V Polné našli (1899) mrtvou dívku. Obviněn byl Leopold Hilsner a následovala obří vlna antisemitismu

Dívka byla brutálně zabita – zřejmě vážně zraněná údery holí a kameny na hlavu, pak jí byl ostrým nožem proříznut krk a tělo bylo po částech odtáhnuto do mlází. Obnažená postava neměla známky znásilnění, příčinou smrti bylo vykrvácení.

Přihlížející na místě činu ihned zahlédli hlubokou, čistě provedenou řežnou ránu na krku a začali hovořit o „podkošerování“ – řezu podobném židovské rituální porážce dobytka.

Jedna z četných šeptaných vět prý zněla: „Proboha, ona je podříznutá jako dobytče, je podkošerována – to udělali Židi!“. Tak začala kolovat zvěst, že popravení dívenky se dopustili místní Židé jako součást údajného starobylého krvavého rituálu.

Krátce po objevení těla zahájil vyšetřování strážmistr Josef Klenovec z místní četnické stanice. Již na Bílou sobotu 1. dubna 1899 vyhlásil záhadný případ za vraždu, a protože okolní vesnice o Anežce nevěděly zhola nic, zaměřil podezření na romské a židovské tuláky v regionu.

O čtyři dny později – 4. dubna – zajistil úkryt židovského tuláka Leopolda Hilsnera (22) v Polné. Klenovec v Hilsnerově bytě prohledal skříň a objevil v ní – jak se zdálo – kalhoty s rezavými skvrnami připomínajícími zaschlou krev.

Hilsner, jenž žil s rodinou tři domy od místa činu a měl už předtím pověst floutka, vysvětlil, že skvrny jsou hlínou z cihelny; ale vyšetřovatel mu neuvěřil. Strážmistr rozčileně Hilsnera zatkl a přivedl spoutaného přes celé město.

Jeho zadržení se vyjímalo v místním tisku – a pro mnoho lidí to znamenalo, že byl pachatelem dopaden. Skutečný motiv vraždy ovšem zůstával záhadou, neboť ani tento důkaz nezaručil Hilsnerovu vinu – a policie zanedlouho čelila tlaku veřejnosti vysvětlit mnohá „ale“.

Před soudem v Kutné Hoře stál Hilsner už 12. září 1899. Obvinění z vraždy vedl rakouský státní prokurátor JUDr. Antonín Schneider-Svoboda, advocatus fisci, typický úředník rakouského soudu.

Největší míru pozornosti ovšem vzbudil známý český nacionalista JUDr. Karel Baxa, poslanec a pozdější pražský primátor, který zastupoval rodinu zavražděné jako soukromý žalobce. Baxa při procesu nešetřil exhibicí: pronášel narážky na údajné rituálním pozadí vraždy, používaje v hovorové publicistice (i mimo soudní síň) rétoriku krvavého spiknutí Židů proti „našim modrookým dívkám“.

Naproti tomu Hilsnera obhajoval JUDr. Zdenko Auředníček z Kutné Hory, jenž po neúspěchu místního advokáta převzal jeho obhajobu a snažil se vyvrátit pověry o rituální vraždě. Auředníček jako advokát ex offo pracoval s velkou obezřetností – musel „proti židovské řeči“ prokurátora Schneidera-Svobody a čelit útokům Baxy. Za své nezištné vystoupení pak posléze zaplatil velkou cenu. Byl společensky napadán a přišel o velkou část klientely.

Ve zpolitizované soudní síni v Kutné Hoře hrál klíčovou roli i veřejný zájem a sílící napětí národnostních protikladů Přestože Hilsner na výtky i podrobné otázky soudů odpovídal snaživě, samotné důkazy byly spíše mlhavé a nepřímé.

Jediným „důkazem“ byla Baxou vyzdvihovaná skvrna na kalhotách, o které Hilsner sám hovořil – nicméně pro rakouské právo zůstávala sporná. Po čtyřech dnech (16. září) byl na základě těchto indicií – a hlavně pod tíhou masivního tlaku veřejného mínění – Hilsnerovi vynesen rozsudek trestu smrti oběšením.

Proces v Kutné Hoře provázela mimořádná publicita. Kromě Baxy se ho účastnili novináři z celé monarchie; výsledky se ihned objevily v českém i vídeňském tisku. V českých venkovských novinách, ale i radikálním tisku, se utrousily bulvární nadpisy a lživé domněnky o údajném židovském spiknutí. Mnozí hlasatelé nacionalistických i katolických tiskovin bez zábran nabízeli podrobnosti, které nikdy nepocházely ze soudní síně, nýbrž z pouhé fámy. V tom duchu vešel mezi lid i infamní popěvek:

„Nekupujte u Židů, cukr, kávu, mouku –
voni nám zavraždili modrovokou holku.
Anežka Hrůzová byla zavražděná,
od Poldy Hilsnera byla podřezaná.“

Takové lidové písně i odporné karikatury s eroticko-násilnickou tematikou (Židé pijící křesťanskou krev) měly jediný cíl – upevnit veřejný názor, že na vině musí být nutně Žid. Všeobecná histerie tak dopomohla odsouzení Hilsnera i dalšímu eskalování „hilsneriády“.

Veřejná reakce na rozsudek byla okamžitá. Proti „rituální vraždě“ se ozývaly buřičské výpovědi i v Praze, kde působil mladý profesor T. G. Masaryk. Masaryk totéž léto 1899 zahájil spolu s dalšími liberálními mysliteli sbírku podpisů pod výzvu za právní revizi soudu v Polné – dokument obsahující důkazy o nesmyslnosti obvinění. V Praze i jinde se konaly demonstrace a studentské shromáždění na Masarykovu podporu. Učitelé i univerzitní studenti se vyslovili proti tlakům vůči Židům. Masaryk v té době opakovaně navštívil Polnou, prohlédl si místo činu a v článcích popsal i absurditu důkazů.

Za svoji snahu o spravedlnost však Masaryk sklidil naopak nenávist extrémistů. Kverulantské antisemitské noviny i nejrůznější ohlašovatele bulvarů „o židovské vraždě“ ho útočně osočovaly. Jak vzpomínal, jeho kolegové studenti nakonec za hesel: „Za Hilsnera je zaplacen od Židů!“ jeho veřejné přednášky bojkotovali, někteří ho dokonce vyzývali, aby opustil univerzitu.

Studenti ho obvinili, že „bere židovské úplatky“, a v roce 1900 jeho jméno na protest pokřikovali i z posluchárny. Masaryk přesto zůstával neústupný: v brožuře Význam procesu polenského pro pověru rituální z roku 1900 podrobně vysvětlil, proč neexistuje v judaismu žádný zájem na lidské krvi. Rituální vraždu prohlásil za starou pověru a celou kauzu označil za politicky motivovanou kampaň nacionálních nálad.

Ohlasové fenomény po úvodním soudu rychle přerostly v celospolečenské napětí. Zlatokopecké i katolicky zaměřené listy začaly produkovat plakáty, pohlednice i černou kroniku a veřejně vyzývaly k bojkotu židovských obchodů.

Zlidověly protižidovské písničky a rýmovačky - například výše uvedená lidová odrhovačka se stala výmluvnou ukázkou rozpoutaných emocí.

V encyklopediích a dochovaných textech se dnes dodává, že „ekonomický bojkot Židů“ doprovázely také anonymní letáky a nástěnné karikatury – kresby zobrazující „Židy ležící na kostřičkách zabité panenské dívky“ či „zaklínající se krvavým slibem“, které se dodnes objevují na aukčních portálech.

V této době ztratila židovská komunita Polné zhruba tři čtvrtiny svých obyvatel – obávali se násilí, bohoslužby v synagoze přestaly být pravidelné a řada rodin emigrovala nebo alespoň dočasně uprchla. Do policejního i soudního vyšetřování se vložily i náboženské autority – katolická církev se na počátku procesu v Polné přiklonila k veřejnému mínění.

Hilsnerovi právníci předložili odvolání – kritizovali nekonzistence v důkazech i vyšetřovací postupy. Rakouský ministr spravedlnosti požádal o samostatné přezkoumání. Dne 25. října 1900 byl zahájen odvolací soudní proces u Krajského soudu v Písku.

Atmosféra byla podobně vyhrocená jako v Kutné Hoře. Navíc státní zástupce připravil další bod: Hilsner byl vzat do vazby i kvůli podezření, že se podílel na vraždě Marie Klímové z července 1898 (patnáctileté dívky z Jindřichova Hradce).

V průběhu procesu se opakovala taktika z předešlého soudu – Baxa znovu vystupoval jako silný agitátor a bylo slyšet srovnání obou případů. Auředníček opět hájil Hilsnera s opatrností a důrazem na nesrovnalosti v dopisech, svědectvích a znaleckých posudcích. I on zůstal nehonorován; podle tehdejších zpráv dokonce část veřejnosti obracela svůj hněv i proti němu za jeho „obhajobu cizího Žida“.

Po několika dnech líčení (14. listopadu 1900) odvolací soud v Písku opět vyhlásil smrtící ortel: Hilsner odsouzen k trestu smrti oběšením za obě zmíněné vraždy. Jen několik měsíců od toho ale stávající poměry v monarchii rostly nervozitou. Císař František Josef I. rozsudek smilnil – výnos z 11. června 1901 změnil trest z popravy na doživotní žalář.

Na počátku první světové války udělil císař Karel I. generální amnestii: Hilsner v březnu 1918 prošel bránami věznice a ve svých padesáti letech se vrátil do civilu. Do své smrti v roce 1928 už se však nikdy nedočkal formálního zproštění obvinění či přezkumu rozsudku – skutečný vrah Anežky Hrůzové zůstal nevypátrán.

Zdroje:

https://www.captour-paja.cz/l/zlocin-v-polne/

https://www.jewishmuseum.cz/en/program-and-education/exhibits/archive-exhibits/363/

https://www.holocaust.cz/dejiny/antisemitismus-2/historicky-vyvoj-antisemitismu/moderni-antisemitismus/hilsnerova-afera-1899-1900/

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/archiv/nekupujte-u-zidu-cukr-kafe-mouku-264185

https://zpravy.aktualne.cz/domaci/hilsnerovy-afery/r~b2c2fb6a096511eb9d74ac1f6b220ee8/

https://www.reflex.cz/clanek/historie/97451/proces-s-leopoldem-hilsnerem-odkryl-celospolecenskou-vlnu-antisemitismu-te-se-postavil-t-g-masaryk.html

https://cs.wikipedia.org/wiki/Leopold_Hilsner

https://www.youtube.com/watch?v=eSUPEm_hvqk