Článek
V České republice vzniká přes 91 000 osteoporotických zlomenin ročně, to je asi 250 případů denně, nejčastěji v oblasti kyčle, stehenní kosti (tzv. zlomenina krčku), páteře a předloktí. Jejich následky nekončí pouze u zdravotních komplikací, ale výrazně zasahují i do sociální oblasti. Přibližně polovina původně soběstačných pacientů se po zlomenině krčku stává alespoň částečně závislá a potřebuje dlouhodobou oporu v podobě berlí, francouzské hole nebo chodítka. A až třetina z nich se během jednoho roku dostává do zařízení dlouhodobé péče.
Klíčové postavení má prevence, tedy včasné rozpoznání rizikových osob a dodržování vhodných opatření ještě před první zlomeninou. Jakmile k ní totiž dojde, riziko dalšího úrazu roste. Udává se, že prodělaná zlomenina znamená až o 86 % vyšší pravděpodobnost, že se situace bude opakovat.
Ženy postihuje osteoporóza až 4× častěji než muže. Zlomovým obdobím je menopauza, kdy dochází k postupnému poklesu estrogenu, který má do té doby ochranný účinek na kost. Kostní tkáň se poté snáze odbourává a její náchylnost ke zlomeninám tak narůstá. Mimo to jsou zlomeniny spojovány s vyšším věkem. Stárnutí přináší řadu změn – od místních změn kostí přes postupnou ztrátu elasticity tkání a horší „reakční pohotovost“ svalů, vazů a kloubů v situaci hrozícího pádu. K tomu se přidávají i odlišnosti v tělesném složení, kdy ubývá svalová hmota a síla, zatímco podíl tukové tkáně roste.
Významnou roli prevence hraje kvalitní strava. Zhoršený stav výživy nepřispívá totiž pouze k vyššímu riziku rozvoje osteoporózy, ale může také zpomalit rychlost zotavení a rehabilitaci v případě, že už ke zlomenině došlo. Na vzniku malnutrice ve stáří se podílí celá řada faktorů: polyfarmakoterapie, potíže s chrupem, oslabené vnímání žízně a chuti k jídlu, deprese, sociální izolace, nízká míra pohybu, přidružená onemocnění, možné ekonomické obtíže i osobní preference nutričně méně vhodných potravin.
Z výživového hlediska je nejdůležitější zajistit dostatečný přísun bílkovin, vápníku a vitamínů D3 a K2.
Vápník spolu s fosforem tvoří základní stavební složky kostních minerálů. Doporučený denní příjem vápníku u starších dospělých je 1 000 – 1200 mg, přičemž nejvýznamnějšími přirozenými zdroji jsou mléčné výrobky, ryby, mák, luštěniny, ořechy a některé druhy zeleniny. Jak velký rozdíl může udělat i drobná změna, ukázala nedávná studie 60 rezidenčních zařízení s více než 7000 seniory. Účastníci byli rozděleni do dvou vyrovnaných skupin. V intervenční skupině se navýšil příjem vápníku prostřednictvím vyššího podílu mléčných výrobků ze 2 na 3,5 porce, zatímco v kontrolní skupině zůstal příjem stejný jako do té doby, tedy na úrovni přibližně 700 mg vápníku denně. Po roce srovnání se ukázalo, že každý z jedinců kontrolní skupiny přišel v průměru o zhruba 1,5 kg svalové hmoty. A navíc, ve skupině s vyšším příjmem mléčných výrobků byl zaznamenán o 33 % nižší výskyt zlomenin.
Důležitou úlohu má i vitamín D, který podporuje střevní vstřebávání vápníku a pomáhá udržovat jeho koncentraci v krvi. S přibývajícím věkem jeho hladina zpravidla klesá. V České republice je navíc nedostatek vitamínu D v populaci velmi častý, obzvláště v zimních měsících.
V případě fosforu je situace v České republice opačná a na rozdíl od vápníku ho často přijímáme až příliš. Fosfor je ve vysoké míře přidáván do průmyslově zpracovaných potravin, instantních pokrmů a colových nápojů ve formě anorganických fosfátů. Jeho nadbytek může narušovat rovnováhu s vápníkem a nepříznivě tak ovlivňovat kostní metabolismus.
Podobně rizikový je i nadbytek sodíku. Vysoký příjem soli zvyšuje vylučování vápníku močí a může tak zbytečně ochuzovat kosti o to, co se snaží doplnit. V ČR je příjem sodíku zhruba 3 x vyšší, než je doporučováno. Hlavními zdroji jsou, stejně jako u fosforu, zejména průmyslově zpracované potraviny, pečivo a uzeniny. Navíc má takový způsob stravování často i nadměrný obsah tuku a potravin s vysokým glykemickým indexem, což může demineralizaci kostí dále prohlubovat. Naopak ryby a mořské plody, díky polynenasyceným ω-3 mastným kyselinám a vitamínu D, mají protizánětlivý účinek a jejich konzumace bývá spojována s pozitivními účinky na kost.
Z novějších výzkumů vyplývá, že u žen může vyšší příjem bílkovin snižovat riziko zlomeniny kyčle, navýšení o 25 g denně bylo spojeno s poklesem rizika přibližně o 14 %. Pozornost vzbudilo i překvapivé zjištění, že každý šálek čaje nebo kávy přispěl ke snížením rizika asi o 4 %. Pravděpodobnou roli zde hrají biologicky aktivní sloučeniny zvané polyfenoly a fytoestrogeny, které čaj i káva obvykle obsahují.
Možná si teď říkáte, jestli je příjem vápníku ve vašem jídelníčku dostatečný. Nerada bych vás podceňovala, ale i pokud patříte mezi milovníky mléčných výrobků a ryb, dostat se každý den na doporučené hodnoty nemusí být tak snadné, jak by se mohlo zdát. Aby člověk „ujedl“ zmiňovaných 1200 mg vápníku, musel by denně zkonzumovat například asi: 3 balení sardinek, případně 6 jogurtů, 100 g plátkového sýru eidam, 4 balení tvarohu, litr kefíru, 30 vajec, 5 sklenic mléka, anebo 3 celé balení čerstvého sýru Lučina.
A jak je to s vitamínem D? Zde by vám pro dosažení doporučovaných 800 IU mělo teoreticky „stačit“ zhruba 200 g lososa nebo 2 balení sardinek. Jenže pokud byste se měli spoléhat na potraviny u nás běžné, čísla prudce narůstají. A potřebné množství pak vychází např. na 3 balení plátkového sýru, 40 balení tvarohu nebo případně 220 jogurtů denně. V praxi se v rámci pestrého jídelníčku jednotlivé zdroje kombinují, takže uvedené porce mohou působit zbytečně hrozivě, pro ilustraci však poskytují docela dobrý přehled.
Nechci se stavět do role někoho, kdo by doporučoval doplňky stravy na úkor skutečného jídla. Vhodné stravování totiž kromě vápníku poskytuje i řadu dalších benefitů. A stojím si za tím, že lepší 1 jogurt denně jako součást vyváženého jídelníčku, než kapsle s 1 200 mg vápníku při celodenním stravování v McDonald´s. Zároveň si ale říkám, jestli právě vápník nepatří k těm několika málo doplňkům, které od určitého věku dávají smysl suplementovat.
Zdroje:
· Doporučené postupy České revmatologické společnosti a Společnosti pro metabolická onemocnění skeletu. Česká Revmatologie [online]. 2009, 17(3), 134–144 [cit. 2021-5-27]. Dostupné z: https://www.revmatologicka- 93 spolecnost.cz/resources/dokumenty/Pece_o_pacienty_se_zlomeninou_ho rniho_konce_stehen.pdf
· Džupa V, Príkazský V, Pazdírek P, et al. Funkční výsledky rok po léčbě pacientů se zlomeninou proximálního femuru. Osteologický Bulletin 2002, p. 61-67.
· EHLINGER, M., H. FAVREAU, D. EICHLER, P. ADAM a F. BONNOMET. Early mechanical complications following fixation of proximal femur fractures: From prevention to treatment. Orthopaedics & Traumatology: Surgery & Research [online]. 2020, 106(1), S79 [cit. 2021-5-27]. ISSN 18770568. Dostupné z: doi: 10.1016/j.otsr.2019.02.027
· Haentjens P, Magaziner J, Colon-Emeric CS, et al. Meta-analysis: excess mortality after hip fracture among older women and men. Ann Intern Med 2010; 152(6): 380-90.
· International Osteoporosis Foundation. (n.d.). International Osteoporosis Foundation. Retrieved December 12, 2025, from https://www.iofbonehealth.org/
· Lékárna Pod Štítem Veltrusy. (n.d.). Osteoporóza. Retrieved December 13, 2025, from https://www.lekarnaveltrusy.cz/vase-zdravi/osteoporoza/
· Muller, M. a kol; Chirurgie pro studium a praxi, Goldstein & Goldstein, Praha 1997, počet stran 441
· Stepan JJ, Vaculik J, Pavelka K, Zofka J, Johansson H, Kanis JA. Hip fracture incidence from 1981 to 2009 in the Czech Republic as a basis of the country-specific FRAX model. Calcif Tissue Int 2012; 90(5): 365-72.
· Typovský, К. a kol.; Traumatologic pohybového ústrojí, Avicenum, Praha 1981, počet stran 552
