Dovolená v New Yorku - první dojmy

První dojem z New Yorku? CHCI DOMŮ

S přítelem jsme se vloni rozhodli poprvé vyrazit do USA. Vybrali jsme si přímý let z Vídně na letiště JFK. Nutno podotknout, že jsme docela zvyklí cestovat. Většinou jezdíme na vlastní pěst, a tak jsme si říkali, že nás přece nemůže v USA nic až tak moc překvapit nebo šokovat, byť toto byla naše premiéra za velkou louží. V den D jsme dorazili na letiště s dostatečným předstihem. Před vstupem do letadla nás čekal vstupní pohovor. Pár zaměstnanců za námi chodilo a ptalo se nás na různé otázky typu – co letíme dělat do USA, jestli tam máme příbuzné, zda máme zpáteční letenky nebo na kolik dnů vyrážíme. Nejvíc je zajímalo, jestli letíme do USA na ESTU nebo máme víza. Let probíhal v pořádku. Doletěli jsme s mírným předstihem.

Než jsme se dostali pryč z letiště, čekali jsme téměř dvě hodiny. Hodně času jsme spolu s dalšími cestujícími strávili sezením na zemi, kde ječel pracovník letiště a pouštěl nás cca po 10 lidech – občané USA měli přednost. Po dvou hodinách jsme došli na řadu i my. Samotná kontrola v USA, ze které jsme měli velký respekt, proběhla v klidu. Pán u přepážky se už na nic neptal, jen si nascanoval pas a otisky prstů. Poté jsme vyrazili do hotelu provést check-in. Z JFK jsme se museli dostat na stanici metra Jamaica station – tady jsme si koupili lístek, ať se dostaneme z turniketů. Koupili jsme si 10 jízd. Přítel prošel, podal mi lístek, já také prošla. Po 5ti krocích další turnikety… vložili jsme lístek a nic. U turniketů byly zároveň velké černé mřížové dveře a u nich stála New Yorská policie – NYPD. Ve stejné situaci bylo několik dalších lidí. Policista jen zkonstatoval něco v duchu „Ajaj, vy jste koupili toto…“ otevřel nám všem dveře a nechal nás jít.

Cesta do metra na zastávku Jamaica station byla opravdu hnus, kde jsme si zažili kulturní šok. Nečekali jsme kdoví co… je to metro ve velkoměstě… ale … hloučky bezdomovců, pochybných existencí, smrad nejen z marihuany… Tato zastávka metra byla vlastně jako v Praze, co se nějaké orientace týče – pár schodků dolů a jen dva směry… nebylo to nic složitého. Nicméně to prostředí bylo něco, všude špína a vzduch byl zatuchlý. Na zemi ležela ve spacáku nějaká žena… lidi chodili kolem ní, ona spala dál, vůbec jí to nevadilo. Cesta do centra trvala skoro hodinu a na mapě jsme pečlivě sledovali, zda opravdu jedeme správně. Vystoupili jsme zbytečně brzy, ale byli jsme v docházkové vzdálenosti od našeho hotelu. V metru jsme nechápali, proč nikde není plánek, nebyly vyznačené stanice, nevěděli jsme pořádně, kde vlastně jsme. Cesta pěšky byla asi 0,9 míle… ale byla příšerná. Všude na ulici bezdomovci – seděli, stáli… do toho ohromné davy lidí… člověk ujde v hloučku jeden blok a stojí… na konci každého bloku je semafor, kde byla pravidelně červená. Přítel zkonstatoval, naprosto seriózně, proč jsem raději zase nekoupila letenky do Skopje (pozn. před pár lety jsem koupila letenky do Severní Makedonie a z tohoto dárku nebyl ale vůbec nadšený).

První dojem byl opravdu příšerný a netušili jsme, jak tady celý týden přežijeme. Naše druhá cesta metrem byla ještě horší - šli jsme na metro zastávku na Times Square… samozřejmě jsme jednak nemohli najít vchod – je to snad nejspletitější zastávka na Manhattanu. Nakonec jsme vítězoslavně nastoupili. Toto metro bylo odporné – retro, s dřevěnými detaily, žádné info, kam vlastně jedeme. Po chvíli jsme zkontrolovali situaci na Google Maps a udělalo se nám zle. Jeli jsme opačným směrem na Harlem a Bronx… po setmění v sobotu večer… porušovali jsme vlastně naprosto všechno, co na internetu všichni radili, ať neděláme. Vedle nás seděla paní, byla velmi ochotná, očividně Newyorčanka. Poradila nám, kde vystoupit a do čeho pak nastoupit. Z prvního dne jsme byli naprosto vyšťavení.

Bydleli jsme ve velkém hotelu, který byl doslova pár kroků od Times Square. Ve výtahu bylo info, ve které časy doporučují chodit na snídani a kdy je tam moc lidí. Co myslí tím „moc lidí“ jsme si opravdu neuměli představit. Druhé ráno jsme došli na snídani v asi 8:30 hod. a fronta na snídani byla přes celou recepci. Čekali jsme přes 30 minut ve frontě, abychom se dostali do další fronty, kde si postupně můžeme nabrat jídlo a jít se posadit. Snídaně byly nicméně velmi chutné a vyplatilo se počkat. Další dny jsme si přivstali a fronty nebyly nijak dramatické. Druhý den se nám podařilo pochopit systém metra a jeli jsme se podívat na Sochu Svobody, tentokrát hned na první pokus správným směrem. Tady bych ráda dala tip těm, kteří se do NYC chystají a Socha Svobody jim stačí vidět z dálky. Jezdí tady lodní spoj, který je zdarma. Jde o velké oranžové lodě s nápisem Staten Island Ferry.

Odtud jsme si mohli vychutnávat nádherný výhled na okraj Manhattnu, který dokreslovala zčeřená voda z lodi a skupinka poletujících racků. Tento pohled se rozhodně řadí mezi TOP místa, odkud obdivovat panorama New Yorku. Už jen pustit Franka Sinatru a bude to dokonalost. Tady jsme mohli konstatovat, že to je ten NEW YORK, na který jsme se těšili! Závěrem bych ráda řekla, že byť první dojem nebyl ideální, článkem rozhodně nechci odradit další cestovatele. Je tady celá řada krásných míst, která rozhodně stojí za návštěvu.