Článek
Radka Smolková bývala na pokraji rezignace. Žila v jednom menším městě na severu Čech, pracovala jako účetní v kanceláři a doma na ni čekalo prázdno. Dcera se odstěhovala, bývalý manžel už pro ni nepředstavoval útěchu. Žádný velký koníček ani touha, jen dlouhé večery s pocitem, že nejlepší roky života odpluly v mlze. Deprese se pomalu ozývala. Svět kolem ní jako by neměl barvy.
V jednu únorovou sobotu, bez radosti a chuti vyjít ven, náhodou klikla na internetový článek o ženách, které navzdory vyššímu věku navazují vztahy s mnohem mladšími muži. Přišlo jí to absurdní. Co by asi tak mohla mít padesátnice společného s klukem o dvacet let mladším? Přesto ji to zaujalo. Začala se pročítat komentáři, příběhy různých lidí a svým způsobem ji fascinovalo, jak se dokážou posunout ve vnímání sama sebe. Něco v ní se pohnulo, ozvala se otázka: „Proč ne? Mohlo by to znamenat trochu vzrušení místo šedivé každodennosti?“
Odhodlala se registrovat na internetové seznamce, vyplnila stručný profil a napsala, že hledá nezávazný flirt. Přiznala se jen ke svým rokům, nic víc. Brzy přišly první zprávy. Některé byly od mužů v jejím věku, jiné od mužů starších, ale kupodivu také od mnoha podstatně mladších. Radka si myslela, že jde o nějaký vtip. Když jí poprvé napsal Marek, třiadvacetiletý student, že se mu líbí její fotka, reagovala posměškem, ale i zvědavostí. A on byl neúnavný.
Po dvou týdnech psaní se rozhodli setkat v Hradci. Bála se, že to bude trapné, že on si z ní jen utahuje, nebo že si ve skutečnosti nebudou mít co říct. O to větší překvapení zažila, když zjistila, že Marek je sympatický, připadalo jí, že má v sobě více energie než kdysi její bývalý manžel. Dokázal ji rozesmát, dokonce ji přiměl, aby si s ním troufla jít na taneční večer. Připadala si živá, jako by omládla o desítky let.
Následovaly další schůzky. Vždy si říkala, že se cítí zvláštně, skoro provinile, ale zároveň se nechtěla vrátit k té své rozervanosti a samotě. „Nevím, čím jsi mě dostal, ale cítím se konečně zase jako holka se sny,“ svěřila se Markovi. On jí bezstarostně odvětil, že ji bere takovou, jaká je, a jejích padesát se nebojí. Když se spolu bavili o životě, zjišťovala, že i třiadvacetiletý kluk může mít svůj pohled, který není tak dětinský, jak by si dřív myslela.
Samozřejmě, okolí reagovalo různě. Kolegové z práce se o ní šířili polohlasné drby, že „ta Smolková se dala na zajíčky, totálně se zbláznila“. Pár přátel ji přímo obvinilo z krize středního věku. Ale ona cítila, že díky tomuhle mladšímu muži v sobě objevila chuť do života, kterou dávno ztratila. Nešlo přitom jen o Markovo mládí, ale i o jeho nekomplikované myšlení. Neřešil minulost, nezavaloval ji starostmi o budoucnost, byl spontánní. Najednou si připustila, že přesně tohle v životě postrádala.
Za pár měsíců se nicméně ukázalo, že takový vztah je i plný komplikací. Marek se chystal na semestr do zahraničí, chtěl cestovat, dělat kariéru v oboru informačních technologií, a Radka věděla, že ho asi nemůže následovat. Uvědomila si, že jde spíš o setkání, díky němuž opět pocítila radost. „Možná, že neskončíme spolu navždy, ale to nevadí. Důležité je, že jsi mě probudil z letargie.“
Když se dnes Radka ohlédne zpátky, říká, že flirt s mladším mužem ji doslova zachránil, protože ji vyvedl z chmurných stavů, kdy měla pocit, že už pro ni není na světě místo. Rozhodně nelituje, že se odvážila prolomit předsudky. Stihla si i uvědomit, jak mnoho možností má, přestože překročila padesátku. Možná to s Markem nebude navždy, ale díky němu znovu věří, že štěstí nemusí nutně vyprchat v určitém věku. A napříště, kdyby jí někdo řekl, že flirt s „mladíčkem“ je ostuda, jen se usměje a pomyslí si, jak moc té volnosti vděčí za záchranu.
