Článek
01:00 – Noční let na tropický ostrov a unavený kapitán
Je středa 6. srpna 1997 krátce po jedné hodině ranní místního času. Vzdušným prostorem nad Tichým oceánem ukrajuje poslední kilometry čtyřmotorový Boeing 747-300 jihokorejské společnosti Korean Air na letu číslo 801. Na palubě sedí 231 cestujících a 23 členů posádky. Většinu pasažérů tvoří jihokorejští turisté a rodiny s dětmi těšící se na dovolenou na ostrově Guam. Za řízením sedí dvaačtyřicetilotý kapitán Pak Jong-kul, zkušený pilot s tisíci nalétanými hodinami, který je však po předchozích náročných šichtách extrémně unavený.
Předpověď počasí pro cílové letiště v Aganě neslibuje nic příjemného. Nad ostrovem zuří silný tropický leják, viditelnost je minimální a z nízkých mraků bičuje zemi prudký déšť. Kapitán navíc ví, že letiště na Guamu prochází údržbou. Hlavní navigační pomůcka pro přesné navádění na přistání, takzvaný sestupový paprsek (glideslope), je mimo provoz. Posádka tak musí provést náročnější přístrojové přiblížení, při kterém si výšku nad terénem musí hlídat sama podle přesně daných navigačních bodů.
01:38 – Vypnutá navigační pomůcka a zmatek v kabině
Je 01:38. Boeing začíná klesat z cestovní hladiny a posádka se připravuje na přistání. V pilotní kabině panuje lehký zmatek. Vyčerpaný kapitán mylně předpokládá, že sestupový systém na letišti funguje, protože palubní přijímač zachycuje falešný, parazitní signál. Druhý pilot i palubní inženýr sice upozorňují, že pozemní maják měl být vypnutý, ale autoritativního kapitána rázně neopraví.
Tady je háček. V jihokorejské letecké kultuře tehdy panovala extrémní hierarchie. Mladší důstojníci se zdráhali přímo zpochybnit rozhodnutí služebně staršího kapitána, i když viděli, že situace začíná být nebezpečná. Kapitán tak pokračuje v sestupu a spoléhá se na neověřené údaje z přístrojů. Místo toho, aby pečlivě sledoval vzdálenost od dráhy a držel se nad stanovenou minimální bezpečnou výškou, posílá těžký stroj stále níže skrz neprostupnou hradbu deště.
01:40 – Pokles pod bezpečnou hranici v neprostupném dešti
Je 01:40:22. Letadlo proráží husté mraky ve výšce pouhých tří set metrů nad mořem. Piloti stále nemají vizuální kontakt s přistávací dráhou ani s jejími světly. Podle předpisů by v tuto chvíli museli klesání okamžitě přerušit, přidat plyn a zahájit průlet pro opakované přistání.
Na rovinu, posádka udělala osudovou chybu. Zaměnila signál z jiného radiomajáku a domnívala se, že se nachází těsně před prahem dráhy. Ve skutečnosti byli stále ještě téměř pět kilometrů od letiště, přímo nad kopcovitým terénem vnitrozemí ostrova. Těžký Boeing 747 klesal dál pod minimální sestupovou výšku bez jakéhokoliv pohledu na zem.
01:42 – Pozdní únikový manévr a dopad na Nimitz Hill
Je 01:42:00. V potemnělé kabině náhle zní varovný systém blízkosti země: „Terrain! Terrain! Pull up!“ (Země! Země! Stoupejte!). Palubní inženýr křičí, že dráhu nevidí, a druhý pilot konečně navrhuje opakovací manévr. Kapitán po vteřině váhání přitahuje řídicí páku a dává motory na plný výkon.
Jenže šedesátitunovému kolosu trvá několik cenných vteřin, než překoná setrvačnost a začne stoupat. Je příliš pozdě. Ve 01:42:26 naráží podvozek a trup Boeingu v rychlosti přes 260 kilometrů za hodinu do džunglí pokrytého vrcholu Nimitz Hill ve výšce 200 metrů nad mořem. Náraz rozlomí stroj na tři části a protržené palivové nádrže okamžitě vzplanou. Z 254 lidí na palubě umírá přímo na místě nebo na následky těžkých zranění 229 lidí, přičemž jen 25 pasažérům a členům posádky se podaří z plamenů zachránit.
Tohle si lidé často pletou: katastrofu nezpůsobila technická závada letadla, ale selhání lidského činitele a komunikace v kokpitu. Podrobné vyšetřování, které vedl americký Národní úřad pro bezpečnost dopravy, potvrdilo, že hlavní příčinou byl pokles pod minimální bezpečnou výšku při nepřesném přiblížení bez vizuálního kontaktu s dráhou. Jak dále dokumentují vyšetřovací protokoly uložené v databázi Aviation Safety Network i směrnice, které vydal Federální letecký úřad, nehoda na Guamu přiměla aerolinky po celém světě k radikální reformě výcviku. Došlo k odbourání přísné hierarchie v kokpitu a zavedení povinného tréninku součinnosti posádky, který dává mladším pilotům právo i povinnost převzít řízení, pokud kapitán vystaví letadlo nebezpečí.
Další zdroj:
