První český letec Jan Kašpar a jeho neslavný konec

Kašpar naposledy zkontroloval každý drát a plátěný povrch letadla. Věděl, že za pár minut se pokusí o něco, co dosud žádný Čech nedokázal – přeletět ve svém jednoplošníku více než sto kilometrů až do Prahy. Srdce mu bušilo, ruce se možná nepatrně chvěly napětím, ale odhodlání v jeho očích bylo nezlomné. Za pár okamžiků se mělo zrodit jedno z největších dobrodružství české aviatiky.

Jan Kašpar se narodil roku 1883 v Pardubicích do zámožné rodiny hoteliéra. Už od dětství ho fascinovaly všechny nové vynálezy a stroje – říkalo se o něm, že je nadšenec do všeho, co má motor a umí se samo pohybovat. Jako sedmnáctiletý kluk patřil mezi první ve městě, kdo vlastnil motocykl, a na silnicích i polních cestách proháněl svůj stroj k údivu místních obyvatel.

Technikou doslova žil a svůj zájem proměnil i ve studium – v Praze vystudoval strojní inženýrství, které úspěšně dokončil roku 1907. Poté se vydal do Německa na odbornou stáž, kde pronikal do tajů konstrukce spalovacích motorů. Pracoval dokonce ve firmě vyrábějící součásti pro vzducholodě a v roce 1908 se zúčastnil automobilových závodů jako mechanik. Rychlost, technika a vůně benzínu se staly jeho životní vášní.

Přestože měl Jan Kašpar našlápnuto ke kariéře v automobilovém průmyslu, v hloubi duše ho lákalo něco mnohem odvážnějšího – létání. Byla to doba pionýrů aviatiky: bratři Wrightové teprve před několika lety poprvé vzlétli v Americe a Evropou rezonovaly zprávy o odvážných mužích, kteří se s křídly z plátna a dřeva vydávají vstříc obloze. Kašpar cítil, že vzduch by mohl být jeho láskou. Roku 1909 se vrátil do rodných Pardubic s jediným snem: postavit si vlastní letadlo a vznést se do oblak nad českou zemí.

Na podzim 1909 se Jan Kašpar skutečně pouští do stavby letadla. Spojil síly se svým bratrancem Evženem Čihákem, který jeho nadšení sdílel. Dvojice mladých konstruktérů pracovala ve vší tichosti – v Čechách tehdy ještě létání patřilo do říše snů a oni nechtěli vzbuzovat předčasný rozruch ani posměšky. Jako vzor si vzali elegantní francouzský jednoplošník Antoinette.

Dny a noci tráví v dílně, rýsují plánky, řežou dřevo, natahují plátno na křídla a snaží se zprovoznit motor. Po půl roce úsilí však přichází zklamání: jejich letoun je příliš těžký a motor má slabý výkon, stroj se ani neodlepí od země. První sen končí tvrdou lekcí – létat není tak snadné, jak se zdálo na stránkách novin.

Kašpar však odmítá vzdát svůj sen. Dozvídá se přitom ohromující novinku ze světa: v červenci 1909 Francouz Louis Blériot jako první na světě přeletěl Lamanšský průliv. Tato zpráva probudí v Janovi ještě větší touhu uspět – když to dokázal Blériot, proč by Čech nemohl dokázat něco podobného?

Kašpar učiní odvážné rozhodnutí: investuje do osvědčeného stroje. V březnu 1910 odjíždí do Paříže a za finanční podpory svého otce koupí letoun Blériot XI, byť jen jako nekompletní vrak bez motoru.

Pocházel totiž z velmi zámožné rodiny – jeho otec František vlastnil a provozoval vyhlášený pardubický hotel Veselka, k tomu další nemovitosti a podíly v hostinských a cukrovarnických firmách. Když syn v březnu 1910 přijel do Paříže, otec mu bez většího váhání poskytl hotovost (podle dobového tisku 18 000 franků) na pořízení „vraku“ Blériotu XI a další tisíce na motor a dopravu.

Tento krok ale vyvolá rozkol s bratrancem Evženem. Ten totiž chtěl pokračovat ve vývoji ryze českého letadla a považoval nákup hotového stroje za zradu společné vize.

Mezi bratranci dojde k ostré hádce – Evžen se cítí být odsunut do pozadí a nechce hrát „druhé housle“. Rozhořčený odchází a rozhodne se budovat vlastní letadla sám. Kašpar tak zůstává na realizaci svých leteckých plánů sám, ale nyní má v rukou alespoň prověřený stroj. Blériota vybaví novým tříválcovým motorem Anzani a začíná s ním trénovat pojíždění a krátké skoky po pardubickém poli.

První dny s Blériotem jsou plné drobných nezdarů, ale i euforie. Kašpar cítí, že je blízko – letadlo poskakuje, občas se na okamžik vznese pár metrů nad zem. A pak přijde jeden nečekaně komický, ale zásadní moment. Při jedné z jízd se Kašpar na louce střetne s překážkou vskutku neobvyklou: přímo před ním se poklidně pase stádo krav.

Aby dobytek nezranil, nemá jinou možnost než zatáhnout za řídicí páku, nabrat výšku a pokusit se celé stádo přeletět! V té chvíli se jeho stroj poprvé opravdu odpoutá od země a letí. Kašpar překvapeně sleduje, jak louka ubíhá hluboko pod ním – instinktivně nakloní stroj, otočí nad blízkou vesnicí a po několika stovkách metrů úspěšně přistává zpět. Sám později s úsměvem glosuje tuto „lekci od krav“ slovy: „Teprve od toho dne jsem vlastně uměl létat.“ Byla to kratičká epizoda, ale dodala mu sebevědomí i cenné zkušenosti s ovládáním letounu ve vzduchu.

Dne 16. dubna 1910 nastává den, kdy chce Jan Kašpar dokázat sobě i světu, že skutečně umí létat. Na pardubickém vojenském cvičišti krátce před polednem startuje svůj Blériot XI k prvnímu ostrému pokusu. Motor řve, vrtule se mění v rozmazaný kotouč a lehký stroj se rozbíhá po trávě. Napětí vrcholí – podaří se to tentokrát?

A najednou letadlo poskočí, kola se odlepují od země a Kašpar stoupá vzhůru! Jednoplošník elegantně nabere výšku asi 20–25 metrů. Letec sviští vzduchem a pod ním ubíhají dva kilometry pardubického pole. Po několika minutách hladce přistává. První skutečný let českého aviatika je na světě.

Jan Kašpar se tímto historickým letem zapsal do dějin – stal se vůbec prvním pilotem české národnosti, který vzlétl na motorovém letadle těžším vzduchu. Euforie je nepopsatelná. Tichý nadšenec ze zámožné rodiny právě dokázal, že české nebe už nebude patřit jen ptákům a snům.

Zpráva o Kašparově úspěchu se rychle šíří a mladý aviatik se záhy stává senzací. Už v červnu 1910 skládá pilotní zkoušky a rozhodne se uspořádat první veřejnou leteckou produkci v Čechách. Dne 19. června 1910 se na pardubickém poli scházejí zvědavci ze široka daleka – kolem 22 000 diváků nevěřícně hledí na dřevěný stroj s plátěnými křídly.

Pro mnohé je to vůbec první letadlo, jaké kdy spatřili. Kašpar je nezklame: toho dne před zraky nadšeného davu třikrát vzlétne a předvede úspěšný start, obrat i bezpečné přistání. Lidé jásají a tleskají, noviny píšou o „českém Ikarovi“ a „králi vzduchu“. Z neznámého inženýra je rázem celebrita.

Následuje pozvání do dalších měst. Kašpar putuje se svým letadlem jako cirkusový hrdina nové éry: v Hradci Králové, v Jaroměři, Lysé nad Labem, Českých Budějovicích, Olomouci – všude se scházejí tisíce nadšenců, aby spatřili člověka, který si osedlal motorové ptáky.

Vrcholem těchto exhibic je srpen 1910, kdy Jan Kašpar předvádí letecké umění i v Praze na letenské pláni. Pro obyvatele tehdejšího Rakousko-Uherska je letectví fascinující novinkou a Kašpar se stává symbolem pokroku a moderní doby. Jako by v sobě ztělesňoval národní hrdost – mladý Čech, který se vlastní pílí povznesl do oblak ve světě, jemuž vládli dosud především piloti francouzští a němečtí.

Do konce roku 1910 rozšířil Kašpar svůj letecký park na tři letouny (dva zakoupené Blérioty a jednu vlastní zkonstruovanou kopii). Neustává v konstruování – společně s pardubickým truhlářem Františkem Novotným staví další dvě letadla podle vlastních návrhů. V hlavě mu však už zraje plán na podnik ještě ambicióznější, než byly dosavadní exhibiční lety kolem letiště. Chce uskutečnit první dálkový přelet v českých zemích. A cíl má jasný: z rodných Pardubic zamířit až do srdce Čech, do Prahy.

Začátkem roku 1911 se Jan Kašpar naplno soustředí na přípravy svého životního podniku. Uvědomuje si, že cesta dlouhá přes 100 kilometrů bude pro jeho letadlo i pro něj samotného obrovskou zkouškou. Dosud totiž jeho lety trvaly jen desítky minut a držel se vždy poblíž místa startu. Teď ho čeká trať přes celý Polabský kraj a musí počítat se vším – s počasím, orientací i spolehlivostí motoru. Kašpar nechce nic ponechat náhodě.

Nejprve vylepší svůj stroj. Do nově postaveného jednoplošníku (fakticky kopie Blériotu) zabuduje silnější motor: vodou chlazený čtyřválec Daimler o výkonu kolem 70 koní. Ten by měl vydržet dlouhý let bez přehřátí lépe než původní Anzani.

Dne 2. dubna 1911 nový motor úspěšně namontuje do letounu. Následně testuje letadlo na kratších tratích – 30. dubna 1911 podniká tzv. generální zkoušku: letí z Pardubic do nedaleké Chrudimi a zpět. Ve vzduchu stráví 25 minut, vystoupá do výšky asi 400 metrů a šťastně se vrací.

Zkouška dopadla dobře, stroj obstál a Kašpar si ověřil, že se dokáže za letu orientovat podle krajiny. Téhož dne navíc poprvé sveze pasažéra – svým historicky prvním leteckým cestujícím učiní právě bratrance Evžena Čiháka. Ač se jejich cesty profesně rozešly, zdá se, že v oné průkopnické chvíli nechce Kašpar zapomenout na přítele z mládí. Evžen Čihák se tak stává prvním člověkem, který u nás letěl jako pasažér v letadle.

Kašpar je odhodlán: za pár dnů poletí do Prahy. Jednu věc si ale ještě velmi prozíravě promyslí – místo přistání v Praze. Vybere si Velkou Chuchli na jižním okraji města, kde se nachází dostihové závodiště obklopené rozlehlými loukami. Ideální rovná plocha pro dosednutí. Pár dní před plánovaným letem proto nasedne na vlak a vydá se do Prahy inkognito obhlédnout terén.

Ve Velké Chuchli pečlivě zkoumá louku u závodiště, dokonce si zde domluví potřebné zázemí pro přistání. Zřejmě si do Prahy přiveze i společenský oblek – tuší, že po přistání ho bude potřebovat, neboť jeho cesta nemá být jen sportovním výkonem, ale i společenskou událostí.

Proslýchá se totiž, že Jan Kašpar zvolil datum letu záměrně: v Praze se 13. května 1911 koná svatba jeho dobrého přítele Jaroslava Langa a Kašpar slíbil, že na ni dorazí „originálním způsobem“. Oním způsobem má být právě letem na svatbu. Není tedy pochyb – pokud vše dobře dopadne, čeká ho v Praze nejen triumf letecký, ale i veselka.

Večer 12. května se Kašpar vrací z Prahy vlakem do Pardubic a jde brzy spát. Čeká ho velký den a on potřebuje být čerstvý. Někde v koutku duše možná hlodají obavy – co když selže motor? Co když se ztratí? Co když počasí zhatí plány? Ale nad tím vším vítězí jeho nezměrná víra v úspěch. Strávil měsíce příprav, má podporu rodiny i přátel (dokonce zorganizovali podpůrný tým, který pojede po zemi v automobilech) a věří, že nadchází jeho hvězdná hodina.

Sobota 13. května 1911 vítá Pardubice jasným, chladným ránem. Krátce po šesté hodině se Jan Kašpar usazuje do sedadla svého letounu na pardubickém poli. Je přesně 6 hodin a 13 minut, když motor zaburácí plným výkonem a stroj se rozjíždí. V 6:15 se kola odlepují od trávy – Kašpar míří k obloze a vydává se na západ ku Praze!

Má před sebou 120 kilometrů neznáma. Pod ním se míhají první vesnice, lidé nevěří vlastním očím, když nad jejich střechami proletí hlučný aparát s člověkem. Kašpar letí průměrnou rychlostí kolem 80 km/h ve výšce okolo 800 metrů. Orientuje se chytře podle železniční trati, která spojuje Pardubice s Prahou – stačí sledovat stříbrnou stužku kolejí vinoucí se krajinou. V 6:40 už hlásí telegrafisté z Kolína, že nad městem právě přeletěl „okřídlený stroj“. Kašpar pokračuje dál – v 7:08 ho spatří obyvatelé Českého Brodu. Let probíhá hladce, počasí mu přeje… zatím.

Když se však letoun blíží k Praze, čeká Jana neplánovaná dramatická zkouška. Nad údolím Vltavy se totiž povaluje hustá mlha. Ještě rozespalá řeka vydává páry, které stoupají k obloze. Kašparův výhled se náhle zhoršuje – bílá mléčná tma pohlcuje orientační body. Pilot nevidí ani motor před sebou, cítí jen, jak stroj slabě vibruje. Musí se spolehnout na instinkt a přístroje, kterých však na palubě mnoho nemá.

Srdce mu buší – stačila by drobná navigační chyba a místo do Prahy může zamířit neznámo kam, nebo hůř, ztratit kontrolu a zřítit se do Vltavy. Navíc motor v té vlhké mlze dvakrát podezřele zakucká a vynechá – Janovi zatrne, ale naštěstí tříválec znovu naskočí. Kašpar v duchu pobízí svůj stroj: „Jen vydrž, ještě pár minut!“

Mlha ho mezitím unáší kamsi nad neznámou část města. V kritické chvíli se mu však podaří prolomit clonu bílé tmy – přímo pod sebou na okamžik spatří povědomou lesklou stuhu řeky. Ano, Vltava ho dovede. A tu náhle, jako by mu sama Praha chtěla ukázat cestu, probleskne mlhou obrys velkolepé siluety – majestátní Chrám svatého Víta na Hradčanech!

Jen kousek stranou rozeznává i vysokou Petřínskou rozhlednu. Kašpar si oddechne. Okamžitě se orientuje: tady je západní okraj Prahy. Otočí stroj na jih a drží se toku Vltavy směrem k cíli.

Mlha zůstává za ním a před pilotem se otevírá panorama probouzející se stověžaté Prahy. Je 7 hodin a 45 minut ráno, když Jan Kašpar po 92 minutách letu dosáhne Velké Chuchle. Na okraji dostihového závodiště vidí domluvenou přistávací plochu (louku) a elegantně na ni nasměruje svůj stroj. Kola se dotýkají země, letadlo poskakuje a zastavuje se. Podařilo se! Jan Kašpar právě dokončil první dálkový přelet v dějinách českého letectví. Uletěl přes 120 kilometrů z Pardubic do Prahy a zapsal se tím zlatým písmem do historie.

Okolo přistávajícího letadla se okamžitě sbíhají první gratulanti. Mezi nimi nechybí chuchelský starosta Václav Liška ani pardubický továrník Josef Prokop, kteří Kašpara nadšeně vítají a tisknou mu ruku. Doráží také automobilový doprovod, který celou dobu stíhal let po silnici – v prvním voze přijíždí sám Kašparův otec František spolu s Evženem Čihákem.

Oči jim září pýchou a dojetím. Syn a bratranec právě dokázal něco nevídaného! Dojatý Jan sesedá z letadla a s úlevou se usmívá. Je 13. květen 1911 a Čech poprvé úspěšně dobyl oblohu na dlouhé vzdálenosti.

Kašpar se na místě rychle převléká – sundává zaprášenou pilotní kombinézu a obléká si připravený společenský oblek. Čeká ho totiž další úkol, tentokrát ryze pozemský a radostný: musí spěchat na svatbu kamaráda Langa. Díky dokonalé organizaci zvládl přiletět dříve, než kdokoliv čekal, a do kostela v centru Prahy tak dorazí včas.

Ačkoli pro jistotu nebyl určen jako svědek (báli se, že by „letec nemusel doletět“ a obřad by byl ohrožen), svým příletem přímo z nebes se stává nepřehlédnutelným svatebním hostem. Ještě předtím ale stihne v úzkém kruhu oslavit svůj úspěch: starosta Liška a továrník Prokop jej zvou na krátkou přípitek a svačinu do hotelu „U černého koně“ na Novém Městě. Kašpar zhluboka pije vítězný doušek – chutná jako směs benzínu, mlhy a nebe, jako příchuť triumfu.

Zpráva o jeho rekordním letu se mezitím šíří rychlostí blesku. Ještě týž den pražské ulice burcují vzrušením. Jan Kašpar se stává národním hrdinou. Český tisk na něj pěje ódy, označuje 13. květen 1911 za symbolický počátek českého letectví. Píše se, že Kašpar „zapsal Pardubice na leteckou mapu Evropy“ a dokázal, že i malý slovanský národ má své místo v dobývání oblak.

Francouz Louis Blériot, jehož letoun Kašpar použil jako základ, posílá osobní gratulaci – uznání od takové legendy těší dvojnásob. Rakousko-německý tisk už tak nadšený není, cítí možná lehkou rivalitu, neboť do té doby se o prvenství v českém letectví snažili hlavně němečtí letci žijící v monarchii. Ale Kašparův úspěch nelze popřít – překonal rekord v délce letu v celém Rakousku-Uhersku.

V následujících dnech je Jan Kašpar oslavován na každém kroku. Jeho letadlo je vystaveno po tři dny na pražském Žofíně, kam proudí davy zvědavců obdivovat ten křehký stroj, který dokázal pokořit vzdálenost Pardubice–Praha za pouhou hodinu a půl.

Výstava má charitativní rozměr – vstupné putuje na podporu novinářských organizací, což dokládá, jak dobře měl Kašpar kolem sebe vybudovanou síť příznivců a propagátorů. Z inženýra Jana Kašpara je superstar své doby. Kam přijde, tam ho lidé poznávají a zdraví. On sám ale nezahálí a nepolevuje ve své letecké aktivitě – naopak, úspěch ho motivuje k dalším výzvám.

Po triumfálním letu do Prahy nezavěsil Jan Kašpar letectví na hřebík – naopak se snaží posouvat hranice dál. V květnu 1911 pokračuje v předvádění svého umění na dalších místech. Například 21. května vystupuje v Čáslavi, kde ohromí publikum a poté demonstrativně dolétne s letadlem zpět do Pardubic. Začátkem června 1911 pokoří neoficiální výškový rekord, když nad Pardubicemi vystoupá do závratných 785 metrů.

Touží ale i po mezinárodním uznání – vydává se proto složit mezinárodní pilotní zkoušky do Vídně. Bohužel 22. června 1911 ve Vídeňském Novém Městě zkoušku nedokončí dle představ: při přistání poškodí podvozek svého stroje a přísná komise mu licenci neudělí. Je to rána prestiži – oficiálně zůstává „jen“ amatérským aviatikem bez mezinárodního průkazu.

Navzdory drobným nezdarům Kašpar pokračuje v létání s neústupnou vůlí. Několikrát havaruje – technika je vrtkavá a raná letadla často selhávají. Při jednom karambolu 13. října 1911 se dokonce zraní, když se jeho stroj zřítí při exhibici. Ale Jan má štěstí a neztrácí odvahu.

Ještě koncem roku 1911 si připisuje další významný primát: 6. prosince 1911 uskuteční první dálkový let s oficiálním cestujícím v Čechách. Společně s novinářem Jaroslavem Kalvou přeletí trasu z Mělníka do Prahy (opět do Chuchle) za 42 minut. Česká veřejnost jásá – Kašpar znovu dokazuje, že patří mezi absolutní špičku pionýrů letectví.

O pár dnů později vystupuje znovu v Praze, tentokrát dokonce po boku svého bratrance Evžena Čiháka, který se mezitím také stal uznávaným letcem. Jejich společné vystoupení 10. prosince 1911 vyniká symbolikou – kdysi rozhádaní bratranci teď společně brázdí pražské nebe.

Jenže čas ani technický pokrok se nezastaví. Jan Kašpar, jakkoli zapálený, cítí, že jeho hvězda pomalu dosahuje vrcholu. V roce 1912 už má v českém letectví konkurenci: přibývá dalších pilotů, stroje se rychle zdokonalují. Kašparův styl improvizovaného samouka naráží na limity. Dne 28. července 1912 absolvuje svůj poslední veřejný let na exhibici v Jindřichově Hradci – jenže ten bohužel končí fiaskem.

Dvakrát se pokusí vzlétnout, ale kvůli nepřízni počasí a možná i své únavě se sotva odlepí pár metrů nad zem. Publikum odchází zklamané a Jan Kašpar poprvé zakouší odvrácenou tvář slávy. Jeho letecká kariéra trvala vlastně jen dva intenzivní roky – od jara 1910 do léta 1912. Poté se nebe nad ním symbolicky uzavírá.

Na podzim 1912 Kašpar ještě doufá v návrat. Opravuje poškozené letadlo a dokonce do něj instaluje nový, silnější motor, aby držel krok s dobou. Jenže v květnu 1913 přichází rána z nejobtížnějších – umírá jeho milovaný otec František Kašpar. Ten, který stál u zrodu Janových úspěchů, který mu financoval první letoun a byl jeho oporou, je pryč.

Jan Kašpar zůstává bez svého největšího podporovatele. Náhlá ztráta otce ho hluboce zasáhne a utvrdí v rozhodnutí pověsit létání na hřebík. Musí se nyní postarat o rodinný majetek – hotel a další podniky. Létání, kdysi střed jeho vesmíru, odsunuje na vedlejší kolej. Jeho slavné stroje končí ve skladech; jeden z nich – onen historický Blériot, na kterém doletěl do Prahy – velkoryse daruje roku 1913 do Technického muzea v Praze, aby budoucí generace mohly obdivovat začátky aviatiky. Díky tomu se tento letoun dochoval dodnes jako vzácná památka.

Když roku 1914 vypuká 1. světová válka, definitivně se uzavírá jedna kapitola. Jan Kašpar je povolán do armády, avšak nikoli jako pilot – slouží v technickém zázemí rakousko-uherského letectva. Ironií osudu se do kokpitu už neposadí.

Po válce se sice krátce stává příslušníkem nově vzniklého československého letectva, dokonce působí jako úředník (referent) na Ministerstvu veřejných prací pro oblast letectví, ale k létání samotnému už se nevrátí. V nových časech se necítí ve své kůži – letectví se profesionalizuje a komercializuje, mladší piloti s lepším výcvikem a novými letadly přebírají otěže. Jan Kašpar, průkopník z jiné éry, v tom všem trochu tápe.

Po roce 1920 se Jan Kašpar pokouší nalézt nové uplatnění. Spolu s několika společníky investuje peníze do podniku mimo obor letectví – založí v Pardubicích parní pilu (dřevařský závod). Doufá, že zajistí sobě i rodině nový zdroj obživy a zúročí tak prostředky zděděné po otci. Jenže podnikání není jeho silná stránka.

Kašpar je geniální nadšenec, technik a vizionář, ale chybí mu obchodní dravost a možná i dostatek opatrnosti. Nevybírá si dobré partnery a brzy se ukáže, že pila nevynáší podle očekávání. Přichází hospodářská krize počátku 20. let a s ní finanční potíže. Zakázky ubývají, dluhy rostou. Jan Kašpar, kdysi hrdina národa, se ocitá na pokraji bankrotu. Postupně rozprodává, co se dá, aby udržel podnik nad vodou – marně.

Koncem roku 1926 je už zadlužený až po uši. Osobní život také není šťastný: oženit se nestihl, rodinu nemá, a někdejší sláva vybledla. Přátelé z aviatických kruhů se rozutekli vlastními cestami. Evžen Čihák sice přežil válku a dál se pohybuje v letectví, ale ani jemu osud nepřeje – s bratrem provozují autodopravu, a teprve později se Evžen uchytí jako letecký mechanik.

Jan se mezi tím utápí v depresích. Je mu teprve 43 let, ale připadá si jako stařec, který pozbyl smysl života. V lednu 1927 se ve skrytu duše pokouší sehnat pomoc – odjíždí dokonce za bratrancem Evženem do Prahy a žádá ho o finanční výpomoc. Evžen ho však s těžkým srdcem odmítá; sám nemá nazbyt pro svou rodinu. Toto odmítnutí je zřejmě poslední kapkou. Jan Kašpar se vrací do Pardubic zlomený a bez naděje.

Večer 28. února 1927 sedí Jan Kašpar odevzdaně ve své kanceláři u pardubické pily. Hromadí se před ním účty, výhružné dopisy od věřitelů, budoucnost nevidí. Pak jako by se v něm cosi zlomilo. Sahá po kanystru s benzínem – tou stejnou vonící kapalinou, která kdysi poháněla jeho milované stroje – a začíná ho vylévat po podlaze.

Polije svůj pracovní stůl, promočí benzínem vlastní křeslo. Sundá z věšáku svůj oblíbený šál, kdysi elegantní doplněk k obleku, a namočí ho do kaluže paliva. S lehkostí šílenství si ovine mokrý šál kolem hlavy. Snad chce udusit vlastní myšlenky, snad prostě neví, co činí. Vdechuje těžké výpary benzínu a pomalu ztrácí vědomí…

Ráno 1. března 1927 ho nacházejí spolupracovníci v bezvědomí, v záplavě pachu paliva. Okamžitě je převezen do nemocnice. Je ale pozdě. Kombinace otravy výpary a následného zápalu plic ničí Kašparův už tak zesláblý organismus. Dne 2. března 1927 Jan Kašpar umírá.

Oficiální záznam uvádí jako příčinu smrti „pneumonie“ – možná z milosrdenství, aby někdejší národní hrdina neměl nálepku sebevraha. Ale veřejným tajemstvím je, že legendární letec odešel ze světa vlastní rukou pod tíhou beznaděje.

Celé Pardubice jsou v šoku. První český aviatik, muž, který před lety proslavil město po celém světě, zemřel chudý a zdrcený. Dne 5. března 1927 se koná Kašparův pohřeb. Je mu dopřán důstojný obřad – městem prochází smuteční průvod a nad hřbitovem na rozloučenou krouží několik letadel. Jako by se nebe loučilo se svým oblíbencem. Lidé pláčou a vzpomínají na časy, kdy Jan Kašpar s jiskrou v oku vyprávěl o budoucnosti létání.

Zdroje:

https://www.novinky.cz/clanek/historie-pred-devadesati-lety-vyrazil-jan-kaspar-na-svatbu-kamarada-a-zapsal-se-tim-do-dejin-ceske-aviatiky-40360111

https://pardubice.rozhlas.cz/pred-110-lety-vzletl-jan-kaspar-ku-praze-letel-na-svatbu-8489273

https://zpravy.proglas.cz/udalosti/v-roce-1911-letel-aviatik-jan-kaspar-na-svatbu-zapsal-pritom-pardubice-na-leteckou-mapu-evropy/

https://epochaplus.cz/zahadna-sebevrazda-vzal-si-letec-kaspar-zivot-kvuli-dluhum/

https://www.idnes.cz/xman/adrenalin/jan-kaspar-letec-pardubice.A210504_164446_xman-adrenalin_lsv

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Ka%C5%A1par

https://www.irozhlas.cz/veda-technologie_technologie/prukopnik-ceske-aviatiky-kaspar-zemrel-pred-90-lety-dodnes-se-presne-nevi-jak_201703021347_lreznik

https://www.youtube.com/watch?v=BaBgzVrnp9I

https://www.youtube.com/watch?v=lIajQysHDgw