Jsou na pokraji zániku, ale šarmu mají na rozdávání. Sladkovodní delfíni ohromí barvou i inteligencí

Sladkovodní delfíni jsou polyfyletickou skupinou plně vodních savců, kteří žijí výhradně ve sladkých nebo brakických (sladkoslaných) vodách. Polyfyletické skupiny obsahují člověkem určené druhy, které nemají společného předka a pochází z různých vývojových linií. Jedná se tedy o neformální uskupení, která spojují organismy nejčastěji na základě vnější podobnosti.

Sladkovodní delfíni jsou ve srovnání s mořskými delfíny poměrně malí. Jejich velikost se pohybuje od 1,5 m do 2,4 m. Ze smyslů mají dobře vyvinutý zejména sluch, naopak na zrak se příliš nespoléhají, protože voda, v níž plavou, je obvykle velmi kalná. Místo toho při lovu a navigaci využívají echolokaci.

V kategorii sladkovodních delfínů najdeme už jen šest žijících druhů, které si za chvíli blíže představíme. Všechny druhy patří mezi ohrožené, zejména kvůli omezenému místu výskytu, ale také kvůli nadměrnému rybolovu a znečištění vodního prostředí.

Plný žaludek sladkovodních delfínů závisí na migrujících rybách, které jsou hlavním zdrojem jejich potravy. Proto jsou negativně ovlivňováni stejnými problémy, s jakými se potýkají migrující ryby. Kromě cest za potravou migrují delfíni také za rozmnožováním, což je důvodem, proč mají na jejich přežití tak ničivý dopad přehrady a další překážky ve volně tekoucích řekách.

Delfínovec amazonský (Inia geoffrensis), známý také jako „růžový“ delfín, plave ve většině povodí této proslulé jihoamerické řeky a v sousedním povodí Orinoka, které se rozkládá v Kolumbii a Venezuele. Tento druh se vyznačuje dlouhým čenichem a světle růžovou barvou.

Na rozdíl od ostatních sladkovodních delfínů má ohebný krk, který mu umožňuje pohybovat hlavou doleva a doprava. Toto přizpůsobení usnadňuje delfínovci amazonskému pohyb v zaplavených lesích, kde hledá potravu a rozmnožuje se. Jde o největšího sladkovodního delfína, dorůst může až do délky 2,5 metru.

Delfín brazilský (Sotalia fluviatilis) je menší, šedý protějšek amazonského říčního delfína. Vyskytuje se v celém povodí Amazonky a Orinoka. Žije ve skupinách o 10 - 15 členech. Vypadá spíše jako jeho mořští příbuzní a stejně jako oni hravě vyskakuje z vody.

Zbývajících dva tisíce (zdroj WWF) delfínovců induských (Platanista minor) se vyskytuje pouze v dolních částech řeky Indus v Pákistánu, další malá izolovaná populace se nachází v řece Beas v Indii. Opět jsou takřka slepí a při navigaci, komunikaci a lovu kořisti v kalných říčních vodách se spoléhají na echolokaci.

Kromě Mekongu (Kambodža) se orcela tuponosá (Orcaella brevirostris) vyskytuje také v řekách Irrawaddy (Myanmar) a Mahakam (Indonésie). Celkový počet orcel tuponosých na světě se odhaduje na pouhých 250 jedinců (zdroj WWF).

Při lovu nahání ryby do svého revíru stříkáním vody až do výšky až 1,5 metru. Některé subpopulace v Myanmaru vyvinuly strategii společného lovu s místními tradičními rybáři, což dokazuje, že lidé a divoká zvířata mohou koexistovat v harmonii.

Na světě žije podle údajů WWF už jen asi 3 500 delfínovců ganžských (Platanista gangetica). Většina z nich se vyskytuje v Indii a méně než 100 v Nepálu. Je v podstatě slepý a kořist loví pomocí echolokace, kdy vydává zvuky a poslouchá odražené ozvěny.

V řece Jang-c’-ťiang žije populace sviňuchy Neophocaena asiaeorientalis. Podle odhadů přežívá posledních tisíc jedinců (zdroj WWF). Neophocaena asiaeorientalis je jediná sladkovodní sviňucha a vyniká inteligencí, kterou se vyrovná i gorile. Kdysi sdílela vody s delfínovcem čínským (Lipotes vexillifer), který byl v roce 2006 prohlášen za vyhynulého.

Zdroje: WWF, Discover Wildlife, Animal Diversity Web