Článek
Hotelový apartmán v Dubaji byl přesně takový, jaký si influencerky vysní: postel velká jako taneční parket, prosklená stěna s panoramatem mrakodrapů, privátní infinity bazén na terase. Vzduch voněl luxusní kosmetikou a solí od Perského zálivu. Čtvrtý den jsem tu byla na sponzorovaném pobytu pro známou značku plavek. Můj Instagram přetékal fotkami dokonale naaranžovaných drinků a hashtagy #dubailife #blessed.
Dovolená? Kdepak. Byly to závody. Každý východ slunce znamenal fotku v jogínské pozici, každé jídlo se muselo zdokumentovat dřív, než jsem ho mohla ochutnat. Kufr nacpaný outfity, které jsem oblékala jen do stories. Já – manažerka, modelka i fotografka v jedné osobě – jsem sotva popadala dech. Na snímcích jsem ale zářila.
Nazítří přišla zlatá hodinka. Převlékla jsem se do nových bikin, učesala, nasadila pracovní úsměv a spustila živé vysílání.
„Ahoj, moje lásky!“ mávala jsem do kamery opřené o láhev šampaňského. „Posílám paprsky z ráje! Musím vám ukázat ten božský západ…“ Rozjela jsem klasický motivační monolog o vděčnosti a tvrdé práci, zatímco slunce padalo do oranžového oparu.
Pak jsem chtěla mobilem pootočit. Zavadila jsem o něj, spadl – objektiv mířil vzhůru. Pár vteřin, ale stačilo to. Sledující uviděli pravdu: křeslo zasypané oděvy s cedulkami, tři ring-lighty, rozházené sponzorské krabice, na zemi tác se studenými hranolkami – včerejší večeří, kterou jsem nestihla sníst. Továrna na sny bez retuše.
Strnula jsem, pak vysílání v panice ukončila. Pozdě: tisíce očí už realitu zahlédly.
A přišla lavina. Notifikace pípaly jak kulomet. Dřívější srdíčka nahradila čistá zloba.
„Tak to je tvoje #dreamlife? Haldy hadrů a starý hranole?“
„Celou dobu nás taháš za nos. Falešná nádhero!“
„Šetřím na tvůj ‚must-have‘ krém – ty ho máš na zemi v pěti kusech. Fuj!“
Nepsali jen anonymové. Ozývaly se holky, jejichž nick jsem znala z každého lajku. Cítily se podvedené. Prodávala jsem jim dokonalost – a rozbila jim ji na kusy.
Do hodiny přišel mail od sponzora: okamžité ukončení spolupráce, „poškození image značky“. Přes noc zmizelo padesát tisíc followerů. Čísla – moje obživa – padala dolů volným pádem.
Zbytek pobytu jsem strávila zavřená v apartmánu. Objednávala jsem jídlo, které jsem nefotila. Dívala se na západ, aniž bych ho sdílela. Poprvé po letech jsem byla sama se sebou – a bylo to děsivé.
Kariéra, kterou jsem budovala roky, se zhroutila během pěti sekund. Instagram ztichl. Sponzoři i příjem jsou pryč. Získala jsem zpátky soukromí, jen zatím nevím, co s ním. Hořkosladkou úlevu střídá panika z budoucnosti.
