Článek
Zatím se teda jedná jen o předškolní vzdělávání, ale bereme to doma vážně. Jednak proto, že i předškolní vzdělávání nám přijde důležité. A jednak proto, že tento rok beru i jako možnost vyzkoušet si, zda se pro nás domácí vzdělávání hodí i do budoucna a nebo ne.
Ve skutečnosti bychom si syna mohli nechat doma a nějaké předškolní vzdělání neřešit. Stačilo by jen přivést syna ukázat do školky na „přezkoušení“. Zákon ani nevyžaduje, aby zde něco konkrétního předvedl, důležité je se dostavit a ne to, co přesně dítě umí. Samozřejmě, že pokud dítě nic nepředvede, je tu riziko, že na vás školka pošle „sociálku“, ale ani to není zcela automatické. Ale nejde o legislativu, jde o našeho syna a chceme, aby něco uměl. A on to chce také.
Nepotřebuji mít vyloženě nějaký rozvrh toho, kdy a co budu (budeme) syna učit. To je právě to kouzlo domácího vzdělávání, že není potřeba se řídit tím, co se má zrovna teď dítě učit, protože je to naplánované zrovna na teď. Ale mám určitou představu toho, co by měl syn umět.
Když se řekne domácí vzdělávání, tak většina lidí vidí hlavní úskalí v omezeném kontaktu s dalšími dětmi a v nedostatečných možnostech učit se sociálním dovednostem. Ano, tohle je potřeba si pohlídat, takže zajištění kontaktu s dalšími dětmi a poskytování podnětného sociálního prostředí je jedou z našich priorit. Že by měl syn málo kontaktu s dalšími dětmi, toho se zase až tak nebojím. S dalšími dětmi je v kontaktu denně. Má sourozence, kamarády a kroužky. A teď během prázdnin strávil dva týdny na příměstském táboře. K tomu všemu pak můžeme přidat i kontakt s dalšími dětmi na hřištích, v dětských hernách, na dovolené… a vlastně tak nějak všude možně venku. Takže v tomhle směru má snad syn své potřeby naplněné.
A co dál? Dál považuji za důležité hýbat se a rozvíjet hrubou motoriku, to si myslím, že máme „ošéfované“ sportovními kroužky a především synovou přirozenou dětskou potřebou se hýbat a touhou umět nové a nové pohybové kreace jako je např. stoj na hlavě. Doma bych se se synem ráda zaměřila trochu víc na hru s míčem (házení, chytání, driblování) a dále bych se s ním ráda pustila do bruslení a jízdy na kole, v zimě bych pak ráda zkusila ještě lyžování. A myslím, že by bylo fajn to vše sem tam proložit něčím klidnějším, např. jógou nebo házením šipek.
Potom tu máme samostatnost, sebeobsluhu, zodpovědnost za něco. Myslím si, že syn je ke svému věku vcelku dost samostatný. Co spíš podle mne potřebuje, to je jasné vymezení toho, co jsou jeho povinnosti, za co má zodpovědnost a za co ji nemá. Takže jsme si doma sepsali určitá pravidla, která se budeme od teď snažit důsledně vyžadovat (ne že by se nám teda chtělo, ale zdá se, že je to nutné). S tím souvisí i zavedení kapesného a toho, že odteď si veškeré „nepotřebnosti“ bude syn hradit právě z kapesného (syn chodí sám nakupovat a v posledních dnech se ukazuje, že je nezbytné ho v tom začít trošku regulovat).
Potom tu jsou takové ty „věci ke stolu“ - logopedie, grafomotorika, sluchová a zraková percepce, tréning paměti a soustředění, prostorová a časová orientace, logické myšlení. To je samozřejmě důležité hlavně do budoucna pro čtení, psaní a učení se. Prioritní v tomto směru vnímám zatím logopedii, kterou jsme během prázdnin trošičku zanedbávali, ale nyní se do ní zase pořádně opřeme (na to se teda vážně netěším, je to děsná pruda). A na to ostatní doma máme zásobu různých sešítků a naučných her.
A pak tu máme ještě vzdělávání v oblasti hudby, výtvarného umění, dramatického umění. To u nás není zase potřeba nějak více řešit, těchto aktivit má syn dost, protože ho to baví.
A zbývají nám znalosti všeho druhu. To také považuji za něco, co není potřeba nějak více řešit, syn si osvojuje všemožné informace tak nějak mimoděk (asi jako většina pětiletých dětí). Plus angličtina, se kterou syna seznamujeme od raného dětství. To už trochu řešit potřeba je, ale vzhledem k tomu, že v tomto směru nemám zase až nějaké vysoké ambice, tak si myslím, že letos si i s angličtinou vystačíme doma sami, žádný kroužek pravděpodobně potřeba nebude.
To je zatím asi tak všechno, co mne napadá, že je potřeba děti v předškolním věku učit/ v čem je potřeba je rozvíjet. Možná mě postupem času nápadne ještě něco dalšího. Možná, že to napadne vás a napíšete mi to do diskuse.
Tak jsem zvědavá, jak nám ta domškola půjde a jak s ní budeme spokojeni. A ráda bych zde pak psala, jak nám to jde, co doma děláme, co se nám daří a co ne. Ať už jen pro zajímavost, tak i třeba pro inspiraci, co jde s dětmi doma dělat. Syn je sice předškolák, ale myslím si, že některé aktivity by mohly být zajímavé i pro mladší školáky.
