Článek
Přiznávám, že matka, o které se píše v článku, na který reaguji, je poněkud extrém. A popravdě řečeno, pokud je to opravdu tak, jak píše babička, tak se vcelku divím tomu, že se babička zajímá hlavně to, jak matčiným chováním trpí hlavně ona sama. Já bych na jejím místě asi měla hlavně strach o vnoučata, pokud se na nich matkou nastavené dietní stravování projevuje tak negativně, jak tvrdí jejich babička.
Pokud ale pominu tento matčin skutečně až vyhrocený vztah ke stravování, přijde mi to jako taková ta klasika, kterou jsem už slyšela mnohokrát. V zásadě se jedná o to, že rodiče nastaví určitá pravidla ohledně výchovy dětí, která se liší od názoru prarodičů. A hlavně od toho, jak samotní prarodiče děti vychovávali. A je zle! Místo toho, aby tito prarodiče přijali rodiče jako autoritu a respektovali jejich rozhodnutí, snaží se všelijakými způsoby docílit toho, aby to rodiče nakonec vzdali.
Proč to ti prarodiče dělají? Já se domnívám, že nejčastěji hlavně proto, že to vnímají tak, že když se rodič rozhodne dělat něco jinak, než jak to dělali oni, berou si to vlastně jako určitou formu výčitky. Možná si to ani zcela neuvědomují, ale nějaký ten slabý hlásek v nich se ptá, proč to ty děti dělají jinak? Myslí si snad, že to oni dělali špatně? Mají jim to za zlé?
Milí prarodiče, určitě jste při výchově svých dětí udělali mnoho chyb. A je to normální. Dělat chyby je lidské. A určitě jste zase udělali ale spoustu věcí správně. Vychovávali jste děti v určité době, za určitých podmínek a s určitými znalostmi. Teď je jiná doba, rodiče mají pro výchovu svých dětí jiné podmínky a také mají i jiné znalosti. A podle toho ke svým dětem přistupují. Možná, že kdyby vychovávali děti ve stojné době jako vy a za stejných podmínek, dělali by vše úplně stejně jako vy. A možná by to dělali jinak, prostě proto, že jsou jiní a dělat to jinak jim vyhovuje víc.
Ať tak či onak, rodiče se pro určité věci ve výchově rozhodli pravděpodobně prostě proto, že to tak považují z nějakého důvodu za správné a protože jim to tak vyhovuje. A ne proto, že mají za to, že vy jste to dělali tak špatně, že oni to musí rozhodně dělat naprosto jinak. A i kdyby jo, tak vám tím neříkají, že vaše výchova byla špatná. Říkají jen to, že např. na nějaký aspekt výchovy existují nyní nová doporučení, kterými se hodlají řídit (např. dříve běžně používaná chodítka se dnes rozhodně nedoporučují používat). Na tom přece není nic špatného, že? A nedělali jste to dokonce stejně? Neřídili jste se také při výchově dětí doporučeními od tehdejších autorit? Nebo tím říkají, že jim něco z vaší výchovy nevyhovovalo. Přičemž je důležité slovíčko něco. Neříkají tím, že jim nevyhovovala celá vaše výchova. Jen něco, a proto to něco dělají jinak. V těchto případech kolikrát ani nelze mluvit o tom, že to jeden dělal špatně a druhý dobře. Někdy ani nemusí jít o to, že se dítěti něco na výchově rodičů nelíbilo. Jen je jejich dítě prostě jiné, než byli oni samotní, tudíž potřebuje jiným přístup. Proto to, prosím, zkuste brát co nejméně osobně.
Co mne v článku velmi zaujalo, to je příhoda se štrúdlem. Takhle přesně se projevuje ta neochota respektovat rodiče jako autoritu. Babička musela vědět, že štrúdl bude dceři vadit. Ale i tak ho pro vnoučata upekla a přinesla ho k nim domů. Prostě doufala, že když už ho donese, tak dcera bude sice brblat, ale štrúdl dětem nakonec nechá. Na dceru to však neplatilo a štrúdl vyhodila do koše. Děti to samozřejmě obrečely. Babička se samozřejmě staví do role oběti, a mnozí ji v tom určitě podpoří, protože šlo přece jenom o štrúdl. A málokdo uvidí zrovna na štrúdlu něco špatného, že?
Problém je v tom, že ono nešlo jenom o ten štrúdl. A babička zde v tomto případě rozhodně nebyla obětí. V tomto případě šlo hlavně o to, zda budou věci podle matky, nebo podle babičky. Zda babička bude svou dceru respektovat jako rodiče či nikoli. A babička se rozhodla, že svou dceru jako rodiče respektovat nebude. A pokusila se prosadit svou i přes dceřin nesouhlas. Babička zde tudíž spíš než oběť byla agresor. Vím, že tentokrát byl zbraní jen štrúdl, ale kdyby ho dcera nevyhodila, zůstalo by příště jen u štrúdlu? Obávám se, že ne. Babička prostě chce, aby děti jedly přesně tak, jak jedla jejich matka. A chce jim kupovat bonbóny, čokolády, zmrzliny, vařit jim svíčkovou a péct s nimi cukroví. A tak by prostě pokračovala ve svém chování dál a dál, dokud by nedocílila všeho, čeho chtěla. Jedinou obětí jsou zde děti. A nakonec ani ne tak kvůli štrúdlu jako spíš kvůli tomu, že se ocitly uprostřed konfliktu mezi matkou a babičkou.
Co mne ještě na článku opravdu dost překvapilo je to, jak důležité je pro babičku to, aby mohla dětem kupovat mlsání, péct pro ně, vařit pro ně a chodit s nimi na zmrzlinu. Svým způsobem si je tímto s dcerou vlastně podobná. Obě na můj vkus jídlo až přehnaně moc řeší. Napadá mne dokonce, zda by nakonec matka s těmi nároky na jídlo automaticky nepolevila, pokud by babička polevila v naléhání a v tom, jak je pro ni jídlo důležité, a v odvíjení od něj i své babičkovské role. Přitom snad není nutné si děti kupovat sladkostmi a trávit čas s dětmi lze i jinak, než s nimi chodit na zmrzlinu, péct s nimi cukroví a vyvařovat jim jídla (navíc vařit by jim mohla i tak, jen by musela být ochotná jim vařit jiná jídla, než je zvyklá).
Co takhle vzít děti prostě jen na procházku nebo na hřiště? Nebo někam na výlet, do kina, do divadla, na plavečák? Co je vzít místo zmrzliny na fresh nebo prostě jen na kousek ovoce? A nebo si s nimi vyrobit vlastní nanuky z přijatelných surovin? Co s dětmi místo klasického cukroví upéct jen pár perníčků na výzdobu. Ozdobit jimi třeba stromeček? Nebo si jen upéct něco z vizovického těsta? Nebo si místo pečení vyrobit svícen, věnec, zpívat si koledy. Vždyť se dá dělat tolik věcí, tak proč se jen pořád držet toho jídla?
Copak babička nemůže s dětmi trávit čas jinak než u jídla?
