Dokument Leoš Mareš. Ukazuje, jaký doopravdy je, nebo je to další reklama?

Leoš Mareš dnes představuje splněný americký sen. Není z bohaté ani vlivné rodiny, neměl vyšlapanou cestu jako děti známých rodičů, které mají od začátku úplně jiné možnosti. Jak sám o sobě říká, je to obyčejnej kluk z Berouna, který chtěl hlavně bavit lidi. Lze ho přirovnat k takovému třídnímu klaunovi, který je bezprostřední, energický a který baví celou třídu. On ale z toho dokázal udělat úspěšnou kariéru.

Dokument ukazuje jeho úplné začátky i to, jak se postupně posouval dál. Sám v něm říká, že chtěl víc. Začínal jako DJ v Berouně, později moderoval v místním rádiu, ale ani to mu nestačilo. Jako zásadní zlom považuje chvíli, kdy dostal nabídku moderovat na Evropě 2. Tu označuje jako zázrak, moment, který mu změnil život, a je vidět, že i dnes v něm tohle období vyvolává silné emoce. Zároveň poukazuje na to, že málokdo ví, že ranní show moderoval dva roky úplně sám, a až poté přišel Patrik Hezucký. Jak je z dokumentu patrné, rádio dodnes vnímá jako něco, co ho zásadně formovalo, a není náhoda, že s Evropou 2 je spojený už téměř tři desetiletí.

Další velký zlom přišel ve chvíli, kdy dostal nabídku moderovat přímý přenos Českého slavíka. V té době ho spousta lidí nebrala vážně, naopak v něm viděli jen kluka v kožichu, který recituje texty a snaží se být za každou cenu vtipný. On sám tvrdí, že tenhle pohled na něj přetrvává dodnes. Jenže Leoš Mareš už dávno není jen moderátor nebo někdo, kdo jen recituje texty. Je to značka a člověk, který si z vlastní osobnosti dokázal udělat byznys.

Byla jsem jedna z těch, která ho začala vnímat už před těmi dvaceti lety, kdy vlastně začínal. V té době jsem ho vnímala velmi pozitivně, a to i přesto, že většina lidí kolem mě ho spíš kritizovala nebo si z něj dělala legraci. Pamatuju si ho z Českých slavíků v kožichu a když se na to podívám zpětně, byl to z marketingového hlediska naprosto geniální tah, protože ten kožich se stal jeho symbolem. Dnes se o něco podobného snaží značky a agentury, aby si vytvořily silný vizuální prvek, a on to měl promyšlené už tehdy. Pro spoustu lidí byl ale jen někdo, kdo vlastně nezpívá a právě proto ho nebrali vážně.

Já to měla opačně. I když jsem o dost mladší než on, už tehdy jsem v něm viděla potenciál a měla jsem pocit, že to dotáhne daleko. Líbila se mi jeho bezprostřednost, jeho energie a to, že působil jako někdo, kdo baví lidi přirozeně a nenuceně. Přiznám se, že mě proto v dokumentu překvapilo, když obě jeho manželky říkají, že se jim v mládí tolik nelíbil. Mně se naopak líbil už tehdy a vnímala jsem ho jako typ chlapa, který má něco navíc.

Je pravda, že už v té době se kolem něj objevovaly různé aféry a úplně mu to nepomáhalo. Těch eskapád bylo víc a nepůsobilo to vždycky dobře, obzvlášť v době, kdy se to ještě nebralo tak, že každá pozornost je vlastně dobrá reklama. Na druhou stranu měl i momenty, které na mě působily silně pozitivně, hlavně jeho velká gesta směrem k ženám. Pamatuju si třeba píseň Miluju tě, která byla spojená s jeho první manželkou, a pro mě to byl tehdy jeden z těch momentů, kdy jsem si říkala, že přesně tohle je ten typ chlapa, který dokáže být velkorysý a romantický.

Postupem času se ale jeho obraz začal měnit. Ve chvíli, kdy začal dělat jeden koncert za druhým, bylo vidět, že se jeho životní styl posunul o několik úrovní výš. Ty peníze, které tím vydělával, byly obrovské a podle mě se to začalo promítat i do toho, jak začal působit. Mám pocit, že od určité chvíle začaly hrát peníze v jeho životě mnohem větší roli a on to ani moc neskrýval a to mu do určité míry začalo stoupat do hlavy.

Do toho samozřejmě přišly věci, které známe všichni. První manželství, nevěry, různé eskapády a potom druhá manželka, u které to na první pohled působí, že ho uklidnila. Já si ale nemyslím, že je to jen její zásluha. Spíš to vnímám tak, že za tím je hlavně věk a přirozený posun, který přijde u každého. Mně osobně to spíš přijde tak, že ona si dnes užívá jeho postavení, peníze a vliv, které si on vybudoval.

Samotný dokument na mě působí jako částečně stylizovaný obraz. Je logické, že se nikdo nebude chtít ukázat ve špatném světle, takže si myslím, že určité věci jsou upravené tak, aby to celé dávalo smysl pro diváka. Na druhou stranu z něj pořád vychází jako člověk, který má rád svou rodinu a snaží se ji zajistit, a to podle mě nelze popřít. Nemám pocit, že by byl typ, který by si všechno nechával jen pro sebe, spíš naopak působí jako někdo, kdo je v tomhle směru štědrý.

Dřív si z něj spousta lidí dělala legraci a nebrala ho vážně. Dnes s ním komunikuje kde kdo, protože ostatní konečně pochopili, jak velký vliv má. A právě v tom je odpověď na otázku, jestli dokument ukazuje realitu, nebo jen obraz, který chce ukázat a kdo určuje pravidla.

Zdroje: