Článek
A rozhodla jsem se na ni reagovat dalším článkem, ve kterém odpovím na několik vybraných otázek.
1. Jedna z diskutujících se ptala, zda autorka článku slyšela o Sokolu. A upozorňuje autorku na to, že se tam děti mohou naučit vše, co autorka článku vyžadovala od sportovního kroužku. A to za cenu ještě nižší, než jsou ceny kroužků v DDM. Konkrétně uváděla, že je zde cvičení oproti cenám kroužků v DDM „za hubičku“.
Odpověď: Ano, autorka článku slyšela o organizaci zvané Sokol. Dokonce ji jako dítě sama navštěvovala a uvažovala o tom, že tam své děti přihlásí. Bohužel už autorka není nejmladší, takže už začíná být mírně sklerotická a nepamatuje si, proč nakonec Sokol nezvolila. Nejpravděpodobněji se jeví to, že vzhledem k omezené kapacitě už v Sokole nebylo místo. Možné je také to, že by každé z dětí muselo kvůli věku chodit v jinou dobu. Pokud je to možné, tak autorka volí kroužky, na které mohou děti chodit společně.
Na druhou stranu si je ale autorka naprosto jistá tím, že Sokol nevycházel levněji než kroužek v DDM. Stál přibližně stejně jako gymnastická přípravka, kterou její děti navštěvovaly mimo Sokol. Tím však autorka nechce tvrdit, že je tomu tak všude. Pokud má někdo možnost chodit levně cvičit do Sokola, je autorka jedině ráda. A přála by tuto možnost co možná nejvíce dětem.
Autorka si však dovoluje upozornit na to, že se domnívá, že i při cvičení v Sokole se náklady značně zvednou v okamžiku, kdy dítě začne sportovat závodně. To samozřejmě nemusí nastat, ale je tu pak ta otázka, zda dítěti bude nezávodní forma stačit. Autorka předpokládá, že v takovém případě bude to cvičení méně náročné.
2. Ta samá diskutující autorku upozornila na to, že nic takového by autorka nemusela řešit, kdyby její děti chodily do školy a do družiny.
Reakce autorky: Autorčiny děti aktuálně nemohou chodit ani do školy, ani do družiny. Nemají na to totiž věk. Tato rada je tudíž autorce k ničemu.
Navíc aktuálně autorka již neshání kroužek, který by děti naučil to, co jmenovala v článku. Mezitím již děti druhým rokem navštěvují kroužek, na kterém se tyto věci naučily, a už dávno pracují zase na něčem jiném.
Dále k tomu autorka dodává to, že věří tomu, že leckde na škole mají kvalitní sportovní kroužek zdarma či za symbolickou cenu. Domnívá se však, že tato možnost,bohužel, není všude.
Navíc se autorka domnívá, že současným trendem je spíše nějak docílit toho, aby se děti hýbaly, cvičily. A kromě toho, že je tu snaha udělat kvůli tomu cvičení atraktivnější, dochází i ke snižování nároků. To samozřejmě není špatně. Pohyb je důležitý a je potřeba pro něj získat i děti, které ho úplně nemusí. Nebo ho mají i rády, ale nejsou to úplně sportovci. Jen má poněkud obavu, nakolik se myslí i na děti, které sportují rády, jsou na sport šikovné a chtějí na sobě makat. Ale zároveň si ty dražší kroužky nemohou dovolit.
3. Podle jednoho z diskutujících je anketa mimo, protože vše zmiňované se děti ve školce učí.
Můj názor: Anketa není mimo. Jak jsem psala v článku, děti původně do školky chodily. Takže vím, co se tam učily a neučily. A jak to tam vypadalo se sportováním. Neříkám, že tam vůbec necvičily, ale jednalo se spíš o protahování, pohybové básničky, písničky.
Nechci soudit, zda je to tak dobře nebo špatně. Mohu jen říct, že já doufala v něco jiného. Ale na třídních schůzkách jsem viděla rodiče, kteří byli nadšení z toho, že se jejich čtyřleté děti ve školce naučily „Kolo, kolo mlýnský“. Nebo rodiče, kterým nahánělo hrůzu to, že jejich tříleté děti budou chodit po schodech bez držení se dospělého za ruku. Takže to beru tak, že mnohým rodičům a nejspíš i dětem to takhle vyhovuje. Každý to má holt jinak.
Ano, znám i školky, kde se hodně sportuje. Ale také znám školky, kde je to podobné jako v té naší.
4. Jeden z diskutujících pak vyjádřil názor, že by Domškolmáma měla vzít děti místo psaní ven.
Reakce Domškolmámy: Nebojte se, Domškolmáma bere děti ven. Dále Domškolmáma dodává, že děti mají i tatínka, který je rovněž bere ven. A taky babičku, která s nimi také vyráží ven. Krom toho ale Domškolmáma považuje své děti za dost velké a schopné na to, aby byly samotné na zahradě. A dokonce i na to, aby šly samotné ven bez dospěláka. Nemusíte mít tedy o její děti obavu, ony ven chodí. Momentálně jsou však nemocné, tudíž je nemůže brát ven ani Domškolmáma, ani nikdo jiný.
Nadto ještě Domškolmáma dodává, že je dospělá a inteligentní bytost, která ví, kdy se tomu psaní může věnovat a kdy ne.
Ale kdyby to bylo pro onoho diskutujícího opravdu tak moc důležité, tak ho Domškolmáma ubezpečuje, že tento článek vznikal postupně několik dní a Domškolmáma ho psala převážně v době, kdy děti už spaly. Ten zbytek pak v době, kdy děti ještě spaly. Tudíž se nemusíte bát, tento článek děti v chození ven neomezil. Budete si muset najít nějakou jinou činnost, kterou Domškolmáma kvůli tomu psaní článku zanedbala. Jistě na něco přijdete 😉
5. Jeden z diskutujících tvrdí, že Domškolmáma přehání.
Reakce Domškolmámy: Nepřehání. Možná trochu nafoukla titulek. Důvodem je, jak jste správně odhalil, „hamty, hamty, hamty, ať mám víc než tamty“. Udělala si ve psaní dlouhou přestávku, tak to teď musí nějak dohnat. To dá přece rozum.
Jinak ale Domškolmáma v článku sama psala, že ty levné či dokonce bezplatné kroužky existují. Jenže nesplňovaly její představu o tom, co od kroužku očekávala. Netvrdila však, že jsou tyto kroužky k ničemu. Jen jí nepřišly dostatečně náročné pro její děti. Domškolmáma má totiž doma docela divočáky, kteří holt považují za normální mluvit s ní při stání na hlavě.
Domškolmáma se však bojí o jejich zdraví a tudíž, když už to ty její děti tedy musí dělat, chce, aby je podobné „vylomeniny“ naučil někdo dělat bezpečně. Byť se o ně bojí, nechce jim podobná alotria zakazovat, protože je zároveň ráda, že děti pohyb baví.
Zároveň si uvědomuje, že ty děti jsou v tomhle s nejvyšší pravděpodobností po ní. A že by jim v tom stejně nedokázala zabránit. Jí totiž také nikdo nedokázal zabránit v tom, aby dělala kotrmelce se schodů či sjížděla schody na bruslích. Nebo o něco později lezla po střechách a jezdila na kole obutá v kolečkových bruslích. A zároveň, protože ví, co všechno by ty její děti mohly vyvádět, se snaží umožnit jim se v tomto směru realizovat někde v bezpečí.
Domškolmáma dále upozorňuje na to, že psala jen a pouze o svých zkušenostech. Nikde nepsala, že je to takhle všude.
Dále Domškolmáma souhlasí s tím, že nejpřirozenějším pohybem je chůze, běh. Jenže co s dětmi, které chtějí dělat ty kotrmelce, stojky, provazy, rozštěpy, skákat z výšek a viset z prolézačky hlavou dolů? A večer před spaním závodí v tom, kdo udělá více kliků, i když jsou zrovna nemocné?
6. Fotbal a hraní si venku
Ohledně více lidmi diskutovaného fotbalu Domškolmáma uvádí, že rozhodně nezpochybňuje, že je někde snadné sehnat pro něj venku parťáky. Její zkušenost v jejím okolí je však převážně taková, že děti fotbal hrát nechtějí. Netvrdí, že by se nikdy nepovedlo sehnat někoho dalšího na kopání do míče. Jen tvrdí, že to není snadné. S fotbalem má například takovou zkušenost, že když někdo z dětí (nebo spíš jejich rodičů) vezme ven fotbalový míč, tak si s ním stejně nehraje. A nakonec si tam s ním hrají spolu jen její děti, které si ho vypůjčí.
Děti Domškolmámy doma míče mají, chtějí si házet i kopat. Ve dvou lidech je to však vcelku o ničem. A sehnat někoho dalšího není zase až tak jednoduché.
Najít venku děti bývá vcelku snadné. Jenže si chtějí hrát jinak. Navíc v tomhle věku bývají děti venku obvykle s rodiči a vcelku často se stává, že ti rodiče je docela dost usměrňují v tom, co mohou dělat. Je to vcelku pochopitelné, mají starost, aby se jim něco nestalo. Ale to hraní těch dětí pak postrádá poněkud grády.
Aby to nebylo vše tak negativní, tak Domškolmáma ještě dodává, že někdy se to daří. Její děti venku s ostatními dětmi určitě už někdy hrály fotbal, také „na sochy“, „na Mrazíka“, vybíjenou, petanque, „čáru“, skákaly „pánaka“, hrály na „trpaslíka“, „Honzo vstávej“, závodily ve střelbě lukem nebo v hodu na plechovky. A samozřejmě hrály „na babu“ a „na schovku“. Jen kromě té „baby“ a „schovky“ to považuje za něco výjimečného, co se poštěstí jen málokdy, zatímco v jejím dětství to bylo na denním pořádku.
