Článek
Minulé léto se mi přihodilo něco, co bych předtím považovala za naprostou šílenost. Rozhodli jsme se s přáteli, že zopakujeme starou tradici a vyrazíme společně na vodu, tak jako kdysi v osmnácti. Jen místo divokého mládí máme za sebou manželství, rodiny a spoustu povinností. Já jsem ale cítila, že nutně potřebuju změnu a dobrodružství, tak jsem nahodila úsměv, zabalila pár věcí a těšila se, jak si s partou zase po letech užijeme vodáckou pohodu.
Manžela jsem přemluvila, aby jel taky. Na loď se příliš netvářil, ale slíbila jsem mu, že to zvládneme v klidu, a hlavně se mu líbila představa večerních táboráků. Naše dvě děti jsme mezitím odvezli k mým rodičům na venkov. Když jsme konečně dorazili do kempu na Sázavě, byla už večerní obloha plná hvězd, a já jsem netrpělivě vyhlížela staré kamarády. Bylo tam pár nových tváří, ale hlavně se objevili ti, které jsem roky neviděla – včetně Marka. V mládí jsme si spolu sem tam flirtovali, ale nikdy to nezašlo dál. Už tehdy mi byl sympatický, i když tak trochu slavný sukničkář.
Všichni jsme se sešli kolem ohně a za chvíli padaly vtípky, jak kdyby se čas vrátil o spoustu let zpátky. Přes den jsme sjížděli řeku, mávali lidem v protějších lodích, zastavovali na pivo a občas se nechali zlákat k opečenému špekáčku. Navečer se opět rozhořel oheň, vytáhly se kytary, a já si dala skleničku vína. Možná i dvě. Možná i tři. To už se z paměti trochu vytrácí. Manželovi se chtělo spát, tak se zvedl a odešel do našeho malého stanu. Já jsem se najednou cítila plná energie a zaujatě se bavila s Markem, který mě provokativně škádlil.
„Chyběla jsi mi, Aleno, to naše starý pošťuchování bylo vždycky fajn,“ řekl a nahnul se ke mně tak, až jsem cítila vůni jeho sprchového gelu. Možná to zní směšně, ale v tu chvíli mě to vyloženě rajcovalo. Doma jsem nic podobného dlouho nezažila – manžel už snad roky nemá o nějakou romantiku ani trochu zájem, a v posteli chce vždycky jen rychlovku, když už vůbec něco chce. Mně to nikdy nestačilo, ale postupně jsem rezignovala. Jenže s Markem se ve mně probudila zapomenutá jiskra. Zalila mě chuť riskovat, i když jsem věděla, že to překračuje všechny hranice, které jsem si kdy stanovila.
Když si Marek všiml, že se na něj dívám takovým tím výmluvným pohledem, beze slov mi naznačil, abych ho následovala. Hlava se mi trochu točila vínem, adrenalinem a touhou. Vytratili jsme se od ohně. Vzpomínám si, jak jsme procházeli mezi stromy na kraji kempu, kde už nesvítila žádná světla. Vedl mě až ke staré dřevěné lávce, která vedla kousek k řece. Rozprostřel menší deku, kterou sebral bůhvíkde. Netušila jsem, že má tak vychytralé plány, ale teď mi to rozhodně nevadilo.
Jen co jsme si klekli, Marek mě začal vášnivě líbat. Rozechvělo mě to víc, než bych kdy čekala. Dlouho jsem totiž nezažila žádnou spontánní akci. „Budeš v pohodě?“ zeptal se šeptem, zatímco mě hladil po zádech. Kývla jsem, jako by to bylo úplně normální. Hlava mi opakovala, že to je obří risk, ale zbytek těla mě popoháněl: „Udělej to, teď a tady!“
Na tu noc nikdy nezapomenu. Nešlo jen o samotnou slast, ale o to, že se konečně někdo zajímal o mé potřeby. Bylo to krátké, impulzivní a neskutečně vzrušující. A nakonec jsme si dopřáli hned dvě kola. Marek rozhodně věděl, jak na mě sáhnout, abych se cítila žádoucí, i když jsem měla už čtyřicítku za krkem a v manželství trochu upadlou sebedůvěru. Když bylo po všem, leželi jsme na dekách a smáli se tomu šílenému riskování, jak se budu vracet ke stanu, kde můj muž tvrdě spí. Nakonec jsem se potichu vrátila, rozklepaná, plná výčitek a současně až omámená tím, co se právě stalo.
Další den jsme na sebe s Markem koukali tak, aby to nikdo nezaznamenal. Nikdo netušil, co se mezi námi v noci odehrálo, a já jsem se snažila tvářit, že se nic nestalo. Jenže když nadešla další noc, pokušení se ozvalo nanovo. Manžel znovu odpadl brzy a parta se bavila. A já? Nedokázala jsem se ovládnout. Vůbec jsem nečekala, že se něco podobného může znovu opakovat, ale Marek mě během chvilky odvedl k úpatí nízkého srázu u řeky. Tentokrát to bylo drsnější, snad jsme se oba cítili jistější v tom, že nebudeme odhaleni. Adrenalin z hrozby prozrazení tomu dodával ještě větší náboj.
Když jsme se pak loučili, měla jsem smíšené pocity. Na jednu stranu jsem byla strašně unavená probdělými nocemi, ale v nitru jsem se cítila jako znovuzrozená. Jako by mi někdo připomněl, že jsem stále schopná cítit touhu a vášeň. Domů jsem se vrátila s manželem a s rozporuplným tajemstvím v hlavě. Rozhodla jsem se nikomu a nikdy nic nepřiznat. Dodnes, když se s Markem výjimečně vidíme, se na sebe jen letmo podíváme a vyměníme si potutelný úsměv, který připomíná pár divokých letních nocí. Nikdy jsem nelitovala, že jsem tenkrát podlehla. Ano, bylo to nezodpovědné a ohrozila jsem svůj vztah, ale v mých očích to byl poslední pokus cítit se aspoň na chvíli opravdu naživu. Něco, co mi doma zoufale chybělo.
