Ve válce proti drogám drogy poráží policii a všichni to vědí

Na jaké dopady tedy policejní zásahy aspirují a jaké dopady pak jejich snahy skutečně mají? Prvním určujícím dokumentem války proti drogám byl šestibodový plán publikovaný v roce 1986. Mezi těmito šesti cíli bylo především odstraňování drog z veřejného prostoru, případně zvyšování povědomí o jejich rizicích, a to primárně prostřednictvím počtu policejních složek zaměřených na akce proti trhu s drogami. Proklamovaným cílem zásahů je tedy snižovat nabídku a poptávku po psychoaktivních látkách společně s kriminalitou, s černým trhem neoddělitelně spojenou. Nicméně jak píše Zábranský: „Někteří policisté si uvědomují, že jejich společenskou úlohou není ani tolik chránit oběti před dravci, ale regulovat nezákonný trh, který nemůže být ve skutečnosti nikdy zcela potlačen, který si ale valná část společnosti přeje držet v podzemí.“

Podívejme se tedy na to, jaký dopad mají na trh zásahy v absolutních číslech. Pro srovnání byly vybrány údaje z výročních zpráv Národního monitorovacího střediska za roky 2002, 2012 a 2022. V roce 2001 bylo v ČR spotřebováno odhadem 25 tun konopí a 5 tun heroinu, přičemž policejní záchyty odhalily 18 kg konopí a 28 kg heroinu. V roce 2012 se spotřebovalo odhadem 22 tun konopí a 0,8 tuny heroinu, přičemž zachyceno bylo 635 kg konopí a 8 kg heroinu. V roce 2021 bylo spotřebováno cca 18 tun konopí a 0,6 tun heroinu, zachyceno bylo 1 356 kg konopí a 107 kg heroinu. Podíl zachyceného zboží se tedy sice průběžně mírně zvyšuje, nicméně stále zůstává marginálním a ve výsledku se dostupnost látek nesnižuje. Pro srovnání: v USA se množství osob uvězněných za držení psychoaktivní látky od roku 1980 ztrojnásobilo na 1,3 milionu zatčení v roce 2015, takže i v zámoří ve válce proti drogám stále vítězí drogy.

Sebeuvědomění sisyfovského údělu policejních razií můžeme vidět i v brožuře Benefits and consequences of police crackdowns, kterou vydala agentura COPS (Office of Community-Oriented Policing Services) v rámci argumentačních materiálů pro bezpečnostní složky. Přímo sami policisté zde uvádí, že většina pozitivních dopadů, které mají pouliční zátahy na dealery, vyprchá občas ještě dřív, než je po zátahu. Oficiální policejní materiály také výslovně uznávají, že byť zásahy krátkodobě redukují výskyt kriminality v konkrétní lokaci, nijak neadresují žádné systémové příčiny, které ke kriminalitě vedou, nemohou mít proto žádný skutečný dlouhotrvající efekt. Policie tedy zjevně operuje ve svých plánech s tím, že se uživatelé budou přesouvat jinam. Nedělá si naděje, že by problém skutečně potírala či řešila, pouze ho přesouvá na jiná, méně viditelná místa. Prodavači a uživatelé si nachází nové cesty a způsoby, jak se zkontaktovat, sejít a látky si předat;  zkušení dlouholetí uživatelé nemají potíž se policii vyhnout.

Co se týče nových cest, před necelým desetiletím došlo k zátahu na největší internetový obchod s psychoaktivními látkami, slavnou Silk Road. Mohlo by se zdát, že zavření darknetového tržiště a uvěznění Rosse Ulbrichta je velkým vítězstvím FBI. Nicméně pokud pro nás není měřítkem úspěchu pouze počet zatčených osob a odhalených obchodů, z hlediska negativních externalit se na celou záležitost lze dívat i opačně. Tento pohled nastiňuje například kriminologická a právní studie Judith Aldridge a David Décary-Hétu, která popisuje posun paradigmatu drogového trhu online. Online tržiště totiž fungovalo na stejných principech, jako jiné velké internetové obchody. Zákazníkům zajišťovalo doručení před zprostředkováním platby, což odstraňovalo nutnost bitvy o peníze. Zároveň odměňovalo dobrý zákaznický servis v rámci recenzí uživatelů. Zatímco na ulici prodejci soutěží o zákazníky cenou a násilím, na internet jsou potřebné dovednosti jiné. Můžeme také poukazovat na to, že - na rozdíl od pouličního prodeje - na Silk Road šly na odbyt spíše rekreační látky (jako konopí nebo psychedelika) než vysoce rizikové látky (jako metamfetamin nebo heroin).

Na rozdíl od pouličního černého trhu, který se pojí s přímou kriminalitou, loupežemi, vraždami a pochybnou kvalitou ohrožující zdraví uživatelů, Silk Road nabízela relativně bezpečnější a důvěryhodnější zdroj psychoaktivních substancí. Z tohoto pohledu tedy policejní zásah přispěl spíše ke zvýšení rizik pro prodejce i nakupující. Ti se snaží nyní vyhýbat perzekuci pomocí nákupu nových syntetických drog, jak může dosvědčit statistika Systému pro včasné varování před novými drogami. Látky, které díky svému složení aktuálně nejsou na seznamu kontrolovaných OPL, lze legálně objednat např. z Číny, nicméně žádnou záruku složení látky a dopadů užití na organismus bohužel nikdo nedá, dochází proto často k fatálním nehodám.

Co se rizikovosti týče, jako kontraproduktivní mohou být policejní zásahy vnímány i z hlediska bezpečí samotných konzumentů, tedy koncových uživatelů, kteří mnohde nejsou kriminalizováni a neměli by proto být policií ohrožováni. Jak však přiznávají i policejní materiály, uživatelé znervóznění probíhajícími zátahy mohou spěchat při aplikaci, což vede k vyšší chybovosti a zbytečným infekcím, používání nesterilního náčiní, zvyšování rizika předávkování a nebezpečného odhazování použitých jehel. Policejní zásahy také zhoršují dostupnost harm reduction služeb, jak dokázala studie z Philadelphie, která pozorovala chování uživatelů navštěvujících program výměny jehel v blízkosti lokality, kde dlouhodobě intenzivně hlídkovala policie. Během devíti měsíců pozorování signifikantně klesl počet klientů služby, a to především mužů a lidí z etnických menšin. Tím se pochopitelně zvyšuje riziko přenosu infekčních nemocí jak mezi uživateli, tak mimo komunitu užívající injekčně. Toto riziko dobře popisuje například publikace Globální komise pro protidrogovou politiku s názvem Válka proti drogám a její negativní dopady na veřejné zdraví.

Odborná veřejnost se dále shoduje na názoru, že válka proti drogám v podobě, ve které byla implementována v 80. letech, má velice negativní důsledky především na chudší vrstvy a členy rasových minorit a jedná se o způsob udržení členů minorit pod kontrolou státu v rámci represivní justice bez použití přímých referencí na jejich rasu. Zároveň také lidé z minorit čelí horšímu a přísnějšímu zacházení ze strany represivních složek než lidé z majority. Příkladem budiž to, že do roku 2010 bylo v USA potřeba na dosažení stejného rozsudku u práškového kokainu jako u crack kokainu poměr 100:1, co se drženého množství týče, přestože se jedná o farmakologicky stejné látky lišící se pouze způsobem užití. Jelikož jsou však podle federálních zákonů souvisejících s distribucí cracku 80 % odsouzených Afroameričané, vedlo pro ně toto k daleko tvrdším rozsudkům oproti bělochům za stejné porušení zákona - ovšem s práškovým kokainem.

Černoši v Americe však nejsou jedinou minoritou, na kterou dopadá válka proti drogám disproporčně – v českém prostředí jsou to například Romové a v poslední době i uprchlíci z války, dříve Syřané a Kurdové, nyní Ukrajinci. Uživatelé z Ukrajiny často po příchodu do České republiky skončili na černém trhu, protože jsou u nás opioidy tak přísně kontrolované – u nich si mohou koupit metadon v lékárně, kdežto tady musí procházet několikaměsíčním procesem přijímání do substituční léčby, pokud mají možnost si zajistit zdravotní pojištění. To znamená, že se na černý trh dostávají lidé, kteří se dříve kriminálního jednání nedopouštěli, ale také lidé, u kterých je vyšší prevalence infekčních nemocí typu VHC nebo HIV.

Výdaje na prosazování práva činily 53 % celkových identifikovaných výdajů z veřejných rozpočtů na politiku v oblasti závislostí, výdaje v oblasti harm reduction 17 % a v oblasti léčby 11 %. Z hlediska služeb rostou výdaje na harm reduction a záchytné stanice. Výdaje na primární prevenci zůstávají dlouhodobě na stejné úrovni (tvoří přibližně 3 % celkových výdajů na politiku v oblasti závislostí). To znamená, že přes polovinu všech finančních výdajů souvisejících se závislostním chováním je vynaloženo na policejní zásahy, soudy a vězeňství, tedy na to, co nemá praktický efekt na snižování incidence nebo snižování rizik užívání psychoaktivních látek v populaci - a to ještě jen u vybrané skupiny látek, bez ohledu na jejich reálnou rizikovost. Naopak roste podíl odhalených malých domácích pěstíren konopí, čili se pozornost represivních složek soustřeďuje na činy společensky málo nebezpečné, až bagatelní. A to přesto, že změna české legislativy v roce 2010 na chování naší konopné komunity údajně neměla vliv, čili nedošlo k nárůstu pěstování, který by nárůst represe vysvětlil.

Jak píše MUDr. Zábranský: „Žádná nezákonná droga není natolik spojena s násilným zločinem jako alkohol. I ve Spojených státech, kde je obecně drogová situace a drogová kriminalita nejhorší na světě, udávalo v roce 1983 54 % všech usvědčených z násilného zločinu, že před jeho spácháním požili alkohol. (Jen na okraj: i americké policejní prameny připouštějí, že jakýkoliv přesun od konzumace alkoholu k marihuaně by téměř jistě snížil počet trestných činů.)“

Nicméně celosvětově je represe považována za jeden z pilířů protidrogové politiky, což ovlivňuje myšlení odborné i laické komunity natolik, že si racionální politiku závislostí mnohdy bez tzv. snižování nabídky neumí úplně představit. A to i přesto, že je prohibice mezi odborníky vnímána spíše negativně a její funkce jsou spojovány s podněcováním kriminality, černého trhu a s omezováním osobních svobod, případně je vnímána jako neviditelný strašák, jehož účinnost je nízká či při nejmenším velmi diskutabilní.

Jak jsem zmínila už několikrát, v roce 1997 psal MUDr. Zábranský o nesmyslnosti selektivní prohibice v dnešní podobě a za posledních třicet let vzniklo nespočet studií efektivity války proti drogám, které poukazují na nutnost změny přístupu k této problematice. Na závěr bych ocitovala výsledky systematického review dopadů policejních zásahů na násilí na drogovém trhu. Celkově zahrnovala 15 studií, které tuto problematiku evaluovaly, z toho 14 reportovalo o nepříznivém vlivu policejních zásahů na množství násilí na drogovém trhu. 10 z 11 longitudinálních studií našlo signifikantní souvislost mezi zásahy bezpečnostních složek a násilím na drogovém trhu. Z toho vyplývá, že zvyšování počtu zásahů nepovede ke snížení násilí, naopak existující evidence ukazuje, že násilí a vraždy související s černým trhem jsou nevyhnutelným důsledkem prohibice. Proto, jestli chceme opravdu snížit nabídku a poptávku a související kriminalitu, je třeba změnit přístup a nahradit prohibici a její policejní zásahy něčím účinnějším.