Článek
V ničem mě dál nechtěl podpořit, vyhýbal se diskuzím o budoucnosti a působil dojmem, že vztah nemá kam růst. Mně se to snažil vysvětlit tak, že je spokojený a nic víc nepotřebuje.
Začali jsme se míjet. Čím víc jsem mu opatrně naznačovala, že cítím nedostatek vášně a zájmu, tím víc zavíral téma. Raději se vytrácel do své dílny, kde celé víkendy spravoval staré motory. Já mezitím chodila za kamarády, se kterými jsem občas vyrazila na koncert nebo do čajovny.
Zprvu jsem jen cítila nudu z nehybného vztahu. Pak se ale stal zlom. V partě, do níž jsem začala chodit, byl jeden můj dlouholetý známý – Michal. Nikdy předtím jsem si ho nevšimla v romantickém smyslu, jenže najednou mě ohromilo, jak jsme si rozuměli. Byl otevřený, vtipný a nesmírně zvědavý na to, co zrovna prožívám. Vyptával se, jak se mám, co mě baví, v jakém bodě je moje práce. A hlavně – ani trochu ho neobtěžovalo, když jsem mluvila o věcech, které se Miloslavovi zdály zbytečné.
Zprvu to byly jen nevinné schůzky ve víc lidech, ale já se přistihla, že když Michal nepřijde, cítím zklamání. Jednoho večera jsme zůstali sami v hudebním klubu. Seděli jsme naproti sobě, kolem hrála hlasitá kapela a já ho poslouchala, jako by byl celý svět. Když mě doprovodil k mému autu a políbil, uvědomila jsem si, že právě tuhle jiskru jsem v sobě roky necítila.
Cítila jsem se provinile a rozpolceně. Ještě jsem byla s Miloslavem, ale srdce táhlo k někomu jinému. Nedovolila jsem si žádné větší intimnosti, dokud jsem to nenaplánovala jinak. Po pár týdnech, kdy jsem se snažila Miloslavovi vysvětlit, co mě tíží, došla má trpělivost. Byl jako skála, tvářil se, že si jen vymýšlím a nemám důvod nic měnit.
Nakonec jsem ho opustila. Řekla jsem mu, že náš vztah nefunguje, že potřebuju vidět šanci na nějaké další kroky. On se zdál zvláštně klidný. Asi to cítil dávno. Jen netušil, že jsem už zamilovaná jinde. Opakoval: „Mně to stačilo tak, jak to bylo.“
Hned poté jsem najela do nového vztahu s Michalem. Cítila jsem nesmírnou úlevu i vzrušení, jako by se život rozzářil. „Jsem s ním šťastná, je to teď dokonalé,“ říkala jsem kamarádce. Za pár dnů ale přišla vlna výčitek: co když jsem Miloslavovi lhala? Nikdy jsem nebyla ten typ, co by se bezhlavě vrhal z jednoho vztahu do druhého. Když se ke mně doneslo, že Miloslav se diví, jak rychle jsem si někoho našla, bolela mě ta představa. Nejsem zlá, jenom jsem se zamilovala.
Michal je nyní moje velká radost. Je vtipný, spontánní a posouvá mě kupředu. Spolu plánujeme kratší výlet po Čechách, je to příležitost otestovat náš vztah i mimo přátelskou partu. Někdy myslím na to, jestli nejsem moc naivní. Zatím je všechno v růžovém hávu. Ale nová láska obvykle takto začíná. Přesto mě občas přepadne strach: „Co když jsem zničila stabilitu kvůli dočasnému poblouznění?“
Když mi Miloslav napsal: „Proč jsi nic neřekla dřív, proč tě to trápilo tak dlouho?“ nevěděla jsem, co odpovědět. „Já se snažila, ale tys mě neposlouchal,“ psala jsem mu. Cítila jsem však, že je to jen polovina pravdy. Druhou polovinou je, že mě Michal okouzlil a dal mi důvod odejít. Překonat setrvačnost a skočit do neznáma.
Svým způsobem se mi ulevilo. Novou lásku si užívám, i když mám v sobě občas stín lítosti za předchozí vztah. Doufám, že časem se vše ustálí, milostné vzplanutí přeroste v pevné pouto a já už nebudu litovat. „Snad jsem to konečně udělala správně,“ říkám si. Uvědomuju si, že nikdo není bez viny, ale risk byl tentokrát lepší než zůstat v šedi, kde mě nikdo neslyšel.
