Článek
Bodlínovití (Tenrecidae) jsou velmi různorodá skupina. Najdeme mezi nimi druhy připomínající ježky, rejsky, vačice nebo krysy. Některé druhy žijí na souši, jiné na stromech a někteří bodlíni dávají přednost vodnímu prostředí.
Abychom se mezi nimi úplně neztratili, zaměříme se v tomto článku na bodlína páskovaného, na další druhy se podíváme v některém z budoucích článků.
Než si však řekneme, proč je bodlín připomínající ježka blíže příbuzný se slony než s hmyzožravci a v čem se podobá sarančatům, ukážeme si, jakým způsobem ostrovní prostředí usnadňuje vznik unikátních druhů. Pokud vás evoluční zákonitosti nezajímají, můžete následující pasáž přeskočit.
Evoluční okénko
Na ostrovech panují typicky jiné podmínky než na kontinentální pevnině. Určitě jste se již setkali s pojmy ostrovní gigantismus a nanismus. Zjednodušeně řečeno jde o to, že dostane-li se druh menšího vzrůstu na ostrov, dochází postupně ke zvětšování jeho těla. Naopak velké druhy mají na ostrovech tendenci se zmenšovat. K tomu dochází převážně ze dvou důvodů. Žije zde méně predátorů, což umožňuje menším druhům zvětšit svou velikost, aniž by se zvýšilo riziko, že je někdo sežere. Ke zmenšování velkých druhů zase dochází kvůli omezeným potravním zdrojům. Čím větší tělo, tím více energie (potravy) spotřebuje na svůj chod.
Absence predátorů a omezené potravní zdroje však nejsou jedinými selekčními tlaky, které na ostrovech působí. Je jím třeba také izolace od kontinentů, která vede k vytváření jedinečných druhů, protože ostrovní populace se vyvíjí nezávisle na kontinentálních. Tyto a další faktory vedou ke vzniku druhů typických pouze pro danou oblast. A jednou takovou skupinou unikátních druhů jsou bodlíni.
(Co je selekční tlak? Selekčním tlakem je např. klima. Dojde-li k dlouhodobému poklesu teploty, budou ve výhodě jedinci s delší srstí. Kupříkladu kozy s delší srstí, které budou vůči chladu odolnější, se pravděpodobněji dožijí reprodukce, díky níž předají své geny, i ty pro dlouhou srst, dál. Obecně je za selekční tlak považován jakýkoliv vliv, který zvýhodňuje jedince s určitou vlastností.)
První bodlíni
První bodlíni přeplavali na Madagaskar Mozambickou úžinou již před 60 miliony lety a založili první populace, ze kterých pak i z výše uvedených důvodů vzniklo současných zhruba 31 druhů, mezi nimi i bodlín páskovaný (Hemicentetes semispinosus).
Bodlín páskovaný
Vzdálený brácha slona
Přestože bodlín páskovaný připomíná ježka, vývojové linie ježků a bodlínů se oddělily asi před 160 miliony lety (viz Natural History Museum). Bodlínovití ve skutečnosti patří do starobylé skupiny placentálních savců Afrotheria, kde najdeme i slony, sirény nebo damany. Ač na to nevypadá, bodlín páskovaný má blíže k chobotnatcům než hmyzožravcům.
Kdyby tisíc klarinetů
Tento 17 cm dlouhý a až 280 g vážící savec má celé tělo pokryté černými a žlutými bodlinami uspořádanými do pruhů. Bodliny slouží jednak jako zbraň, jednak jako hudební nástroj (Kdyby tisíc klarinetů v reálném životě). Využití bodlin jakožto zbraně si asi dokážete představit: Při ohrožení vztyčí bodlín své ostny a rozběhne se proti predátorovi, např. fose. Cílem je nepřítele bodnout do nohy nebo ještě lépe do čumáku. Podobnou strategii používají i samičky proti dotěrným nápadníkům.
Ale co ten hudební nástroj? Bodlín páskovaný má několik specializovaných ostnů (7-16). Když se o sebe začnou špičky těchto bodlin třít, vzniká zvuk. My bychom jej sice neslyšeli, protože má frekvenci ultrazvuku, bodlíni ho však vnímají. Vydávaný ultrazvuk zřejmě slouží ke komunikaci mezi bodlíny, může ale také plnit úlohu výstražného zařízení před predátory. Za zvukem vylézají na povrch i žížaly, které bodlín s radostí sežere. Mimochodem, vyluzování zvuku třením pevných částí těla o sebe se říká stridulace a můžeme ji pozorovat třeba i u sarančat.
Bodlíni ale používají ještě jednu techniku, kterou bychom čekali spíše u jiných zvířat, třeba netopýrů. Ano, tito pozoruhodní savci používají k orientaci v prostředí echolokaci. Zvuk vydávají pomocí jazyka, tedy jakýmsi mlaskáním, a podle následné ozvěny se dokáží pohybovat i v úplné tmě. Kromě sluchu využívají ke komunikaci s prostředím i čich, naopak zrak mají slabý.
Jak vypadá život bodlína páskovaného?
Bodlíni páskovaní žijí v dlouhých (v průměru 150 cm), mělkých norách, které obvykle obývají mnohogenerační rodinné skupiny. Za soumraku vylézají z nory a jdou na lov. Jak už jsme naznačili, hlavní složku jídelníčku bodlínů tvoří žížaly. Bodlíni je lákají k povrchu nejen stridulací, ale i dupáním - také byste se šli podívat, kdo vám dupe nad hlavou. Kromě žížal žerou bodlíni i další druhy bezobratlých a sem tam si dají kousek ovoce. V období sucha dokáží bodlíni snížit svou tělesnou teplotu těsně nad teplotu okolí. Pokud však teplota klesne pod únosnou mez, upadnou do hibernace.
Námluvy probíhají obvykle mezi říjnem a prosincem. Samice po dvouměsíční březosti porodí až jedenáct mláďat, o která se stará společně se samcem. Samec rodinu chrání, samice se stará o čištění i výměnu výstelky a samozřejmě také krmí mláďata. Malí bodlíni se narodí slepí a holí, ale již během prvních 24 hodin života se jim začnou tvořit bodliny. Noru poprvé opouštějí ve věku devíti dnů a pohlavně dospělí jsou ve čtyřech až pěti týdnech. Není divu, že s vývojem spěchají. V zajetí se bodlíni páskovaní dožívají maximálně 30 měsíců.
