Článek
A pak jsem jí řekl, že bych rád jel s kamarádem na prodloužený víkend do Tater. Nečekal jsem sebemenší problém. Byl to jen třídenní trek, nic světoborného. Prostě dva kamarádi, kteří milují hory, chtějí vypadnout z města a provětrat si hlavu. Jenže místo podpory přišla ledová sprcha a tichá domácnost. A já najednou řešil dilema: Mám zrušit plány, na které se těším půl roku, nebo si stát za svým a riskovat krizi ve vztahu?
Když jsem jí to poprvé s nadšením oznámil, jen se na mě prázdně podívala a řekla: „A proč? Proč beze mě?“
„Protože to je pánská jízda, Evo. Chceme s Michalem prostě vylézt na pár kopců, dát si pivo v horské chatě. Mluvíme o tom už od zimy a konečně jsme sladili termíny.“
V tu chvíli se její výraz změnil. Z milé partnerky se stala cizí žena s přimhouřenýma, podezřívavýma očima. Cítil jsem, jak se ochlazuje vzduch.
„Takže ty si chceš jet odpočinout ode mě? Je to tak?“
„Ne, chci jet s Michalem na hory. To je rozdíl.“
A pak to spustila.
„A proč s tebou nemůžu jet já? Já ti snad na horách nestačím? Co tam budete doopravdy dělat? Jenom chlastat? Normální chlap chce trávit volný víkend se svou holkou, ne se někde honit po skalách.“
V tu chvíli mi došlo, že tohle je mnohem hlubší problém. Tady nešlo o hory.
Zbytek večera mě ignorovala. Odpovídala jednoslabičně, dívala se do telefonu. Když jsem se zeptal, co se děje, odsekla jen „nic“. Druhý den přišla s novou taktikou – citovým vydíráním.
„Jestli odjedeš, budu si myslet, že ti na mně a na našem vztahu vůbec nezáleží.“
„A to si jako myslíš proč?“
„No protože mě tu necháš samotnou. Protože ti je nějaký kamarád přednější než já.“
To mě zasáhlo. „Ty si vážně myslíš, že třídenní výlet s kamarádem znamená, že tě nemiluju? Vždyť je to absurdní!“
Ale ona se jen hořce usmála. „Dělej si, co chceš.“
Bylo mi jasné, že jestli odjedu, bude po návratu peklo. Ale jestli neodjedu, ukážu jí, že stačí zatlačit a já se vzdám všeho, jen aby byl klid. A ta představa mi vadila ještě víc. Večer jsem si k ní sedl a řekl jí to jasně a klidně: „Evo, já na ty hory jedu. Je to pro mě důležité. Můžeš se s tím buď smířit, nebo se zlobit, ale to je tvoje volba.“
To ji evidentně zaskočilo. Druhý den ráno vytáhla poslední „trumf“. „Fajn, tak si jeď. Ale zapamatuj si to. Až budu chtít já jet s holkama na wellness, tak uvidíš ten tanec.“
„Co to má znamenat?“
„Uvidíš. Ale líbit se ti to nebude.“ Bylo to čisté, nepokryté vydírání. A v tu chvíli jsem měl naprosto jasno.
Seděl jsem ve vlaku s pocitem vítězství, který měl ale hořkou pachuť. Místo aby mi popřála, ať si to užiju, neodpovídala na zprávy. Celý víkend byla chladná a odměřená. A když jsem se vrátil? Unavený, ale šťastný. Čekal mě výslech.
„Tak co, užil sis to svoje dobrodružství?“ zeptala se s jízlivostí v hlase.
„Ano, bylo to super.“
Jen pohrdavě přikývla. „Tak fajn. Objednáme si pizzu?“ Bylo mi jasné, že trest bude pokračovat v podobě tiché domácnosti.Dnes už vím, že pokud partner dělá hysterické scény a citově vydírá kvůli něčemu tak malému, není to dobré znamení. Protože když začnete ustupovat v takových věcech, brzy ustoupíte i ve všem ostatním.
A tak jsem se naučil jedno: Nikdy se nenechám manipulovat do pocitu viny za to, že chci žít. Protože partner není majetek.
