Článek
Co chce pozměňovací návrh zavést
Konkrétně by to podle tohoto pozměňovacího návrhu mělo být tak, že na prvních 5 000 obyvatel obce by připadla jedna lékárna a na každých dalších započatých 3 000 obyvatel by mohla být provozována jedna další lékárna. Mezi lékárnami by zároveň musela být vzdušnou čarou vzdálenost nejméně 400 metrů. Návrh také obsahuje budoucí rezervaci místa lékárny až na dva roky. S tímto zatím nelze než souhlasit. Naše lékárnictví již velmi dlouho takovou změnu skutečně potřebovalo.
Co by ještě bylo potřeba upravit
Co ale absolutně nechápu je to, proč se tyto změny týkají jen lékáren, které by teprve měly nově vzniknout. Proč si neposvítí i na lékárny, které již existují? Je v obci více než příslušný počet lékáren? Tak by se měl nadbytečný počet zrušit. Proč mít v obci více lékáren, než kolik jich je potřeba? Budova lékárny by mohla najít nějaké lepší využití. To samé platí o lékárnách, které jsou od sebe vzdušnou čarou blíže než oněch 400 metrů. Bez milosti zrušit! K čemu mít dvě lékárny tak blízko sebe?
Druhá věc, která vůbec nedává smysl, je to, proč pan poslanec Jan Kuchař navrhuje jen takové kosmetické změny, když by toto odvětví potřebovalo změny mnohem razantnějšího ražení. Nechce se mu snad pracovat? Nebo se jen bojí přijít s nějakým zásadnějším návrhem? Ať tak či onak, byl zvolen lidem naší republiky pro to, aby pracoval pro blaho a prosperitu naší krásné vlasti, a proto by měl buď překonat svou lenost nebo svůj strach a s budovatelským nadšením na vrhnout do práce, jeho voliči to jistě ocení.
V první řadě by bylo vhodné vyřešit otvírací dobu lékáren. Ty jsou v současné době naprosto nevyhovující! Kam zmizely lékárny fungující nonstop? Nebo alespoň od brzkých ranních hodin do pozdních nočních hodin? Jak je možné, že pokud člověka rozbolí hlava uprostřed noci nebo dostane uprostřed noci horečku, je odkázán na shánění léků na benzinových pumpách, kde se mu od obsluhy nedostane žádné odborné rady a člověk si pak musí vystačit pouze s příbalovým letákem!? Pokud by se zrušily přebytečné lékárny, mohla by být část lékárníku ze zrušených lékáren poslána pracovat do zbylých lékáren, aby tyto lékárny mohly fungovat nonstop.
Dále nerozumím tomu, proč pozměňovací návrh řeší jen minimální vzdálenost lékáren od sebe, přičemž mnohem důležitější by bylo řešit vzdálenost maximální! Dochází nám tu totiž ke značnému zlořádstvu, kdy v některých obcích chybí lékárny úplně a do těch nejbližších to mají neúměrně daleko. Zejména společnosti provozující sítě lékáren zajímá jen zisk a nehledí na to, kde by lidé lékárnu skutečně potřebovali. Lékárna na menší obci je pro ně málo rentabilní, a tak raději otevřou novou lékárnu na lukrativním místě, byť tam není potřeba, než aby ji otevřely na místě, kde je jí opravdu třeba, např. v nějaké zapadlejší vesnici, která má špatné spojení s okolím. Toto asociální chování těchto velkých lékárenských řetězců je o to horší, že vzhledem ke svým ziskům, které navíc pochází leckdy od velmi nemocných a zoufalých jedinců, by si tyto řetězce mohly dovolit otevřít lékárny i tam, kde je to nejen málo rentabilní, ale dokonce i tam, kde je to vyloženě prodělečné. Touto „charitou“ by alespoň částečně vrátily společnosti to, že vydělávají na lidském neštěstí.
Pozměňovací návrh by měl tedy určit i maximální vzdálenost lékáren od sebe. A měl by se zabývat i tím, jak tuto minimální vzdálenost zaručí. Lékárníků by snad mělo být dostatek, pokud by došlo k rušení přebytečných lékáren. Otázkou spíš zůstává, kdo by měl ručit za to, že v potřebných místech lékárny vzniknou.
Lékárnictví jako inspirace pro další odvětví
Po odzkoušení a vychytání much této pozměněné lékárenské péče bychom se jí mohli inspirovat i v jiných odvětvích. Zatímco města například přetékají množstvím nákupních zón a center natolik, až město vyloženě hyzdí, na vesnicích často chybí i obyčejná samoobsluha či alespoň pultový obchod. To samé platí i o restauracích, ale i dalších službách jako je např. kadeřnictví. I tyto služby by bylo potřeba více regulovat tak, aby byly i pro lidi z vesnic dostupné, aniž by museli dojíždět do města. Přičemž by měla být důsledně kontrolována kvalita těchto služeb. Není možné, aby např. v centru Prahy působily velmi šikovné kadeřnice a na vesnice dojížděly jen takové, o které jinde není zájem. Stejně tak si lidé z vesnic zaslouží kvalitní restaurace a ne jen vývařovny třetí cenové!
Byť pozměňovací návrh považuji na naprostý diletantismus, musím ho velmi pochválit za nápad umožnit rezervaci místa pro lékárnu až na dva roky. Kéž by tato praxe došla i do ostatních odvětví. Ráda bych si totiž v budoucnu otevřela doučovací centrum. Nejdřív bych ale potřebovala upravit prostory a také si zopakovat látku, kterou chci doučovat, nastudovat didaktiku a udělat si přípravy. Předpokládám, že mi to minimálně ty dva roky zabere, takže by se mi hodilo, kdybych si to mohla zamluvit dopředu. Co kdyby se během těch dvou let objevil někdo se stejným nápadem a mohl si dovolit začít dřív než já? A narušit mi tak ten můj dvouletý plán? I když teda popravdě, těžko říct, zda to zvládnu za dva roky, možná by bylo lepší umožnit tyto rezervace až na pět let. On ten můj plán je spíš taková pětiletka než dvouletka, když se nad tím tak zamyslím.
Zdroj
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-male-mesto-jen-jedna-lekarna-na-stole-je-navrh-novych-pravidel-276320
