Článek
Narodil se krátce po válce, 5. července 1945 na pražském Žižkově, do umělecké rodiny. Jeho otec František Viktor Sodoma byl akademický malíř a zároveň zpěvák. S manželkou Vlastou spoluzaložili proslulou kavárnu Reduta.
Malý Viktor vyrůstal obklopen hudbou. Doma slyšel zkoušky otcovy kapely Akord klub, v níž hrál na basu tehdy neznámý Jiří Suchý. Tyto zvuky formovaly jeho dětský svět. Přesto zprvu netoužil po kariéře zpěváka jako táta – víc ho lákal svět výtvarna a barev.
Jako teenager nastoupil na Střední uměleckoprůmyslovou školu keramickou v Bechyni, kde piloval kresbu i hru na kytaru. Právě tam se seznámil s budoucím písničkářem Karlem Krylem, který byl o pár ročníků výš. Jejich počáteční škádlení přerostlo v přátelství a společné večery s kytarou u ohně.
Na školní zahradě hrávali bratři Ryvolové trampské písně a Viktor nasával inspiraci – hudba si ho pomalu získávala.
Když v roce 1964 dokončil školu, otec ho přihlásil do soutěže Hledáme nové talenty. V té Viktor skončil druhý – hned za Helenou Vondráčkovou. Tehdy devatenáctiletý mladík pochopil, že jeho budoucnost leží na pódiu.
Éra bigbítu a absolutní svobody
Roky šedesáté byly časem uvolnění a rock’n’rollové horečky. Viktor Sodoma se vrhl do víru bigbítu – nejprve zpíval s kapelou Flamengo a brzy poté dostal nabídku od The Matadors, jedné z nejlepších rockových skupin v zemi. Psal se leden 1967, když s Matadory ve studiu nazpíval první píseň a poprvé pocítil elektrizující extázi rockového publika.
Jeho nástup ale nebyl snadný. Přišel totiž na místo oblíbeného frontmana Karla Kahovce a fanoušci to nesli nelibě. Na jednom koncertě dokonce rozvinuli transparent s nápisem „My chceme Kahovce, a ne Sodomu pitomce!“. Mladý zpěvák stál pod reflektory a čelil nelítostnému soudu publika.
Sodoma však vytrval. Postupně si získal srdce obecenstva a vznikla ta pravá „Matadorsmánie“. Koncerty byly intenzivní, hrané pro roztančené mladé publikum, a kapela se dostala i za hranice – vystoupili ve Švýcarsku či Belgii.
Viktor prožíval období naprosté tvůrčí svobody. „Byla to éra absolutní svobody. Zpíval jsem přesně to, co jsem chtěl zpívat, a kdybychom spolu vydrželi, mohli jsme to možná dotáhnout tak daleko jako Olympic,“ vzpomínal po letech. V jeho hlase tehdy znělo syrové nadšení a rebelie. Pod nánosem bigbítových riffů nacházel sám sebe.
Jenže nic netrvá věčně. V červenci 1968 Viktor Sodoma Matadory opustil. Kapela následně přesídlila do Mnichova kvůli angažmá v muzikálu Hair, zatímco on zůstal doma. Krátce nato přišel srpen 1968 a s ním okupace – konec pražského jara. Bigbeatová éra prakticky skončila s nástupem normalizace.
To, co bylo Sodomovi nejdražší, se rázem ocitlo na indexu. Hlas, který dříve zpíval anglické rockové texty, musel hledat nové uplatnění.
Papoušek kakadu
Na přelomu 60. a 70. let se Viktor přiklonil k pop music. Přijal nabídku vystupovat s orchestrem Václava Zahradníka, uznávaného dirigenta a skladatele.
Z rockera se tak přes noc stal uhlazený popový interpret. V roce 1969 nazpíval líbezný hit Haló, děťátko!, v němž do telefonu vyznával dívce smutek nad první láskou. Píseň slavila úspěch; Viktorův zklamaný hlas zněl z rádia po celé zemi. Bylo mu pouhých 24 a už okusil obojí – divokost bigbítu i sladkobolnou líbivost.
Zanedlouho zakotvil u Františka Ringo Čecha, svérázného bubeníka a showmana. Spolupráce s ním trvala čtyři roky a přinesla Sodomovi největší masovou popularitu.
Ringo Čech pro něj psal texty, ovšem byly to texty záměrně potrhlé, hravé až absurdní. Právě v té absurditě vězelo kouzlo: publikum se bavilo a cenzura tápala. Sodomovým nesmrtelným hitem se stal Žárlivý kakadu, recesistická píseň o žárlivém papouškovi, jež dodnes vyvolává úsměv.
Následovaly další trhlé songy jako Parní stroj, Ježek se má, Tygr z Indie či Vodotěsná ponorka. Všechny tyhle legrácky vymýšleli záměrně. Cenzura si s nimi nevěděla rady, a tak pokaždé prošly, prozradil zpěvák po letech. Byla to šibalská hra s režimem – místo otevřené rebelie nasadili úsměv a nonsense.
Sláva se vrátila a byla ohlušující. Sodoma a jeho Apollo Beat chrlili jeden hit za druhým a v televizních estrádách vystupovali takřka nepřetržitě. Některé měsíce okupovali přední místa hitparád hned s několika písničkami současně.
Tehdejší dospívající mládež zbožňovala jejich veselé popěvky a nejedna dívka měla na stěně plakát Viktora s blonďatou hřívou. Zpěvák se stal idolem puberťaček. Na povrchu vše zářilo: televize, úsměvy, podpisy, pozlátko popularity.
Uvnitř však Viktor cítil, že cosi ztrácí. Rockovou duši neoklamal. „Byli jsme sice hodně populární a naše desky se skvěle prodávaly, ale nebyla to muzika mého srdce,“ přiznal upřímně.
Každý recesistický popěvek, který zazpíval, jako by jej vzdaloval od toho mladého rebela, jímž býval. Publikum ho sice milovalo pro rozpustilé písničky, on ale v koutku duše tesknil po bigbítu. Largo smutku.
Ve druhé polovině 70. let došlo i na zákulisní zvraty. Ringo Čech přivedl do kapely talentovaného Jiřího Schelingera, jehož syrový chraplák byl k nezastavení. Sodoma byl nahrazen mladší krví.
„Byl to takový můj ústup ze slávy. Musel jsem uznat, že Schelinger je nenapodobitelný a úžasný hlas,“ komentoval Viktor s odstupem. Hořkost z odchodu zmírnil respekt ke kolegovi – sláva je vrtkavá a on chápal, že nastal čas předat žezlo.
Ještě se ale nechtěl vzdát svého rockového snu. Krátce po odchodu od Ringo Čecha dostal nabídku od populární rockové skupiny Katapult. S nadšením ji přijal, viděl v tom šanci vrátit se k hardrocku.
Jenže minulost ho dostihla.
Na koncerty Katapultu chodily i děti a náctiletí, kteří si Viktora pamatovali z televize – a dožadovali se „Kakadu“, namísto nových pecek. „Hráli jsme poctivý bigbít, ale publikum chtělo Kakadu,“ přiznal trpce po letech. Jeho pokus o návrat k rockové autenticitě tak ztroskotal.
Koncem 70. let Sodoma zvolnil tempo a stáhl se z popředí showbyznysu. Našel uplatnění v Divadle Semafor, kde v letech 1975–1978 účinkoval v populárních zábavných pořadech Miloslava Šimka.
Paradoxně se tak ocitl na prknech scény, kterou kdysi spoluzakládal jeho otec – v Semaforu Jiřího Suchého, byť o dvacet let později a v úplně jiné éře.
Na jevišti „Návštěvních dnů“ bavil publikum spolu s komiky a zpíval humorné písně. Byla to pro něj nová zkušenost: už ne rockový frontman, ale součást divadelního soukolí. Naučil se sebekázni a pokoře. Možná i díky tomu překlenul nelehké období, kdy jeho hvězda dočasně pohasínala.
Osmdesátá léta prožil zčásti mimo hlavní reflektory. Často odjížděl za hranice – na dlouhé štace do Itálie, kde zpíval v nočních barech pro zahraniční publikum.
Možná tím unikl stereotypu domácí scény, možná si také vydělal tvrdou měnu. Na Západě byl jen dalším zpěvákem z Východu, beze jména a slávy – ale zpíval to, co měl rád: rock’n’rollové klasiky i světové evergreeny, daleko od cenzury i očekávání publika. Krátké intermezzo svobody v jiném světě.
Doma se mezitím mnohé změnilo. Když přišel rok 1989 a sametová revoluce, Viktor uvítal pád totality. Otevřely se mu nové možnosti – i mimo hudební branži.
Jako řada jiných umělců jeho generace zkusil podnikání v nejistých vodách kapitalismu. S manželkou si pořídili v poklidných Roztokách u Prahy větší dům se zahradou. V přízemí zřídili útulnou restauraci a penzion, které sami provozovali.
Několik let se jim dařilo a Viktor si užíval obyčejný život hostinského. Našel zalíbení v pohostinnosti a klidu soukromí, daleko od ruchu šoubyznysu.
Osud ale dokáže být krutý. Velká voda vtrhla do jejich života v létě 2002 a smetla všechno, co budovali. Rozvodněná Vltava a její přítoky při ničivých povodních spláchly i jejich roztocký penzion s restaurací. Zůstaly jen promáčené stěny, dluhy a bolest.
Bylo mu bezmála šedesát a ocitl se znovu na začátku. Místo rezignace zvolil cestu návratu k hudbě. Aby splatil úvěry a udržel rodinu nad vodou, začal znovu zpívat při každé příležitosti. Jméno Viktor Sodoma sice v devadesátých letech částečně upadlo v zapomnění, ale teď se ukázalo, že publikum na něj nezapomnělo docela.
Přijímal pozvání na retro festivaly, vystupoval v revivalových pořadech a znovu se objevil i na prknech Semaforu, kde hostoval ve vzpomínkových show.
Po boku dlouholetého přítele Karla Kahovce (kdysi jeho rivala z Matadors) objížděl s kapelou George & Beatovens kulturní domy a letní parkety. Zpívali spolu staré pecky a Viktorův hlas – snad o něco zastřenější – v nich opět nacházel sebevědomí. Largo naděje.
Láska na celý život
V soukromém životě měl Viktor Sodoma štěstí, které mnoha hvězdám uniká. Svou životní lásku potkal náhodou – v polovině 60. let šel s kamarádem, zpěvákem Petrem Spáleným, po pražské Národní třídě, když narazili na dvě usměvavé dívky.
Petr na ně hvízdl a Viktor pozval jednu z nich na své vystoupení. Ta dívka se jmenovala Eva. Přišla, poslechla si jeho zpěv – a už zůstala. Zrodil se vztah, který vydržel dodnes.
Vzali se počátkem 70. let na malé svatbě, bez velkých fanfár. Stali se partnery v životě. Eva byla profesionální tanečnice, světu showbyznysu rozuměla a stála při Viktorovi ve všech vzestupech i pádech. Žijí spolu už přes padesát let.
Po půlstoletí manželství si dokonce znovu vyměnili manželské sliby – na velké „zlaté“ svatbě v horském kostelíku v Neratově v Orlických horách, poblíž místa, kde mají chalupu. Tam, uprostřed zelených strání, si bývalý rock’n’rollový král a jeho žena řekli „ano“ znovu, tentokrát s pokorným úsměvem zralého věku.
Mají spolu jedinou dceru a ta jim dala vnoučata – čtyři vlastní a dvě nevlastní – a dokonce už i pravnoučata. Viktor je tak ve svých takřka osmdesáti letech několikanásobným dědečkem a pradědečkem. Často ho lze spatřit, jak na zahradě s úsměvem pohupuje na kolenou nejmladšího pravnuka a brouká mu tichou ukolébavku.
Rodina pro něj vždy byla kotvou v rozbouřených vodách slávy. Zatímco reflektory jinde zhasínaly, doma ho vítalo teplo a sounáležitost.
Stíny kontroverzí
Ne všechny kapitoly Sodomova příběhu lze vymalovat jasnými barvami. V devadesátých letech, po pádu komunismu, vyšly najevo utajované záznamy z dob totality – a Viktorovo jméno se objevilo na nechvalně proslulých Cibulkových seznamech spolupracovníků StB. Údajně figuroval jako tajný spolupracovník s krycím jménem „Matador“ – ironická shoda se jménem jeho někdejší kapely.
Pro fanoušky to byl šok. Jejich oblíbený zpěvák se najednou na papíře objevil jako možný informátor komunistické tajné policie. Sodoma se k tomu nikdy výrazně veřejně nevyjádřil a kauza postupně vyšuměla. Přesto zůstává tahle položka v archivech trpkou skvrnou na jeho osudu – připomínkou toho, jak komplikovaná byla doba, v níž umělci často stáli před neřešitelnými volbami.
Měl-li Viktor na sklonku socialismu možnost vycestovat a vystupovat v zahraničí, zřejmě to nebylo zadarmo. Možná za to zaplatil právě onou formální „spoluprací“ ve svazcích StB, k níž ho okolnosti donutily. Dnes už těžko soudit, kde končí pravda a začíná jen daň za přežití, kterou tehdejší režim od umělců vybíral.
Podzim života zastihl Viktora Sodomu v překvapivě dobré formě a dodnes mikrofon definitivně neodložil. Svou bujnou kštici vlasů si uchoval, a tak ho starší fanynky na ulici bezpečně poznávají. Když ho zastaví s prosbou o autogram, s úsměvem vyhoví – jako vždycky.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Viktor_Sodoma
https://www.super.cz/clanek/celebrity-plakat-s-jeho-pohlednou-tvari-zdobil-sveho-casu-pokojicky-pubertacek-zpevak-s-blondatou-kstici-zazil-vzestupy-i-pady-921957
https://www.i60.cz/clanek/detail/12324/viktor-sodoma-slavi-sedmdesatiny#google_vignette
https://www.dotyk.cz/magazin/viktor-sodoma-zpevak-dnes/
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/417255/autor-slavneho-hitu-papousek-kakadu-viktor-sodoma-71-podnikani-mu-vzala-voda.html
https://dvojka.rozhlas.cz/viktor-sodoma-s-brachou-jsme-poslouchali-jak-tata-s-jirim-suchym-zkousi-8174751
