Článek
Historický kontext: Proč bylo rodičovství vždy normou?
V minulosti bylo mít děti nejen osobní volbou, ale i společenskou nutností. V tradičních společnostech byla rodina základem ekonomiky a sociálního zabezpečení. Studie (Hewlett, 2000) ukazuje, že v lovecko-sběračských komunitách byla reprodukce zásadní pro přežití rodu. V průmyslové revoluci se děti staly zdrojem pracovní síly, což posílilo tlak na jejich početné rození.
Dnes už však ekonomické i sociální faktory tento nátlak snižují, což vede k novému fenoménu: vědomé bezdětnosti.
Proč lidé dnes nechtějí děti?
1. Ekonomické důvody
- Podle studie OECD (2023) jsou náklady na výchovu dítěte stále vyšší. Rodičovství znamená nejen výdaje na základní potřeby, ale i školné, bydlení a volnočasové aktivity.
- Zpráva Petersonova institutu (2018) ukazuje, že ženy s dětmi mají v průměru nižší celoživotní příjmy kvůli přerušení kariéry.
2. Psychologické faktory
- Výzkum American Psychological Association (2021) poukazuje na nárůst stresu a úzkostí u rodičů, zejména v prvních letech po narození dítěte.
- Studie Paul & Fawcett (2019) zjistila, že mnozí lidé odmítají rodičovství, protože preferují životní styl zaměřený na seberealizaci a svobodu.
3. Ekologická a etická dilemata
- Klima a přelidnění: Výzkum univerzity v Lundu (2017) zjistil, že nejúčinnějším individuálním opatřením proti klimatickým změnám je nemít děti.
- Strach ze světa: Někteří lidé uvádějí, že nechtějí přivést děti do nestabilního světa plného krizí a konfliktů.
4. Změny v hodnotách a životním stylu
- Sociologická studie Pew Research Center (2022) ukázala, že až 44 % mladých dospělých v západních zemích nevnímá rodičovství jako hlavní životní cíl.
- Dnešní generace klade větší důraz na kariéru, cestování a osobní rozvoj než předchozí generace.
Společenský tlak a stigma bezdětnosti
Navzdory rostoucí akceptaci stále existuje stigma spojené s rozhodnutím nemít děti. Studie Gillespie (2003) upozorňuje, že bezdětné ženy jsou často považovány za „neúplné“, zatímco muži čelí menšímu tlaku.
Ve východní Evropě a Asii je tento tlak ještě silnější. Například v Japonsku (Suzuki, 2020) jsou ženy bez dětí častěji vnímány jako nezodpovědné vůči společnosti.
Co říká věda o štěstí bez dětí?
Existují protichůdné studie:
- Gilbert (2006) zjistil, že rodiče hlásí vyšší míru štěstí až po odchodu dětí z domova.
- Naproti tomu Nelson et al. (2013) tvrdí, že rodičovství přináší hlubší smysl života, ale zároveň i vyšší stres a odpovědnost.
- Studie Blanchflower & Oswald (2016) ukázala, že nejšťastnější skupinou jsou v průměru lidé ve stabilních vztazích bez dětí.
Závěr: Mění se norma?
Zatímco dříve bylo rodičovství považováno za nevyhnutelné, dnes je to pouze jedna z možností. Věda ukazuje, že lidé mohou být šťastní jak s dětmi, tak bez nich – záleží na individuálních hodnotách a životních prioritách. Společenský tlak se sice stále objevuje, ale trend směřuje k větší akceptaci všech životních cest.
Zdroje:
- Hewlett, B. S. (2000). Human Parental Investment and Social Structure.
- OECD (2023). Economic impact of raising children.
- Paul, Fawcett (2019). Choosing Childfree: Psychological and Sociological Perspectives.
- Suzuki, Y. (2020). Women and Social Expectations in Japan.
- Nelson, S. K., et al. (2013). Parenthood and Well-Being.
- Pew Research Center (2022). Changing Views on Parenthood.
- Blanchflower, D., & Oswald, A. (2016). Happiness and Parenthood.
