Článek
Tabonu lesnímu (Alectura lathami) se přezdívá „Australian brushturkey“ („australský krocan“), třebaže s krocanem nemá až na pár povrchních znaků nic společného. Tabon lesní je největším žijícím zástupcem čeledi tabonovití (Megapodiidae) a jedním ze tří druhů, které obývají Austrálii, konkrétně ho najdeme na východě kontinentu od severního Queenslandu po Eurobodallu na jižním pobřeží Nového Jižního Walesu, kde obývá deštné lesy, ale i sušší křoviny a otevřené pláně.
Poznáte ho podle tmavého zbarvení s bílými skvrnami na břiše, lysé červené hlavy se žlutým (u podruhu A. l. purpureicollis fialovým) lalokem a robustní postavy – vážit může až 2,5 kg a na délku měří kolem 60–75 cm. Jeho křídla dosahují rozpětí asi 85 cm, ale kvůli ne úplně ideálním tělesným proporcím je moc nepoužívá (vztahu hmotnosti a létání se blíže věnuji v článku Proč nám příroda nedala křídla?). Do vzduchu se vznese pouze, když ho k tomu donutí predátor, nebo pokud se chce usadit na stromě. Živí se hmyzem, spadaným ovocem a semeny.
Přírodní inkubátor
Není to však vzhled ani neobratný let, co činí tabony naprosto unikátními, nýbrž velmi svérázný způsob inkubace vajec. V období rozmnožování (většinou od září do prosince) má před sebou samec náročný úkol – postavit hnízdo. Nejde však o klasické „kalichovité“ hnízdo, ale spíše o hromadu půdy, listí a dalšího kompostovatelného materiálu, která může být vysoká 1–1,5 m a široká až 4 m.
Samec od svého díla odhání ostatní samce, kteří by si jej rádi přivlastnili, a zároveň k němu láká samice. Pokud se samicím stavba líbí, dojde k páření a zahrabání vajec do hnízda, kde se může nacházet až 50 vajec snesených několika samicemi. To však mimo jiné znamená, že na nich samice nemůže sedět, jak jsou tedy vejce zahřívána?
Tabon lesní
Teplo vytváří bakterie v hnijícím kompostu, ze kterého samec pracně stavěl hnízdo. Jenže bakterie o své inkubační roli vůbec nevědí, a tudíž je ani nenapadne kontrolovat, zda vedlejším produktem jejich rozkládání není upečený tabon. Proto musí teplotu regulovat samec, který má v horní části zobáku přesné teplotní čidlo a pouhým sezobnutím kompostu dokáže určit jeho teplotu. Nazná-li, že je v hnízdě příliš teplo, odebere část materiálu z vrcholu kompostu, naopak při nízké teplotě materiál přidá.
Stejně jako u některých plazů ovlivňuje teplota pohlaví mláďat. Při inkubační teplotě 34 °C je poměr pohlaví vyrovnaný, ovšem při chladnější teplotě začnou převažovat samci a při teplejší samice. Jestli taboni tohoto faktu využívají k tomu, aby manipulovali s pohlavím svých mláďat, zatím nevíme.
Raději šplhat než létat
Přibližně po 50 dnech zahřívání se vylíhnou mláďata, která po zhruba 48 hodinách vylézají z hnízda ven. Od okamžiku svého narození jsou taboni samostatní, nic jiného jim nezbývá, protože další rodičovské péče se jim nedostane. Už druhý den po vylíhnutí jsou dokonce schopní létat. I když let není jejich oblíbeným způsobem úniku před predátory. Raději pomocí mávání křídel vyběhnou po kmeni stromu (klidně i svislém) do bezpečnějších výšin. Ani to je však před predátory vždycky neochrání. V průměru se dospělosti dožije jedno mládě z každých 200 snesených vajec
