Článek
Načerpat sílu. Ano, načerpat sílu od našich dětí, od termínů v práci, od stereotypu. A asi byste se divili, kolik lidí v našem okolí to považuje za něco nemyslitelného. Podle některých známých je to nezodpovědné, vždyť malé děti potřebují hlavně mámu.
Jiní tvrdí, že to není fér, protože holky přijdou o společné chvíle, a další tiše závidí, jelikož buď nemají hlídací babičky, nebo třeba prostředky na výlet navíc. „No, to já bych takhle nemohla, jet si užívat do wellness bez dětí. To bych jim neudělala, počkám si, až odrostou, to je přece sobecké,“ sdělila mi nedávno známá z práce.
Přitom tak trochu zapomíná, že její partner má filozofii „v práci odpracováno, doma padla“. On si své splnil, a ona, protože je doma, má se starat o rodinu a jeho nechat po náročném dni relaxovat. Na výlet do zoo s dětmi nejde, natož na dovolenou. Ale to je jejich volba a každý by si měl žít po svém, aniž by soudil ostatní.
Pokud mě něco život naučil, tak to, že na hodnocení ostatních nesejde. Jak říkávala moje teta: „Názory ostatních ti složenky nezaplatí.“ A měla svatou pravdu. Děti samozřejmě potřebují své rodiče, to nikterak nezpochybňuji, ale jsem přesvědčená, že pár dní bez nás jim nezpůsobí trauma na celý život a rozhodně to nenaruší naše vzájemné pouto.
Spíše naopak. A že holky přijdou o zážitky, které si užijeme v horách? Ano, o tyhle konkrétní přijdou, ale je to plně vyváženo tím, že prožijí své vlastní dobrodružství a krásné momenty s babičkou a dědou.
Uvědomuji si, jaké máme obrovské štěstí v našich rodičích, kteří si čas s vnučkami nesmírně užívají a vždy se sami aktivně nabízejí. Díky nim máme šanci pečovat o náš vztah, být chvíli jen partneři. O financích se nebavím, je mi jasné, že ne každá rodina si může dovolit dovolenou v Alpách, natož dvě ročně.
Ale jak se říká, každý je strůjcem svého štěstí a nemyslím si, že bychom se měli stydět za to, že se díky naší práci máme dobře. Nic nám nespadlo do klína. A ano, slyšíte správně, dva výlety ročně. Protože už jsem čelila i reakci, že je od nás sobecké jet do hor, a děti nechat doma. Naše dcery samozřejmě o hory nepřijdou, jezdíme na velkou letní dovolenou k jezerům i s nimi, nejsme barbaři, kteří by sebe stavěli na první místo, to v žádném případě.
Ale dokud existuje možnost jet sami, chceme ji využít na maximum. Je to jen pár dní v roce a člověk se vrátí s tak čistou hlavou a novou energií, že pak zvládá vše s lehkostí. Narozením dětí se z nás nestává jen servisní jednotka. Pořád jsme partneři, milenci a přátelé, kteří musí dodávat kyslík i své vlastní lásce, aby nevyhasla.
A to je podle mě klíčové. Protože zbožňuju být mámou, miluju své dcery a chtěla jsem je, ale to nevylučuje, že se stále chci cítit jako přitažlivá žena pro svého muže. Chci. Je nám přes třicet a já si chci život užít se vším všudy. A je mi upřímně jedno, co si o tom myslí okolí, protože nežije v naší kůži. Takže pokud váháte, jestli není sobecké svěřit děti hlídání a prožít kvalitní čas ve dvou, věřte mi, že není. Je to ta nejlepší vitamínová injekce, kterou můžete svému vztahu a celé rodině dát, protože její pozitivní účinky pocítíte všichni.
