Článek
Pravda je ovšem taková, že si píši, co chci, nikdo mi nic nezadává, a už určitě ne nikdo z politiků. Článek, pod kterým se toto nařčení v diskusi objevilo, jsem dokonce psala zcela zdarma. Jak jsem již uvedla výše, představa je to ale docela pěkná. A mít tu možnost, asi bych to brala hned.
Jen si nejsem jistá, zda by s mými výtvory byli politici spokojeni. Jsem totiž tvor, kterého politika absolutně nezajímá. Tvor, který se vyhýbá jakýmkoliv rozhovorům o politice. A to ať už se jedná o rozhovory, do kterých by se měl sám aktivně zapojit, tak i do rozhovorů, které by měl jen poslouchat. Tvor, který nesnáší politické debaty, protože dle jeho názoru v nich politici beztak nedebatují, ale jen se snaží jeden překřičet druhého. A jeden druhého znemožnit. Místo toho, aby jeden druhého vyslechli a hledali nějakou dohodu či kompromis, zvážili, zda na tom, co říká ten druhý, nemůže něco být, si jen skáčou do řeči a jeden druhého urážejí.
A tvor, který je téměř přesvědčen o tom, že se lidé o politice baví jen proto, aby si měli na čem zchladit žáhu. Aby si měli na co a na koho zanadávat. Je to holt jednodušší, než se zamyslet nad tím, proč mám vlastně tak špatnou náladu, a využít energii ze vzteku ke zlepšení své situace. Co na tom, že nadávání na politiku nic nezmění, tak si holt zítra zanadávám znovu, že?
A taky tvor, který téměř nechodí k volbám. Nejsem na to hrdá, protože si myslím, že lidé by k volbám chodit měli. Já mám však problém jít volit, aniž bych si pečlivě přečetla volební program, zamyslela se nad ním a případně si ověřila některá fakta. A přiznávám se, že jsem prostě často líná ty volební programy číst.
Pokud by se však našel politik, který by i přes výše vyjmenované věci, měl zájem, abych pro něj psala články na objednávku, s radostí to přijmu. Samozřejmě pouze v případě, že dobře zaplatí. A v případě, že příprava na článek nebude zahrnovat poslouchání politických debat.
