Magnesia Litera: Přehlídka elitářství české knižní kritiky

Je tu další jaro. A s ním i ceny Magnesia Litera. Jelikož umělečtější knihy mám ráda, tak každý rok toto vyhlášení sleduji ze zvědavosti. Bohužel jsem si ale všimla toho, že ty ceny vůbec nejdou s dobou, v jaké žijeme. Od samotného ceremoniálu až po nominované tituly. Pojďme se na to podívat.

Tohle je věc, která mě trápí dost dlouho. Fantastiku totiž miluji a je plná neomezených uměleckých možností. Pod fantastikou si můžete představit všechno: alegorie na současný svět, romantiku, nebo vytvoření nového světa s co největší přesností fyzikálních pravidel (volám Sandersona). Napsat výbornou fantastiku je těžší, než se zdá- nároky čtenářů se neustále zvyšují a musíte mít všechno promyšlené. O to víc mě štve, že se Magnesia Litera rozhodla toto odvětví úplně zamlčet, jako kdyby to byla nízká literatura. Ano, už bylo nominováno pár knih s fantastickými prvky, ale jsou to pouze prvky. Ne kompletní svět. Jako příklad, který mě nejvíce mrzí bych uvedla velice úspěšnou knihu „Meta“. „Meta“ je kniha, ve které je svět, kde žijí lidé se superschopnostmi. Jenomže ty schopnosti využívají na něco jiného, než zachraňování světa. Zkoumá se tam dost to, jak bychom jako lidé k tomuto faktu přistoupili. Nemluvě o tom, že je tam přítomná problematika znásilnění a jak je vlastně nespravedlivě trestané. Vlastně titul, který by se kritikům dost líbil. Ale je fantasy. To není nóbl, to se nepočítá. Nemluvě o tom, jak k tomu přistupují letos. Sice kategorii „fantastika“ mají, ale přeci si od toho neušpiní ruce na ceremoniálu. Tak je to radši mimo přenos.

O kategoriích „pro děti“ na jakýkoliv cenách kritiky si myslím své. Protože dle mého dospělý člověk sice může mít rád téma, ale čtivost a atraktivitu knihy posoudit nedokáže. Logicky proto, že není dítě. Vyhrávají tak často tituly, které sice mohou mít velkou uměleckou hodnotu, ale dětem nic neřeknou. Pokud jste četli jeden z mých přechozích článků, určitě víte, že jsem velkým zastáncem vážnějších témat v knihách. Ale musí tam být zakomponována atraktivně, aby se děti neunudily a porozuměly jim. Což je naopak. Jediné, co v těchto knihách vidím je velice nedětský způsob vyprávění doprovázený často ilustracemi, co se líbí jenom mě teď v 17 a ne cílové skupině. Také je to vidět na prodejích, protože neznám jediného člověka, který by tyto knihy kupoval dětem až na pár výjimek. Dětské tituly na Magnesii teda nepotěší vůbec děti, ale jenom dospělé kritiky v kavárnách. A pak se vytrácí dost smysl celého ocenění.

Jelikož nejsem první ani poslední člověk, co si stěžuje na neatraktivitu Magnesie, tak minulý rok na tyto reakce spustili ocenění Blog Roku. A celkově je to vystihuje, protože celá kategorie je dost mimo:

1. Blogy jako takové už 10 let nikdo nečte a lidé, co byli minulý rok nominovaní měli maximálně delší statusy na Facebooku, které se jako blog nedají moc počítat. Původní blogy byly dlouhé články s často velkou možností kreativity i co se týče designu. Statusy na Facebooku nic takového nejsou.

2. Blogy nejde hodnotit dohromady jako celek, protože každý je úplně jiného ražení. Je to jako míchat do jedné kategorie prvotiny, literaturu faktu a knihy pro děti.

Celá tato kategorie vlastně vyplývá z toho, jak daní kritici/organizátoři jsou dost odtržení od všední reality a málokdy vylezou ze své „nóbl“ bubliny. Kdyby se opravdu podívali na to, co dnešní publikum očekává, zahrnuli by třeba kategorii „nejlepší komiks“ (i když na ten už v ČR ceny jsou) nebo kategorii „nejlepší literatura pro mladé (Young Adult)“.

Další kategorií je samotný ceremoniál. Ne, nepotřebuji něco váženého, nejsou to Čeští lvi. Ale právě podobně to vyznívá. Na ceremoniálu se JENOM vyhlašují vítězové ve stylu už zmiňovaných filmových cen. Bylo by lepší čtenáře s knihami nějak představit, přečíst např. ukázku, protože spousta z nás nemá přehled o všem, co je nominované. Ano, vím, že se to děje v těch upoutávkách před večerem, ale to je málo. A nemusí to být jenom čtení knih. Může tam být také nějaká básnická „show“, což je v moderním literárním světě velice populární způsob zábavy. Večer by to dost osvěžilo a k tématu se to hodí víc než hudba.

V dnešním světě můžete dělat cokoliv, ale bez komunikace s publikem se neobejdete. To je také případ Litery. Žádná propagace cen na sociálních sítích, žádné přiblížení cen obyčejnějšímu publiku. Jediný způsob, jak se o Magnesii dozvím, je buď to, že se stále koukám na ČT Art kvůli koncertům, nebo od jiných lidí, co jsou třeba autoři. Na sociálních sítích, kde se většinou pohybuji, je ticho po pěšině. Sice někteří mohou namítat, že knižní svět nemá mít nic společného se sociálními sítěmi plnými filtrů, ale propagace něčeho jde udělat i vkusně a zajímavě. Např. by nebylo od věci představit členy poroty, kritéria pro hodnocení, nebo ankety, které udrží publikum aktivní.

Všechny tyto problémy s tímhle oceněním spojuje jedno: Magnesia Litera se neumí posouvat a přizpůsobit dnešnímu čtenářskému publiku, které by o takové ceny jinak stálo a cenilo by si jich. Tomu ale brání bohužel knižní kritika často odtržená od reality, co nereflektuje dnešní potřeby. A když se snaží, tak se to nedaří a je to stejně mimo. Každopádně jako čtenářka si přeji, aby se Magnesia Litera zlepšila. Ještě přeji mnoho štěstí dnešním nominovaným, protože některé knihy se mi dost zalíbily.