Říkali mu Král ventilů. Karel Velan byl hrdinou v Kanadě, ale u nás ho téměř nikdo nezná

Muže, který v Kanadě vybudoval průmyslové impérium a stal se oslavovanou ikonou, zatímco v zemi, kterou byl nucen opustit, jeho jméno téměř upadlo v zapomnění.

Představte si kolosální město z oceli plující na vlnách, letadlovou loď amerického námořnictva třídy Nimitz, jako je USS Dwight D. Eisenhower. Její síla je téměř nepředstavitelná, poháněná tlukoucím srdcem jaderného reaktoru, který dokáže napájet celé město. Hluboko v jejích útrobách, v bludišti potrubí, kde sebemenší selhání může znamenat katastrofu, pulzuje životodárná pára pod enormním tlakem.

Zde, v tomto neviditelném světě, kde je absolutní spolehlivost otázkou života a smrti, závisí vše na malých, ale nepostradatelných součástech – na ventilech. A právě tyto ventily, které musí odolat pekelným podmínkám, nesou jméno Velan.

Je to téměř neuvěřitelný paradox studené války. Muž, který uprchl před komunistickou tyranií, se stal jedním z nejzásadnějších dodavatelů pro nejcitlivější vojenskou technologii západního světa.

Jeho osobní příběh nebyl překážkou; naopak, byl důkazem jeho ideologické spolehlivosti. Důvěra, kterou do něj americké námořnictvo vložilo, nebyla jen důvěrou v jeho geniální inženýrství, ale i v jeho životní postoj.

Spolupráce začala už s první jadernou ponorkou na světě, legendární USS Nautilus, a pokračovala dodávkami pro více než 950 plavidel amerického námořnictva a NATO, včetně všech amerických jaderných letadlových lodí. Společnost Velan Inc. se v roce 1970 stala prvním výrobcem ventilů, který získal prestižní certifikaci ASME „N“ pro jaderný průmysl – pečeť nejvyšší možné kvality a důvěry.

Ale Velanův dosah se nezastavil na hladině oceánu. Jeho komponenty se staly páteří energetického průmyslu. Najdete je v ropných a plynových rafinériích, v chemických továrnách a především v jaderných elektrárnách po celém světě. Od kanadských reaktorů CANDU přes americké PWR a BWR až po evropské typy – ventily Velan byly instalovány v téměř všech amerických, francouzských a kanadských jaderných blocích.

A když se lidstvo vydalo ke hvězdám, Velan šel s ním. Jeho výrobky byly použity i v kritických systémech amerických raketoplánů, kde byla tolerance k chybě naprosto nulová. Kdo byl ten muž, jehož jméno se stalo synonymem pro absolutní spolehlivost v nejnebezpečnějších prostředích, jaké si lze představit?

Než se stal králem ventilů v Montrealu, byl Karel Velan nadějným mladým inženýrem v Československu. Narodil se v roce 1918 v Ostravě, ale jeho dětství a mládí byly poznamenány tragédií. V deseti letech mu zemřela matka na leukémii. Jeho otec a sestra zahynuli během druhé světové války. Tyto rány osudu v něm však ukovaly nezdolnou vůli a touhu tvořit. Vystudoval strojní inženýrství na VUT v Brně, ale kvůli nacistické okupaci a uzavření vysokých škol musel na svůj diplom čekat dlouhých šest let.

Po válce, v krátkém nadechnutí svobody, se okamžitě vrhl do práce. Spolu s přítelem založil firmu Velbo a brzy nato i vlastní podnik na výrobu inovativních textilních strojů. Jeho talent byl zřejmý. V roce 1947 odcestoval na studijní cestu do Spojených států a jeho podnikání začalo získávat mezinárodní rozměr. Zdálo se, že před ním leží zářná budoucnost.

Pak ale přišel únor 1948. Komunistický převrat a nástup totality znamenaly konec svobodného podnikání a začátek nové éry strachu. Pro člověka s Velanovým rozhledem a ambicemi se Československo přes noc stalo klecí. Stál před osudovým rozhodnutím. Zůstat a nechat si vše, co vybudoval, znárodnit a přizpůsobit se režimu, který z duše nenáviděl, nebo riskovat vše a utéct?

Zvolil druhou možnost. V roce 1948, s manželkou Olgou a dvěma malými syny, opustil vlast. Zanechal za sebou vše – firmu, majetek, přátele i zbytek rodiny. Jejich cesta vedla nejprve do Švýcarska, kde strávili zhruba rok. Právě tam, v dočasném exilu, se zrodil jeho první revoluční vynález. V roce 1949 se rodina vydala na poslední etapu své cesty – do Kanady. Jeho znalost šesti jazyků mu otevřela dveře, ale v kapse neměl téměř nic. Jen nezdolnou vůli a geniální mysl.

Opakovaná ztráta – rodiny, vlasti, majetku – se stala katalyzátorem jeho neuvěřitelné tvůrčí energie. Akt tvoření se pro něj stal způsobem, jak se vyrovnat s traumatem a překonat ho. Nemohl získat zpět svou rodinu ani svou zemi, ale mohl vybudovat něco tak velkého a trvalého, co by už nikdo nikdy nemohl zničit. Jeho nezměrná ctižádost nebyla jen touhou po úspěchu; byla to hluboce zakořeněná psychologická odpověď na život plný ztrát.

Příběh Karla Velana v Kanadě začíná symbolickým gestem, které spojuje dva velikány českého průmyslu v exilu. Po příjezdu do Montrealu v roce 1949 si pronajal svou první malou dílnu. V tomto skromném prostoru, začal Velan přetavovat své nápady ve skutečnost.

Ještě ve Švýcarsku totiž vynalezl a nechal si patentovat revoluční bimetalický odlučovač páry, známý jako „Velan Universal Steam Trap“. Nešlo o pouhé vylepšení; byl to technologický skok, který přinášel energetickou úsporu 30 až 50 %. V roce 1950 oficiálně založil společnost Velan Engineering Ltd. a s prototypem v ruce se vydal na odvážnou misi. Jako neznámý uprchlík s čerstvě založenou firmou se vydal na tříměsíční obchodní cestu po průmyslových centrech Spojených států a Kanady.

To, co následovalo, nikdo nečekal. Nebyl to jen jeho vynález, co ohromilo americké a kanadské průmyslníky, ale i jeho neuvěřitelná vize a přesvědčivost. Vrátil se s objednávkami na neuvěřitelných 42 000 kusů svého odlučovače. Tento triumf katapultoval jeho firmu z garážového podniku mezi vážné hráče na průmyslové scéně.

Od tohoto momentu byl jeho vzestup nezastavitelný. Byl skutečným globálním vizionářem. Už v roce 1954 založil první zámořskou továrnu ve Velké Británii. V roce 1956 osobně procestoval svět, aby vybudoval mezinárodní síť distributorů. Jeho impérium se rozrostlo na tři kontinenty, s výrobními závody v Kanadě, USA, Evropě i Asii, a v dobách největší slávy zaměstnávalo téměř 2 000 lidí. Z jediného patentu vyrostl gigant, jehož jméno se stalo zárukou kvality v těch nejnáročnějších odvětvích na světě.

Karel Velan však nebyl jen obyčejným průmyslníkem. Zatímco jeho firma dobývala svět, jeho mysl se upínala mnohem dál – až ke hvězdám. Jeho celoživotní vášní byla kosmologie, astronomie a fyzika.

Sám, jako amatérský astrofyzik, se pustil do boje s největšími otázkami existence. Napsal dvě obsáhlé knihy, The Multi-Universe Cosmos (1992) a The Birth and History of the Cosmos (2000). V nich představil vlastní odvážnou teorii o vzniku vesmíru, která se snažila vyřešit problematický koncept „singularity“ v teorii Velkého třesku.

Jeho práce nebyla pouhým výstřelkem excentrického milionáře. Vzbudila vážný zájem v odborných kruzích a přivedla ho do kontaktu s největšími mozky své doby, včetně Sira Stephena Hawkinga a královského astronoma Sira Martina Reese z Cambridgeské univerzity. Právě Sir Martin Rees označil Velanovu knihu za „pozoruhodný úspěch“.

Na první pohled se zdá, že průmyslové inženýrství a teoretická kosmologie jsou dva naprosto odlišné světy. Jeden je o praktické aplikaci a hmotné realitě, druhý o abstraktní teorii. Pro Velana to však byly dvě strany téže mince. Jeho geniální mysl byla poháněna neukojitelnou zvědavostí a touhou pochopit, jak věci fungují na té nejzákladnější úrovni.

Ať už rozebíral principy termodynamiky, aby zdokonalil ventil, nebo se zamýšlel nad původem hmoty ve vesmíru, jeho přístup byl stejný: dekonstruovat systém na jeho základní principy a pak ho znovu složit v lepší, logičtější podobě.

Svou vášeň navíc nezištně sdílel s ostatními. V kanadském Quebecu financoval a vybudoval dvě instituce věnované kosmologii: Velan Cosmolab v Mont-Mégantic a astronomický pavilon v Mont-Tremblant, aby i veřejnost mohla nahlédnout do tajemství vesmíru, který ho tak fascinoval.

Navzdory svému obrovskému úspěchu v cizině Karel Velan nikdy nezapomněl na zemi, odkud pocházel. Jeho životní filozofie byla prostá a hluboce lidská, nejlépe shrnutá jeho vlastními slovy: „Mne vždy v životě víc těšilo dávat než dostávat.“ Tato věta nebyla jen prázdnou frází; byla motorem jeho neuvěřitelné filantropie, která zanechala hlubokou a trvalou stopu právě v České republice.

Nejvýmluvnějším příkladem je příběh jeho setkání s Olgou Havlovou během první státní návštěvy Václava Havla v Kanadě v roce 1990. Během rozhovoru si tehdejší první dáma posteskla nad zdevastovaným stavem československého zdravotnictví a sociální péče po dekádách komunistické vlády. Velanova reakce byla okamžitá a velkorysá. Jak vzpomíná jeho syn Tom: „…navrhl Olze Havlové, aby založila charitativní organizaci, a on by byl první, kdo by ji odstartoval darem 100 000 dolarů.“

Tento okamžik, tento spontánní projev štědrosti, se stal podle slov samotné Olgy Havlové přímou inspirací pro založení jedné z nejvýznamnějších polistopadových charitativních organizací – Výboru dobré vůle.

Nebyl to však ojedinělý čin. Karel a jeho žena Olga se stali doživotními patrony nadace a jejich podpora nikdy neustala. Celkově věnovali na dobročinné účely v České republice více než milion dolarů. Jejich pomoc byla cílená a promyšlená. Financovali vznik „Domova Olga“ v Blansku, centra pro lidi s mentálním postižením. Podporovali stáže českých lékařů v Kanadě a USA, přispěli na pomoc obětem katastrofálních povodní na Moravě a stáli u zrodu Česko-kanadské obchodní komory.

Zatímco ve své adoptivní vlasti, v Kanadě, byl oslavován jako národní hrdina, v zemi svého původu zůstává pro většinu lidí neznámým jménem.

Seznam jeho kanadských poct je ohromující. Obdržel nejvyšší kanadské vyznamenání v oboru strojírenství, Zlatou medaili Engineers Canada. Byl jmenován rytířem Národního řádu Quebecu, nejvyššího civilního vyznamenání této provincie, a stal se důstojníkem Řádu Montrealu. Jeho přínos komunitě byl tak velký, že ho indiánský kmen Kanesatake Mohawk jmenoval čestným náčelníkem Medvědího klanu. V Kanadě byl ztělesněním úspěchu, inovace a štědrosti.

V České republice, navzdory jeho obrovské filantropii a fascinujícímu příběhu, je jeho jméno téměř neznámé. Ano, obdržel cenu Gratias Agit za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí a Stříbrnou pamětní medaili Senátu, ale nikdy se nestal všeobecně známou osobností, jakou by si bezpochyby zasloužil být. Zemřel ve věku 99 let v Montrealu v Kanadě.

Zdroje:

https://web.archive.org/web/20211126135401/http://scriptum.cz/soubory//scriptum/novy-domov-toronto/novy-domov_toronto_2008_20.pdf

https://www.czsk.net/svet/clanky/svet/velancena.html

https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Velan

https://engineerscanada.ca/awards-and-honours/recipients/a-karel-velan-0

https://cesky.radio.cz/anketa-zahranicni-cech-roku-2012-karel-velan-8550995

https://mzv.gov.cz/ottawa/cz/aktuality/dne_29_zari_2017_zemrel_v_montrealu_pan.html

https://ville.montreal.qc.ca/ordre/en/karel-velan

https://cesky.radio.cz/kanada-nabizi-radu-unikatnich-krajanskych-pribehu-8760257

https://velan.com/