Článek
Genetické testování embryí je fungující standardní metodou, která přinesla mnoha rodinám obrovskou úlevu. Jedná se o metody, které jsou relativně dobře vědecky podložené a v Evropě široce povolené pro prevenci vážných onemocnění.
PGT-M se využívá u párů, které nesou vážnou dědičnou mutaci, hledá jednu konkrétní mutaci závažného onemocnění (jako je např. cystická fibróza nebo Huntingtonova choroba). PGT-A / PGT-SR pak kontrolují počet a strukturu chromozomů s cílem snížit riziko potratu nebo výskytu chromozomálních odchylek, jako je třeba Downův syndrom.
PGT-P jde však minimálně o krok dál. Nehledá pouze jednu konkrétní chybu DNA, ale zkoumá tisíce malých genetických rozdílů, z nichž počítá tzv. polygenetické rizikové skóre. Jinými slovy odhaduje pravděpodobnost pro riziko poměrně častých nemocí v populaci (diabetes 2. typu, srdeční onemocnění, některé druhy rakoviny), ale také pro ne-medicínské rysy, jako je výška, vzhledové charakteristiky nebo dokonce IQ. Rodiče pak dostanou tabulku pořadí embryí na základě které, si můžou vybrat to, které je dle algoritmu „nejvýhodnější“.
V praxi to vypadá asi takto: Pár podstoupí IVF (umělé oplodnění) a vznikne několik embryí. Z každého se odebere několik buněk, které se zašlou do firmy na genetické testování pro výpočet polygenetického skóre. Rodiče pak získají tabulku na základě které, se mohou svobodně rozhodnout, zda dají přednost embryu např. s vyšším rizikem deprese, ale vyšší šancí na získání vysokoškolského diplomu nebo o pár centimetrů vyššímu jedinci s větší pravděpodobností krátkozrakosti.
Dnes už to není jen teorie: některé firmy v USA tuto službu nabízí. Například společnost Genomic Prediction dosud poskytla riziková skóre pro zhruba 1 600 embryí u 420 klientů po celém světě, přičemž úplně první klinický příklad použití PGT-P byl publikován v roce 2019 u páru s rodinnou anamnézou komplexní nemoci.
Přijde vám nabídka možnosti vybrat si své „superdítě“ lákavá? Je třeba říct, že se stále jedná pouze o statistiku, která zachytí jen část genetického vlivu, zatímco zcela ignoruje vliv prostředí, životní styl, vztahy, osobní zkušenosti, životní traumata a mnohé další faktory prostředí, které nás utváří. Poskytuje tedy určitou pravděpodobnost, ne jistotu.
Evropská regulace je vůči PGT-P zatím dosti opatrná, avšak lidé umí být vynalézaví. Už dnes se objevují příklady párů, které dokázali využít „díru v zákoně“. Pár v UK si nechal na domácí klinice IVF legálně udělat standardní genetické testy. A protože podle GDPR má každý právo na data o svém zdravotním stavu, vyžádali si své genetické výsledky. Ty následně zaslaly do americké firmy k výpočtu IQ, výšky a zdravotního skóre. Embryo s nejlepšími výsledky pak v UK nechali „normálně“ přenést bez toho, aniž by kdokoli tušil, že výběr proběhl dle algoritmu v jiné zemi.
Kritici upozorňují, že výběr „lepšího“ dítěte podle genů se přibližuje historickým eugenickým snahám (pouze s tím rozdílem, že se jedná o svobodnou volbu rodičů, nikoli nařízení státu) a vede k diskriminaci těch, kteří nejsou dle tabulek „ideální“.
Navíc se jedná se o placenou klinickou službu za tisíce až desítky tisíc dolarů, která je dostupná jen pro ty nejbohatší, hrozí tak vznik „genetických tříd“, které si mohou dovolit lepší vlastností svých potomků a prohlubuje se sociální nerovnost – nejen finanční, ale i ve zdraví a vzdělání.
Etickou otázkou je, zda „designování“ dítěte pro určité vlastnosti neporušuje jeho právo být přijímáno „takové, jaké je“, a svobodně si vybrat vlastní životní cestu.
Navíc, když přemýšlím o PGT-P, nemůžu nemyslet na ty, kteří by v takové tabulce pravděpodobně „nevyhráli“, a přesto byli schopni ovlivnit naši společnost významným způsobem.
Mnoho umělců, spisovatelů a inovátorů dodnes podezíráme z toho, že žili s depresí, bipolární poruchou nebo jinými podobnými diagnózami. Embryo Stephena Hawkinga s neurodegenerativním onemocněním ALS by jen dle zdravotního skóre pravděpodobně moc neskórovalo, a přesto právě on změnil pohled na vesmír nás všech. Podobně nelze nezmínit ani Beethovena a jeho těžkou ztrátu sluchu nebo Fridu Kahlo, jednu z nejznámějších malířek 20. století, která prožila většinu svého života s chronickou bolestí, kteří dokázali obohatit naši kulturní společnost významným způsobem. Pokud uděláme z genetické výhodnosti nový standard „normálnosti“, můžeme se snadno dostat do bodu, kdy by řada těch, kterých si dnes tolik vážíme, vůbec nedostala šanci se narodit.
A to je možná nejdůležitější otázka, kterou si u PGT-P musíme klást: chceme opravdu svět, v němž se rodí děti podle tabulek výhod a rizik, nebo svět, kde má svůj prostor i náhoda, nedokonalost a překvapení? Výběrem „ideálních“ embryí totiž neriskujeme jen výměnu genofondu, ale i to, že přijdeme o značnou část našich odlišností a nedokonalostí, tedy právě toho, co z nás dělá lidské bytosti.
Zdroje:
· Soni, S., & Savulescu, J. (2021, October 20). Polygenic embryo screening: Ethical and legal considerations. The Hastings Center. https://www.thehastingscenter.org/polygenic-embryo-screening-ethical-and-legal-considerations/
· Treff, N. R., Eccles, J., Lello, L., Bechor, E., Hsu, J., Plunkett, K., Zimmerman, R., Rana, B., Samoilenko, A., Hsu, S., & Tellier, L. C. A. M. (2019). Utility and First Clinical Application of Screening Embryos for Polygenic Disease Risk Reduction. Frontiers in endocrinology, 10, 845. https://doi.org/10.3389/fendo.2019.00845
· The Chosun Ilbo. (2025, November 13). Era of selecting „super babies“ through genetic testing nears. https://www.chosun.com/english/market-money-en/2025/11/13/OPIISASZCRDDRO6OMQFGCWVE2Q/
· Dwoskin, E., & Torbati, Y. (2025, July 16). Inside the Silicon Valley push to breed super-babies. The Washington Post. https://www.washingtonpost.com/technology/2025/07/16/orchid-polygenic-screening-embryos-fertility/
· Ball, P. (2021, October 17). Polygenic screening of embryos is here, but is it ethical? The Guardian. https://www.theguardian.com/science/2021/oct/17/polygenic-screening-of-embryos-is-here-but-is-it-ethical
