkem se srdcem na pravém místě.

Jméno Richard Kiel dnes mladší generaci už mnoho neříká. Jeho životní osud by ale neměl upadnout v zapomnění. Příběh obřího muže s něžným srdcem dojímá i po letech – a připomíná, že i ti největší z nás mohou v nitru trpět bolestmi, které nikdo nevidí. Kiel nakonec našel svůj klid.

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Richard_Kiel

https://www.theguardian.com/film/2014/sep/11/richard-kiel

https://www.mi6-hq.com/news/index.php?itemid=7572

https://www.latimes.com/local/obituaries/la-me-richard-kiel-20140912-story.html

https://johnsherrod.net/richard-kiels-testimony-590760202a7e

https://www.theguardian.com/film/2014/sep/11/roger-moore-distraight-death-richard-kiel-james-bond-villain-jaws