Článek
Už jsem zde o jednom dlouhověkém živočichovi psala – žralok grónský se podle odhadů může dožít až 500 let. Dnešní obyvatel moří se sice k takovému číslu ani zdaleka nepřibližuje, přesto délkou svého života překoná většinu známých živočichů (stromy a mořské houby budeme dneska ignorovat, ty se svým věkem několika tisíců let nedají ostatním ani šanci). A kdo, že tím kmetem je?
Introvertní lovec
Okouník aleutský (Sebastes aleutianus) je až 90 cm dlouhá ryba s růžovým, případně hnědým zbarvením a tmavohnědými skvrnami. Na spodním očním víčku má okolo 10 ostnů. Vyskytuje se v severním Pacifiku v hloubkách mezi 150 a 450 m, kde teplota dosahuje pouhých -0,3 až 5,0 °C.
Okouník tráví značnou část roku o samotě, nebo v malých skupinkách u mořského dna. Živí se rybami, krevetami, kraby a dalšími mořskými korýši. Oblibě se těší zejména u rybářů, kteří nadměrným rybolovem ohrožují jeho budoucnost. Získal si však pozornost i širší populace a to svou mimořádnou dlouhověkostí. Je totiž známo, že se může dožít věku až 205 let. A to i přesto, že další druhy rodu Sebastes žijí maximálně několik desetiletí. Jak to dělá?
Tajemství dlouhověkosti
V úvodu zmíněný žralok grónský a okouník aleutský toho mají společného více, než by se na první pohled mohlo zdát. Kromě dlouhověkosti je spojují relativně velké rozměry a prostředí, obojí hraje roli v délce života. Větší druhy mívají jednak pomalejší metabolismus, jednak se jim vyhýbá většina predátorů (vyjma člověka, ten se nějakou velikostí zastrašit opravdu nenechá). Metabolismus navíc zpomalují i chladné vody, ve kterých se oba druhy vyskytují. Znamená to, že kdyby se člověk zvětšil a odstěhoval na Antarktidu, bude žít déle? Bohužel tak jednoduché to není.
Biolog Peter Sudmant se svými kolegy odhalil další dílky skládačky, která umožňuje okouníkovi žít déle než 2 století. Ve své studii publikované v časopise Science prošli genomy 88 druhů ryb rodu Sebastes a určili 137 specifických genů, které prodlužují délku života.
Déle žijící druhy měly například více genů spojených s opravou poškozené DNA, díky čemuž byly pravděpodobně méně náchylné k některým druhům rakoviny. Našli u nich také geny zaměřené na regulaci inzulínu, které jsou spojovány s dlouhověkostí, a tzv. butyrofiliny regulující imunitní systém – podobné geny mají na starost potlačování zánětů u stárnoucích lidí.
U okouníka aleutského se tedy sešlo hned několik faktorů ovlivňujících délku života, a proto je možné, že v oceánu stále plavou jedinci pamatující dobu napoleonských válek a průmyslové revoluce. Pravděpodobněji však skončili na talíři nic netušícího strávníka.
