Článek
1) Hans Asperger byl lékař, který během svého zkoumání autistických dětí kolaboroval s nacistickým režimem, takže se s jeho jménem čím dál víc lidí nechce spojovat.
Hans Asperger byl německý pediatr, který byť nikdy nevstoupil přímo do strany, neměl problém v zájmu své kariéry loajálně spolupracovat s organizacemi, které patřily nepřímo pod NSDAP. Legitimizoval „očišťování rasy“ včetně nucených sterilizací a spolupracoval s programem „dětských eutanazií“ ve Spiegelgrund. Tento program Hitler začal v červenci 1939, aby se zbavil všech, které považoval za parazity na státu a nebezpečí pro genofond. A Asperger tam posílal, mimo jiné, i autistické děti, u kterých nespatřoval možnost dalšího „využití“. Dělil děti na ty, které jsou „použitelné“ - děti, které neměly mentální nebo řečové postižení - a „nepoužitelné“, tedy nemluvící nebo s vícero handicapy, které označoval za „groteskní, sadistické psychopaty“. A takové „diagnózy“ byly v Třetí Říši rozsudkem smrti.
TW:
Jedna z jeho pacientek, pětiletá Elisabeth Schreiber, uměla říct jen „máma“. Zdravotní sestra o ní napsala, že byla „velmi citlivá a láskyplná“ a „plakala a chtěla objímat sestřičky, když na ni byl někdo přísný“. Elisabeth byla usmrcena a její mozek se dostal do sbírky více než 400 dětských mozků, které byly uschovány pro výzkum ve sklepě ve Spiegelgrund.
2) Dělení na „vysokofunkční“ „aspergery“ a „nízkofunkční“ autisty je matoucí, až škodlivé.
Neexistuje jeden druh autistického mozku. Každý prožíváme autismus jinak. Autismus je spektrum. To neznamená, že každý člověk je trochu autistický; znamená to, že každý autistický člověk má jinou kombinaci autistických rysů a jinak intenzivních. Někteří autisté mluví a jiní mohou komunikovat pouze jinými způsoby. Někteří autisté mají přidružené mentální postižení, jiní ne. Někteří autističtí lidé potřebují pomoc a podporu denně, jiní téměř nikdy a jiní nikdy neví, kdy ji potřebovat budou a kdy ne. Proto nejde dělit lidi na „vysokofunkční“ a „nízkofunkční“, protože ti, o kterých si okolí myslí, že jsou „funkční“, mohou některé dny potřebovat velkou míru podpory, a naopak ti, o kterých si okolí myslí, že jsou „nízkofunkční“, protože například nemluví, ji v jiných oblastech potřebovat vůbec nemusí.
Škatulkování ubližuje jak lidem, kteří jsou označování za „vysokofunkční“, protože je pak jednoduché přehlížet jejich handicap, případně vůbec nemají možnost diagnostiky a adekvátní podpory (zvlášť, pokud to nejsou cis muži). Stejně tak ubližuje i těm, kteří jsou považováni za „nízkofunkční“, protože se k nim lidé často chovají jako k dětem a podceňují jejich možnosti a schopnosti.
Hezký článek na toto téma v angličtině najdete zde:
https://theautisticadvocate.com/2020/01/aspergers-syndrome-whats-in-a-name/
