Článek
Vůbec mě nenapadlo, že za pár let půjdu do práce se sevřeným žaludkem, protože se stalo něco, co je pro mě obrovským tabu a nevím, jak s tím žít.
Zhruba po roce a půl ve škole vážně onemocněla třídní ze druhého ročníku a ředitelka to hodila na mě. „Terezo, nikdo jiný tu není, věřím, že to zvládneš,“ řekla mi. Přiznám se, že se mi moc nechtělo, ale byla jsem o dost mladší než většina profesorů a se studenty jsem si rozuměla. Nakonec jsem kývla.
Třída mi sedla. Ve druháku se sešla fajn parta, drtivá většina z nich byli nadšení sportovci, a i když občas dělali hlouposti, nebyly to zlé děti. Po dvou letech jsme prošli až k maturitě. Zvládli ji všichni a měli z toho ohromnou radost. Já také, protože to byli moji první „vlastní“ svěřenci.
Když přišlo vysvědčení a maturita skončila, naplánovali, že stráví víkend na chalupě jedné spolužačky. „A vy musíte jet taky, paní profesorko,“ nadšeně mi oznámili hned po poslední zkoušce. V první chvíli jsem se zdráhala. „Učitelka? Na studentský mejdan? To přece nejde,“ říkala jsem si. Jenže se nenechali odbýt. „Teď už nejsme studenti, paní učitelko. Jsme dospělí. A vy jste pro nás byla spíš kamarádka!“ Tím mě zlomili.
Na chalupu jsem vyrazila až v sobotu odpoledne. Přivítali mě, jako bych k nim patřila. „Paní profesorko, tady si můžete odhodit věci a vítejte v klubu,“ smáli se. Potěšilo mě, jakou radost ze mě mají. Přichystali hory jídla, hrála hudba a postupně se roztáčelo něco, co mi připomínalo moje vlastní studentské večírky. Mám jen sedmadvacet, ale vedle nich jsem najednou cítila, že žiju spíš usedle: dlouho jsem byla bez partnera, moji nejbližší kamarádi se buď odstěhovali, nebo mají rodiny. Prášilo se mi na duši, a tady jsem se znovu cítila svobodně.
Večer jsem s nimi popíjela trochu víc vína, než se sluší. A právě tehdy se to stalo. Dali jsme se do řeči s Patrikem, který býval takový tichý kluk s výbornými výsledky ve fotbalu. Vzpomínali jsme na drobné legrácky, co prováděl, i na to, jak jsem ho kdysi uklidňovala před zkoušením z fyziky. Potom jsme se ocitli na chodbě, kde skoro žádné světlo nesvítilo. Najednou jsem se cítila plná emocí, on mě objal… a já jsem mu polibek opětovala.
Ráno jsem se probudila v jedné z postelí s ním vedle sebe. Pamatuju si docela dobře, co se v noci dělo, a nebylo to žádné spontánní poprvé, co bych si nepamatovala. Už ve škole jsem tušila, že je to hezký kluk, ale nikdy by mě nenapadlo, že jednou skončíme takhle spolu. Patrik ráno zářil. „Terezo, já tě miloval celé ty roky. Bože, jsem tak rád, že jsi tu,“ říkal mi. Já jsem ovšem propadla panice, chtěla jsem potají zmizet. Nemělo to přece smysl, byl to student, byť teď už maturant. Patrik mě ale zastavil, znovu mě líbal a já jsem prostě ztratila všechnu vůli odporovat.
Uplynul měsíc. Scházíme se tajně u mě doma, někdy po večerech, jindy ráno před prací, záleží, jak Patrik může. Čeká ho vysoká škola v Praze a už mi naznačuje, že bych tam mohla jít s ním. „Naši by se nedivili, když jsem plnoletý, a klidně ti pomůžu najít novou školu na učení, jestli chceš.“
Je do mě zamilovaný po uši a já sama cítím, že mě sex s ním strašně baví. Je v tom ale tolik zábran. Když se to provalí, co mi řeknou kolegové, co na to rodiče, kamarádi? Bojím se, že mě odsoudí, jako bych byla nějaký predator, co si namluvil nezralého kluka. Přitom je mu už devatenáct, je svéprávný a v něčem vyspělejší než chlapi, které jsem potkala dřív.
Pořád váhám, co dělat. „Odejít s ním do Prahy? Nebo to radši ukončit?“ Mám strach, že si jednou uvědomí, že jsem starší a usedlejší, než si přeje. Taky netuším, jestli se s tím srovnám já. „Nechci žít v permanentním stresu, že lidi jen šuškají, jaká jsem potvora,“ říkám si. Ale Patrikovy city mě dojímají, jsem s ním šťastná, mám ho opravdu ráda. Jenže jsem učitelka. Umím si představit, jak by to na malém městě vypadalo: hlasy, drby, vyčítavé pohledy.
Těch pár týdnů mi ale ukázalo, že nechci zase žít sama. „Mám zatratit to, co jsme spolu prožili, jen ze strachu?“ Před očima vidím jeho úsměv, slova lásky, a moje srdce se chvěje. Ráno se ale probudím k realitě: čerstvě dospělý student, kdysi můj svěřenec, a já stojím nad volbou, která změní celý život.
