Článek
Ať otevřete téměř jakýkoliv zpravodajský web, chce se vám buď brečet, mlátit hlavou do zdi nebo rovnou spáchat sebevraždu. Zaplaví vás totiž titulky o jaderné válce, o hrozivém oteplování nebo naopak blížící se době ledové, dozvíte se, kde kdo zemřel, kdo koho zabil (je jedno, že se to stalo na druhé straně planety, každá tragédie se počítá) a jak správně čistit záchod. Většina novinářské tvorby má jediný cíl: Přitáhnout čtenáře za každou cenu na web. A co funguje nejlépe? Strach a vztek.
Dalším místem vyvolávajícím (sebe)vražedné nálady je diskuze pod článkem. A co by to bylo za diskuzi, kdyby se v ní nenadávalo na novináře, na ty prodejné (doplňte si sami)… Když čtu komentáře útočící na autora článku, ptám se sama sebe: Proč se vlastně komentující zlobí? Novináři jsou přesně takoví, jaké je chceme.
Asi si klepete na čelo (případně už žhavíte klávesnici), co to píšu za nesmysly. Ale nechte mě to vysvětlit. Vezměme si třeba Seznam Médium (faktická – v tomto případě nejde o novináře, nýbrž autory, princip však zůstává stejný). Schválně se podívejte na pět nejčtenějších článků předešlého dne. Velmi pravděpodobně tam najdete vraždu (případně znásilnění, mučení - případy klidně i desítky let staré, ale hlavně disponující dostatečnou brutalitou), text útočící na určitou část obyvatel (je jedno, jestli na mladé nebo důchodce, voliče ANO nebo ODS, nikdo nezůstane ušetřen) a příběhy smyšlených postav typu: „Nakupuji pouze to nejdražší oblečení. Ostatní lidé jsou socky“, svěřila se Drahomíra (5).
Vždycky se divím, proč to někdo dobrovolně čte. Vždyť autoři chtějí jediné; Naštvat, případně vyděsit čtenáře a samozřejmě vydělat. V komentářích pod danými texty se to pak hemží kritikou autora a kvality jeho tvorby. Nicméně jsou to sami čtenáři, kdo tyto autory živí. Proč se mezi nejčtenějšími autory neobjevuje populizátor vědy Vladimír Socha, psycholog Miloš Krč, Přírodovědecká fakulta UK a mnozí další, kteří se ve svých příspěvcích nesnaží šířit nenávist, ale zajímavé informace? Pokud lidem tak hrozně vadí otřesná kvalita české novinařiny, proč ten „odpad“ čtou? Vždyť těm, na které nadávají, přispívají na další tvorbu.
Druhá otázka zní: Proč to dělají ti autoři? Nemají výčitky svědomí, když kupříkladu zcela nepokrytě útočí na důchodce? Víte, zde je odpověď zcela jednoduchá. Samozřejmě, můžete strávit 6–7 i více hodin hledáním méně omílaného námětu, poctivou rešerší a samotným psaním, ale ono také stačí najít dostatečně kruté nebo pobuřující téma a dát dohromady informace z několika snadno dohledatelných článků a za 1–2 hodiny máte hotovo. Autor, který si zvolil první přístup, nad textem stráví mnohem více času a čtenost, respektive výdělek přitom zdaleka nebude mít takové jako autor řídící se druhým přístupem. Někdy si říkám, jestli i sami čtenáři nečtou raději stále dokola to samé.
Proto tvrdím, že si lidé lepší novináře nezaslouží. Nadáváním v komentářích na mizernou úroveň žurnalistiky akorát zvyšují autorovi honorář (odměna se bohužel odvíjí od čtenosti, nikoliv kvality), v žádném případě ho tím neodradí od dalšího psaní. Proč by tvůrci hledali méně známá témata, trávili hodiny rešerší a snažili se o objektivní, informačně přínosný a čtivý text, když mohou desetinásobně až stonásobně vyššího zisku dosáhnout mnohem jednodušší cestou?
Pokud patříte mezi ty, kterým se nelíbí současný stav internetové tvorby, nepodporujte ji. Nenávistné komentáře a sdílení na sociálních sítích (byť s mračícími se smajlíky) autory ke změně nepřimějí. Tvorbu, která se vám nelíbí, jednoduše ignorujte a věnujte svoji pozornost raději těm, kteří si to podle vás zaslouží. Ať už zvyšováním dosahu (tzn. sdílením, lajkováním) nebo jen milým komentářem. Vědět, že se někomu náš výplod líbí, je pro nás sebemrskače (tvůrce s cílem pobavit, informovat, nikoliv jitřit emoce) jediná motivace, kromě toho, že nás psaní prostě baví, proč tvořit dál.
Pozn. Text není namířen proti konkrétním novinářům/autorům (to já jsem naivní blbec, oni jen myslí ekonomicky), ani netvrdím, že mé texty jsou lepší. Chtěla bych jen apelovat na čtenáře, aby si uvědomili, že podobu novinařiny a v podstatě jakéhokoliv umění mají v rukou oni sami. A samozřejmě také doufám v minimálně 10 000 přečtení.
